Léto v kině (No. 1)
Tištěné Divadelní noviny přes léto nevycházejí, nicméně umělecký život – a zvláště ten filmový – se nezastavuje. Je řada festivalů, premiér a projekcí, na které by – až Divadelní noviny zase začnou v září vycházet – nezbyl prostor, a tak jsme se s autorkou filmové rubriky DN Zdenou Mejzlíkovou rozhodli seznamovat čtenáře s novými filmy a s filmovým děním nepravidelným letním seriálem, ve kterém na některé zajímavé nové filmy či filmové události upozorníme. Začínáme ještě předprázdninovými premiérami filmů Muž, který stál v cestě režiséra Petra Nikolaeva věnovanému významné české politické osobnosti válečných a poválečných let dvacátého století Františku Kriegelovi (10. 4. 1908 – 3. 12. 1979) a povídkovému snímku O malých věcech, režijnímu debutu herce Denise Šafaříka. Text byl psán pro tištěné Divadelní noviny, ale z důvodů jiných aktuálních událostí (úmrtí Soni Červené a Ivana Vyskočila) jsme jej přesunuli na i-DN.
Velké dějiny a malé události
Největší Čech?!
Vyhledávané téma osmašedesátého roku v rámci trvale populárního retra skýtá filmařům možnost bezbolestné nostalgie pelíškovských komedií, ale i vážnější analýzy neuralgického bodu národních dějin. V poslední době k němu přistoupili například formou příběhu rodiny (Slovo, Beata Parkanová 2022) nebo stylizovaného dramatu (Okupace, Michal Nohejl 2021).
Snímek Muž, který stál v cestě (Petr Nikolaev, 2023) přináší do již dost vytěžené oblasti přece jen cosi nového: podrobnou rekonstrukci jednání československých představitelů v Kremlu bezprostředně po invazi „spřátelených vojsk“ a hrdinu těchto dnů Františka Kriegela, který jediný nepodepsal osudný Moskevský protokol.
Autor románu a scénáře Ivan Fíla se chtěl ujmout i režie, ale po vleklých sporech s producentem Miloslavem Šmídmajerem (jež jsou v médiích dostatečně proprány) byla realizace svěřena Petru Nikolaevovi. Scénář pravděpodobně došel změn, takže těžko soudit, zda by původní tvůrčí tým dosáhl lepších výsledků.
Děj rámuje rozhovor s televizní reportérkou, jejíž rýpavé otázky na minulost Františka Kriegela (Tomáš Töpfer), který spolupracoval na komunistickém převratu a stál u zrodu Lidových milicí, tento odbude frázemi a víceméně smete ze stolu. Tím náznak objektivity končí a tesá se sošný portrét: v osobním životě se Kriegel představuje coby milující manžel překladatelky Rivy (Zuzana Mauréry), jež mu stojí neochvějně po boku a podporuje jeho morální rozhodnutí. Recitací Rilkeho dodává pseudointimním scénám odehrávajícím se ve verbální rovině pateticko-poetický nádech. Ve sféře pracovní vidíme Kriegela jako přísného, ale spravedlivého primáře Thomayerovy nemocnice. Vyhodí podřízenou lékařku pro drobné pochybení, vzápětí však jde přezkoumat její kompetence a povolá ji zpět. Tato schopnost sebekorekce a nápravy chyb asi má být analogií vývoje jeho politické aktivity. Kurážný čin v Kremlu jaksi překrývá jeho podíl na komunistickém teroru padesátých let.
Hrdinské tažení začíná Kriegel výzvou sovětským generálům v Milovicích, aby ukončili vojenské cvičení a odebrali se domů. Poté se účastní jednání v Čierne nad Tisou, kde tři konspirátoři předají sovětskému vedení proslulý zvací dopis. Odtud společně s dalšími zástupci strany a vlády odletí do Moskvy. Brežněv (Oleksandr Ignatuša) je nutí k podpisu dokumentu schvalujícího vstup vojsk Varšavské smlouvy na naše území a de facto negujícího pražské jaro. Kriegelův zásadový postoj ostře kontrastuje se slabošstvím Ludvíka Svobody (Alois Švehlík) a Alexandra Dubčeka (Dano Heriban), s oportunismem Gustáva Husáka (Adrian Jastraban) a s ustrašeností celé delegace. Její servilní diplomacie ale vlastně nakonec rebela zachrání před deportací na Sibiř. Zatímco soudruzi ho po návratu vyloučí ze svého středu, mnoho lidí mu píše děkovné dopisy. Děj pak přeskočí jedenáct let do Kriegelova smrtelného infarktu, zřejmě způsobeného úlekem z projíždějícího estébáckého auta.
Proletáři všech zemí spojte se… (vpředu čtvrtý zleva Alois Švehlík /Ludvík Svoboda/, dále Tomáš Töpfer /František Kriegel/ a Adrian Jastraban /Gustáv Husák/). Foto Cinemax
Scénář bez dramatického oblouku se schematickými postavami vypíchnul jen určité momenty podporující základní tezi. Muž, který stál v cestě je z hlediska tematiky důležitý počin, neboť dějiny dvacátého století by se měly připomínat, zejména mládeži. Účel informativního filmu pro školy však nenaplňuje, neboť studentstvo neznalé jmen Dubček, Brežněv, Svoboda a Husák, pro pamětníky ikonických, se nezorientuje v nerozlišitelných figurách oděných do šedivých obleků socialistického střihu. Na pozadí těchto bezbarvých zbabělců září neohrožený rek, osekaný – oproti zajisté plastičtějšímu reálnému předobrazu – na pár rysů. Vzpomínku na potupnou kapitulaci vlády před sovětskou mocí a ostudné přitakání celého národa smířeným mlčením snad poléčí óda na tohoto zachránce našeho sebevědomí. Zavřeme oči nad jeho minulými činy, jež jsou v rozporu s aureolou, kterou si vydobyl jediným činem. Když hrdinů není, bereme, co je. Nikolaevův opus má v tomto smyslu spornou hodnotu klišovitého příspěvku do pomyslné soutěže o největšího Čecha.
///
Ohromná maličkost
Na rozdíl od pokusu o velkofilm, jenž vyšel spíše jako televizní film, se podařila daleko méně ambiciózní, ale vpravdě ohromná maličkost. Režijně a scenáristicky debutující devětadvacetiletý herec Denis Šafařík v covidové době napsal a posléze natočil povídkový snímek O malých věcech. Dvanáct mikropříběhů reflektuje nejrůznější aspekty mezilidských vztahů od partnerských po rodičovské. Zvědavý náhled do bytů činžáku, jenž může stát v Praze nebo v kterémkoli jiném městě, neokázale funguje coby pars pro toto, je zároveň širší společenskou sondou, byť z pohledu mladé generace. Jednotlivé miniatury mají pel hereckých etud na DAMU nebo režijních cvičení na FAMU, ovšem se značnou mírou zralé profesionality. Výrazná divadelní stylizace paradoxně vytváří dokonale autentickou atmosféru. Divadelní zázemí Denise Šafaříka, poučeného též literaturou (povídkami Roalda Dahla a Karla Čapka), se projevuje i v dalších znacích: některé postavy mají hereckou profesi (Záchranka), jiné spolu záměrně hrají zvláštní psychodramata (Zásnuby, Tatínek). Všechny povídky jsou razantně vypointované, mnohdy překvapivě. Balancují na hraně mezi vážností, humorem a ironií. Zachycují tragikomický životní pocit, znejistění vztahů, zpochybnění hodnot. Dialogy plynou hladce, nešustí papírem, herci působí přirozeně, což také nebývá v naší kinematografii pravidlem. Tato po všech stránkách dobrá prvotina potvrzuje můj dlouholetý dojem, že v divadelním světě může český film nalézat mocný zdroj energie.
Muž, který stál v cestě. Režie Petr Nikolaev, scénář Ivan Fíla, kamera Ramūnas Greičius. Hrají:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský, Zuzana Kajnarová, Stanislav Moskvin, Lukáš Kantor, Antonín Kala, Gustáv Řezníček, Jaroslav Pížl, Kajetán Písařovic, Ivan Shvedoff, Oleg Primogenov, Hana Kusnjerová, Jan Fiala, Oleksandr Ignatuša. Produkce Miloslav Šmídmajer, Pavel Šmídmajer, scénografie Jan Vlček, masky Eva Ungrová-Malíková, kostýmy Andrea Králová. 120 min. Česko / Ukrajina / Litva, 2023. V českých kinech od 25. května 2023.
O malých věcech. Režie Denis Šafařík, scénář Denis Šafařík, kamera Pavel Berkovič, Martin Štěpánek, hudba Darek Král. Hrají: Vanda Hybnerová, Jakub Žáček, Beáta Kaňoková, Oskar Hes, Tereza Hofová, Tomáš Havlínek, Jan Nedbal, Adam Ernest, Jan Jankovský, Anita Krausová, Darija Pavlovičová, Kamila Trnková, Petr Uhlík, Radka Caldová, Zuzana Truplová, Lukáš Černoch, Jan Hušek, Stephanie Van Vleet, Lucia Čižinská, Tereza Volánková, Barbora Kubátová, Jakub Albrecht, Andrea Berecková, Denis Šafařík. Produkce Rasťo Šesták, Peter Bebjak, střih Petra Berkovičová Raušová, zvuk Ludvík Bohadlo, scénografie Františka Malasková, masky Magdalena Vaverková, kostýmy Františka Malasková. 75 min. Česko, 2023.
Komentáře k článku: Léto v kině (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Jelikož
filmy u nás v kinech prosviští velmi rychle, upozorňuju na Šafaříkův debut O malých věcech všechny milce dobrého filmu a nezávislého divadla. Český film v posledních desetiletích příliš neuchvacuje, zvláště o čerstvé pohledy a nová jména je nouze. A když se nějaká objevila, patřila často divadelníkům – Vladimír Morávek, Hřebejkův Odpad město smrt /adaptace Pařízkovy inscenace/, Jiří Havelka… A náhle – zčistajasna (aspoň pro mne) – se objevil herec Denis Šafařík s filmem, který si příliš nezadá s proslulými Perličkami na dně nastupující generace filmařů nové vlny. Excelentně napsané miniatury, ještě líp zahrané vesměs herci z nezávislých či okrajových (ČS Ústí) divadel, výborná kamera, nenápadná, ale důsledná režie. Kompaktní divno-svět jednoho domu, groteskní vstup do pod-vědomí post-covidové generace. Krvavá stigmata doby. Lásky, nelásky, bolesti a fóbie. Černý humor… děsivý, drsný, povznášející. Sranda, z které budete úpět. A možná i nějaká slzička ukápne. Vřele doporučuju.
Takových filmů se za rok v našich kinech promítačkami příliš neprotáhne. Navíc z českých kotoučů.
🙂
03.07.2023 (1.04), , Trvalý odkaz komentáře,