Divadelní noviny > Kontext

Léto v kině (No. 2)

Romantické komedie se českým, potažmo slovenským filmařům daří pramálo (kulturní spojení i přes rozpad společného státu stále funguje), přesto vyprodukují ročně několik nepodarků, jejichž vysoká návštěvnost však inspiruje další autory k nesčetným variacím na totéž téma.

Co na tom, že výsledkem nebývá ani romantická, ani komedie, o uměleckých kvalitách nemluvě. Ale o ty přece nejde, jde o to pobavit (mainstreamového, či spíš zcela nenáročného) diváka. Léto jakožto čas filmového příběhu i doba premiéry jsou v tomto smyslu obzvlášť lákavé. Lehkost letních lásek dokáže vsugerovat debutantům, že vstup na plátno prostřednictvím tohoto žánru bude také lehký. A i kvůli této iluzi začasté ztroskotávají.

Slovensko-český snímek To ty nosíš smůlu, lásko patří k dílům, o nichž je škoda ztrácet slovo, a soudný člověk se jim prozíravě vyhne. Ovšem za červencových veder zapříčiňujících sníženou kritičnost a touhu po něčem osvěžujícím může návštěvník multiplexů podlehnout reklamním svodům. Následující text tedy vznikl za účelem varování: Nedočkáte se jiskřivého drinku – šampaňského, ani té domácí limonády. Jen jakési hruškové vody z nesčetněkrát vylouhovaného čajového sáčku.

Režijní prvotina herce Sama Spišáka sice naplňuje příslušný žánrový kánon, to jest přivádí na scénu muže a ženu, kteří se do sebe zamilují, překážky, jež musí zdolat, a humor. Jenomže konkrétní naplnění je tristní. Z vášně hrdinů čiší předstírání, očekávatelné zápletky nevzrušují a snaha o legraci postrádá vtip.

Právnička Monika (Michaela Čobejová), údajně workoholička, žijící s manželem – realitním makléřem a dospívající dcerou v luxusním domě, zatouží po vzrušení a přihlásí se do lezeckého kurzu. Zkušeného horolezce a jeskyňáře Igora (Ivan Franěk) ještě před úvodní přednáškou náhodně potká na parkovišti, kde jejímu fáru překáží jeho omlácená dodávka. Kontrast povah a životních stylů má být zdrojem humoru i vzájemného zalíbení. Stěží pochopit, co vyvolá okamžité citové a erotické vzplanutí mezi vyžilým dobrodruhem a obtloustlou padesátnicí. Snad letitý rodinný stereotyp, anebo objevení manželovy bokovky, snad ponoukání o generaci mladší kamarádky přimějí Moniku vyměnit soudcovský talár za horolezeckou výstroj a vydat se s neznámým týpkem na výlet do Chorvatska. Kdovíproč (také začínající) scenárista Lukáš Obermajer vymyslel nesmyslnou zajížďku do Tater, která děj nijak neposouvá, toliko poskytne záminku pro seznámení další potenciální dvojice, Igorova protégé Ďuriho (Jakub Štáfek) a Moničiny přítelkyně Táni (Leona Skleničková). Po několika narativních kotrmelcích se oba budoucí páry doklopýtají na cílový ostrov Hvar. Lezecký výcvik se sice uskuteční pouze jedinkrát, ale coby impuls k sexuálnímu sblížení poslouží dostatečně; po Igorově mužném upokojování Moničiny panické ataky už jeho kouzlu odolat prostě nelze. To Táňa s Ďurim se o skalní výstupy ani nepokoušejí a zamíří na lože rovnou, byť se tam zprvu věnují surfování po internetu – asi v rámci získání sympatií juvenilního diváctva. Jinak všichni milenci většinou popíjejí a kochají se výhledem na moře, případně tančí. Zbytečná epizoda na pustém ostrůvku, která jako by z oka vypadla z další letošní žánrovky Ostrov (režie Rudolf Havlík, 2023), jež ovšem vykradla film Šest dní, sedm nocí (režie Ivan Reitman, 1998), tvoří další vatovou výplň podobnou zastávce tatranské.

Mládežnický pár působí stejně uměle a neživotně jako ten středního věku, navíc ještě konzervativněji. Můžeme skousnout, že se plakátově pohledné děvče, patřičně hloupoučké, které musí mít z obou důvodů na každém prstě deset nápadníků, bláznivě zamiluje do bezbarvého hocha zajímavého možná zálibou ve sportovních aktivitách. Avšak značnou toleranci už vyžaduje rychlé vyústění jejich několikadenního společného života ve svazek manželský, byť uzavřený „neformálně“. Pak ani nepřekvapí, že Monika (dosud vdaná) očekává od Igora (dosud ženatého) totéž a urazí se, když její „osudový“ muž tento akt podstoupit nechce.

Mladí i staří hrdinové se chovají pubertálně, jenže jakýmsi archaickým způsobem, který dnešní puberťáky neosloví. Hlavní figury nejsou prokreslené, neprezentují víc než základní rysy. Vývoj charakterů, potřebný v každém vyprávění, sice probíhá, ale skokově a nevěrohodně: z přepracované sucharky se za týden stane odvázaná hipísačka, z nepolapitelného solitéra zodpovědný partner. Ostatní ryze schematické postavy jim dělají stafáž, a to nejen poloanonymní Igorovi chorvatští a tatranští kamarádi, nýbrž i Táňa, Ďuri, Moničin manžel a dcera. Moničini nejbližší při jejím návratu doma již nejsou, bez náznaku vysvětlení, kam se poděli. Nové lásce tak nestojí nic v cestě; víc si s tím scenárista hlavu neláme.

Jsme už zvyklí, že české a slovenské filmy postrádají dramaturgii, zde však chyběl zřejmě i skript: například Monika nastupuje do auta s hladkým účesem, střih, a při jízdě má vlasy kudrnaté. Dialogy šustící papírem či zhola stupidní také nejsou žádnou výjimkou. Příklad rozhovoru, jenž vystihuje a vlastně shrnuje veškerý děj: Táňa: Já jsem se asi zamilovala. Monika: Já asi taky. Táňa: Tak to je super! Často se opakuje Igorovo konstatování: Mám to pod kontrolou. a obligátní výkřiky: Wow!, které v rámci provinční touhy podobat se nedostižným vzorům amerikánských televizních seriálů zaplevelily český a slovenský jazyk už dávno.

Protagonistům se od úst práší vtipy, jimž se smějí jen oni sami. Ani to mainstreamové publikum (včetně rodin a přátel tvůrců), které na premiéře chroupalo popcorn, se nesmálo, což považuji za alarmující. Při hledání čehokoli pozitivního lze s nejvyšší benevolencí říct, že plytký obsah splácaný ze snůšky klišé byl zabalen do hezkých obrázků (kamera Lukáš Teren) a celkem příjemné hudby (Juraj Haško).

Nic proti návratnosti investic, o niž uvažuje každý producent, ale toto dílko se jeví úplně podřízeno ekonomickým a utilitárním zájmům. Neprojde bez povšimnutí, že paní producentka se obsadila do hlavní role, nebo z druhé strany, že se nepříliš známá slovenská herečka připojila k debutantům tohoto opusu a zkusila si roli producentky.

Všichni aktéři si natáčení „užili“, jak se tak říká. Bodejť by ne, na chorvatských plážích a ve slovenských horách, a velkoryse přejí divákům, aby si to také „užili“, což se těm, kteří se nacházejí v určitém pásmu inteligence, dost možná splní. Ti ostatní ale budou duchamorných devadesát osm minut trpět při sledování těžkopádné karikatury prázdninové uvolněnosti.

Ovšem zkrácen na desetinovou stopáž mohl by tento snímek obstát coby reklamní spot nějaké cestovní agentury.

To ty nosíš, smůlu, lásko. Scénář Lukáš Obermajer, režie Samuel Spišák, kamera Lukáš Teren, hudba Juraj Haško, střih Michal Kondrla, zvuk Lukáš Kasprzyk, scénografie Dáša Veselovská, masky Zuzana Wittgruberová, kostýmy Dáša Veselovská. Hrají: Michaela Čobejová, Ivan Franěk, Leona Skleničková, Jakub Štáfek, Ady Hajdu, Marko Igonda, Vladimír Čema. Produkce Michaela Čobejová. Slovensko, 2023, 98 min. Premiéra v českých kinech 6. července 2023.

• Autor: Zdena Mejzlíková
• Publikováno: 9. července 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Léto v kině (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ