Levínský píše Uhdemu
Milý Milane,
děkuji za Tvůj dopis. Jsem rád, že píšeš o Petru Uhlovi. Osobně ho neznám, ale nedávno jsem svému otci, přesvědčenému sociálnímu demokratovi, položil následující otázku: Proč vy, naši dobří přátelé zleva, nejdete do prezidentské volby s někým, koho bychom mohli i my městští liberálové bez ztráty osobní integrity podpořit? Proč nekandidujete muže, kterému vděčíme za svobodu jako málo komu, muže, který strávil jako vězeň svědomí v komunistických žalářích více než osm let? Proč nekandidujete Petra Uhla? Otec se mnou výjimečně souhlasil, a to větou, která zněla tak nějak jako: Jak jsme mohli na Petra zapomenout? Co s ním vůbec je?
Zdá se, že na Petra Uhla zapomnělo více lidí, a to mi přijde neuvěřitelné. Sedmnáctého listopadu organizovalo sdružení podhradi.org happening, v němž měl každý navrhnout kandidáta na prezidenta. Sešlo se 250 úctyhodných jmen, ani Tvé jméno, Milane, mezi nimi nechybělo (já Tě nenominoval, já chci za prezidenta Daniela Kroupu), ale jméno Petra Uhla mezi všemi těmi jmény chybělo a chybí. To považuji za neuvěřitelné opomenutí.
Když už jsem se dnes pustil do politických témat, budu v nich pokračovat. Rozhodl jsem se zhlédnout Klusákův dokument Matrix AB, který předcházela pověst téměř skandální. Film je to dobrý, to jistě ano, ale že by byl k Andreji Babišovi nějak překvapivě negativní, to jistě není. Ve výsledku mi přijde spíš laskavý. Babiš – ten šíbr z estébáckého polosvěta, který se snaží přímo před našimi zraky demontovat demokratické zřízení – má v Klusákově pojetí některé rysy až téměř lidské. Vlastně nejsmutnější mi ve filmu přišla situace, v níž se jeden z hrdinů mého mládí, Honza Macháček, nyní předseda správní rady Babišova IPPS (Institutu pro politiku a společnost), k Babišovi na jeho Čapím hnízdě devótně lísá. Abychom si rozuměli, nijak se nad Macháčkem morálně nepovyšuji, svou činností jistě neporušuje žádný ze zákonů České republiky, a má tedy veškeré právo ji konat. Jistě existuje částka, za kterou bych byl ochoten pro Babiše pracovat i já (nejsem Petr Uhl, který se nedá koupit za žádnou cenu). Zásadní otázkou je ovšem výše této částky. Jinými slovy, mohu být prostitutem, jsem-li jako kurva důstojně zaplacen.
Samozřejmě ve skutečnosti nepíšu o Honzovi Macháčkovi, ale o sobě. Byl jsem v životě v situaci, kdy jsem dostal nabídku k legální, ovšem poněkud problematické spolupráci. Neřekl jsem „ne“, žádal jsem ovšem finanční náhradu, kterou protistrana nebyla ochotna akceptovat. A pak jsem o tom ještě napsal. Od té doby podobné nabídky nedostávám. Pro jistotu teď už jen občas napíšu, že jsem připraven se za přiměřenou částku nechat pást, a je to v klidu. O člověka, který veřejně deklaruje, že je potenciální kurva, nikdo nestojí. Vlastně je to nejlepší sebeobranný mechanismus.
No samozřejmě není. Lepší je mít vnitřní sílu zlo odmítnout. Tedy: podat žalobu, mám-li se vrátit k otázce, kterou mi kladeš ve svém dopise a na kterou si netroufám odpovědět. Myslím, že jen pár výjimečných lidí by na Tvou otázku odpovědělo „ano“, ale stejně málo by se odhodlalo odpovědět „ne“. U nás obyčejných smrtelníků záleží podle mne nejvíce na tom, jak se zrovna vyspíme. Jinými slovy: nevěřím na dělení lidí na dobré a špatné, na altruistické a egoistické; sám pro sebe jsem si zavedl, inspirován finanční ekonomií, termín moral hedging. Na finančních trzích se snažíme hrát současně několik „her“, rozložit riziko tak, abychom, ať se stane, co se stane, rostli stejně jako trh. Podobně rozmanitě se chováme ve společnosti, jednou jako svině realizující svůj momentální zisk a podruhé s šarmantní velkorysostí a nasazením všech sil pro bližního.
A tak se vracím na začátek svého dopisu. Slyšel jsem, že je Petr Uhl nemocen. Máš-li na něj, Milane, nějaký kontakt, popřej mu, prosím, uzdravení i mým jménem.
Srdečně Tvůj
René
Komentáře k článku: Levínský píše Uhdemu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
