Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Let’s get WILD! (No. 3)
Festival je v plném proudu a i během třetího dne jsme se dočkali, tentokrát už naposledy, dalšího díla od francouzského spisovatele Édouarda Louise. Jedná se o autorovu prvotinu s názvem Skoncovat s Eddiem B., v níž autor podrobuje analýze vlastní dětství plné toxické maskulinity, násilí a hněvu. Jelikož festival WILD! nesestává pouze z českých umělců, představil nám tento titul řecký režisér Elias Adam. Stojí za to poznamenat, že v Řecku bylo jeho dílo uvedeno i na prknech tamějšího Národního divadla.
Foto: Michaela Škvrňáková
V díle Édouarda Louise je sexualita v různých podobách věčným tématem. Stejně tak jsme v předchozích dvou dnech mohli vypozorovat, jak se se ztvárněním sexuality vypořádávají čeští umělci – v inscenaci Kdo zabil mého otce se sexualita zračila jen okrajově. a především ve slovní formě. V Dějinách násilí nám sexuální akty zastoupily půvabné obrazy. V případě Skoncovat s Eddiem B. šli umělci úplně na dřeň.
Inscenace režiséra Eliase Adama je v podstatě ztělesněním sexuality. Vše, co se na scéně děje, má nějaký erotický, sexuální podtext – všichni herci (Jeo Pakitsas, Sofia Priovolou a Elias Adam) jsou během svých výstupů lascivní a roztoužení, což se postupně vystupňuje do takové míry, že je publiku promítána pornografie z platformy PornHub jakožto vrcholný akt roztouženosti.
Jako zachycení tělesnosti, prozkoumávání vlastní sexuality a odhalování jejích nejtajemnějších zákoutí funguje princip explicitních akcí skvěle. Stejně tak funguje i režijní invence v podobě rozdělení hlavního vypravěče Eddieho do mužského (Jeo Pakitsas) a ženského (Sofia Priovolou) elementu naznačujíc tím, že při odkrývání vlastní homosexuální identity v sobě vypravěč rozkrývá i ženštější část sebe sama.
Do toho všeho se přidává vyprávění. Inscenace představuje zpověď, a tak je plná dlouhosáhlých promluv jednotlivých protagonistů, v nichž zachycují vzpomínky, postřehy a názory Eddieho B. Tím, že je celé dílo v řečtině se celý zážitek poměrně komplikuje. Vyprávění je dlouhé a v oněch chvílích je dění na jevišti (naštěstí) relativně statické, takže publikum má možnost číst titulky… ačkoliv po hodině už to začíná být značně nepohodlné. Nicméně, otázkou je, jak moc tento nepříliš šťastně vychytaný aspekt připisovat na vrub inscenátorům…
Rozdvojená postava Eddieho B. po těchto promluvách (občas i mimo ně) zaplňuje prostor jevištními akcemi, které by samy o sobě působily silným a místy nejspíš i šokujícím dojmem – například lepení fotbalového míče na mužské intimní partie, rozlévání červené barvy jako symbolu krve nebo lehce výstřední výstup Sofie Priovolou jakožto Elsy z pohádky Ledové království, ale v daném kontextu vyprávění o strastech dětství působí poměrně nahodile.
Foto: Michaela Škvrňáková
Možná ale základem díla není snaha postavit příběh s logickým obloukem, nýbrž snaha vytvořit mozaiku – střípky vzpomínek, které by dohromady vytvořily obraz seskládaný z dojmů. Tím by se pak dal obhájit i odklon od hlavní linky vyprávění, když se například jedna část věnuje postavě neznámého Sylvaina, který s hlavním hrdinou zřejmě vůbec nesouvisí. Zároveň se vše odehrává v jakémsi obývacím pokoji, kdy se všichni tři protagonisté střídají u gauče a počítače, někdy pokuřují, popíjejí nebo vypráví.
Pakitsas, Priovolou i Adam jsou ve svém jednání zcela bezprostřední a právě v oné bezprostřednosti přirozenosti je jejich půvab. Ačkoliv byla inscenace oceněna spíše vlažným potleskem, možná šlo jen o „kulturní šok“, jelikož v českém prostředí pravděpodobně nejsme zvyklí pracovat s tak syrovou, výraznou a neskrývanou otevřeností, se kterou se nám předkládají témata o homosexuální identitě.
Skoncovat s Eddiem B. tak ve finále vyniká jako jeden velký večírek s vlastní rozdvojenou osobností, který se zvrhává všemi směry. Odpovídalo by tomu snad úplně všechno – od divoce barevných světel, spousta všelijaké hudby, výstředních kostýmních výstupů, veselého popíjení, rozbíjení skleniček, až k sexuálně orientovaným aktivitám v pozdější části večera. Do tohoto pojetí pak skvěle zapadá i ono vyprávění, které občas může působit nahodile, ale dominuje mu niternost, skrze niž všichni tři hrdinové působivě ohledávají mladistvou sexualitu Eddieho B. až na dřeň.
Venuše ve Švehlovce, Praha: Édouard Louis – Skoncovat s Eddiem B. Režie a adaptace: Elias Adam, překlad: Michalis Arvanitis, scénografie: Elektra Stampoulou, světla: Panagiotis Lampis, video: Mary Thivaiou. Hrají: Jeo Pakitsas, Sofia Priovolou a Elias Adam. V rámci festivalu WILD! 27.5. 2022.
Komentáře k článku: Let’s get WILD! (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
