Levínský píše Uhdemu
Milý Milane,
děkuji, že vracíš naše dopisování tam, kde začalo, k psaní naší hry. Svůj první dopis v září jsem ukončil povzdechem, že nevím, který den roku 1950 by se měla naše hra odehrávat. Myslím, že jsem na to přišel. Bude to deštivého 16. července 1950. Mladičký a promočený záložník SK Medlánky Rudolf Vlček zaklepe na dveře srubu u Kníničské přehrady v den posledního utkání MS v kopané: 16. červenec – Maracanaço – je dodnes brazilským dnem smutku. Brazílie porazila ve finálové skupině Švédsko 7:1, Španělsko 6:1 a v posledním kole jí stačila remíza s Uruguayí. Poté, co ve 47. minutě skóroval za Brazílii Friaca, se zdálo, že je rozhodnuto a 199 584 diváků na Maracanã začínalo slavit, tak, jak se slaví jenom v Riu de Janeiru… Jenomže v 66. minutě Schiaffino vyrovnal a v 79. vstřelil za Uruguay vítězný gól legendární Ghiggia. Celá Brazílie se ponořila do smutku. Ghiggia umřel letos, 16. července 2015, přesně 65 let po onom osudném finále. No, nespojuje se nám to všechno v kruh?
Zjistil jsem, že Československý rozhlas ten zápas nepřenášel, ale v tomto smyslu navrhuji prostě lhát, moc by se mi líbilo, kdyby do hry zasahovaly promluvy reportéra. Časově by to vycházelo – hrálo se ve tři odpoledne (to znamená 19.00 středoevropského času – v roce 1950 byl letní čas v Československu už zrušen, poslední byl v roce 1949). Laufer umřel v roce 1966, teoreticky by to mohl komentovat on… A celé by to mohlo začínat třeba takhle.
Prší. Mazlavé bahno všude. Za okny, kolem dveří… Šlápoty od holinek. Dřevěná podlaha i strop. Dřevěný stůl a dvě židle. Dřevěná pryčna s péřovou duchnou. Trámy a prkna, zhaslé petrolejky. Nevzhledná, snad třímetrová plechová kamna zabírají skoro polovinu seknice, na nich stojí v hrnci s vodou brambory. Padesátiletá žena přikládá zatím jen třísky a menší polínka. Venku je odporně lezavo a světnice se zahřívá pomaleji, než by bylo milo… RŮŽENA: No tak! Chytneš už pořádně? Někde jsem tu měla noviny… Vstane od kamen a hledá noviny. Najde ale jen krabici se společenskými hrami. Hmmm. Dáma. Vyndá hrací plán a postaví na něj bílé i černé kameny. Tou krabicí bych to asi roztopila… ale do čeho bych pak dala kameny? Nějakej pytlík možná… I když lepší petrolej kdybych našla… jestli ho nemám. Byl myslím… Trochu petroleje nikdy neuškodí… Kamnům. Večer půjdu stejně spát brzo a světlo je skoro do devíti… Ještěže letos konečně zrušili ten připitomělej letní čas. Taková ubohost! Čtyry roky po válce, než se k tomu dokopali. Hitlerův výmysl. Sem jsem ho přeci dávala, petrolej. Copak nebyl tady na trámu? V almaře ještě… Nebo kredenc? A je tady! Skoro ještě celá flaška. To jsou dobrý tři decky. Otevře lahev a jde ke kamnům. Jo hovno petrolej, vždyť je to slivovice. No tak ty do kamen nepudeš, to si piš, kamarádko. I kdyby mi to mělo chcípnout. Otevře dvířka do kamen a chvíli se v tom hrabe. Tak chytni už, do prdele, kurva. Vstane, napije se, vrátí se ke kamnům a prskne do nich slivovici. Oheň se rozhoří jasným světlem. Tak to bylo na vykloktání a teď si můžu nalejt už jako člověk. Po kalíšku dáme. Akorát kde ho mám? To je dneska hledání k posrání, celej den. Copak nenajdu ani toho blbýho panáka? No tak si to naleju do skleničky vod marmelády, jestli to neni jedno! Nalívá si. Tak! A na Frantu, že to s nim seklo rychle a bez všech cavyků, na krásnou, rychlou smrt. Exne panáka, i když to byla skoro decka. Si ani takovou krásnou smrt nezasloužil, křivák jeden. Však jsem si ho vzala jen kvuli týdle chalupě, sviňáka. Já moc dobře vim, co dělal za války.
Tak asi si myslím, že by to mohlo začínat. Napsal jsem toho trochu víc, ale to už dám jen na své stránky: www.mirobludny.wordpress.com, ano? Všechno, co se Ti nelíbí, změň či vyhoď, prosím, bezohledně. A piš dál.
Srdečně Tvůj
René
Komentáře k článku: Levínský píše Uhdemu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
