Hospodské theatrum mundi
Filosofu a básníku Ladislavu Klímovi se podařilo do Lidské tragikomedie koncentrovaně soustředit rozsáhlé spektrum podstatných otázek lidského bytí, včetně názorů směřujících k poznání vlastního božství i absolutna. To vše konfrontuje na osudech pěti spolužáků, kteří se postupně setkávají na stejném místě v den maturity, po třiceti a následně i dalších pětadvaceti letech, aby symbolicky prošli různými fázemi života od idealizovaného vstupu do dospělosti, přes vrcholy a pády, až po jisté sebepoznání před smrtí.
Šimon Krupa, Josef Kaluža, Tereza Cisovská a Filip Čapka v ostravské Lidské tragikomedii FOTO ROMAN POLÁŠEK
Od svého vzniku v roce 1928 se Lidská tragikomedie na našich jevištích objevila kupodivu jen čtyřikrát. Po uvedení v roce 1991 v brněnském HaDivadle v režii Arnošta Goldflama měla v roce 2003 v ostravské Komorní scéně Aréna premiéru inscenace Ivana Krejčího. Ten se na téže scéně letos k titulu vrátil, a to přesně sezonu po nastudování Hany Burešové v Divadle v Dlouhé.
Klímova nadčasová hra má specifický sarkastický humor, s nímž autor přistupoval jak k životu, tak ke své tvorbě. Režisér Ivan Krejčí vyšel z nutně kráceného textu, podtrhl především věčný souboj mezi svobodou a nespoutaností na straně jedné a přitakáním konformnosti a maloměšťáctví na straně druhé. Zároveň neopomenul vyváženě akcentovat i Klímovy metafyzické přesahy. Zejména v závěrečné části, v níž se hrdina Pulec konfrontuje s postavou Odjinuda, nejvíce vyzní autorovy myšlenky osvobození se od všeho pozemského a logického.
Režisér také klade poměrně velký důraz na realistické budování situací, které s jemnou nadsázkou pointuje do grotesky, přičemž Klímův charakteristický a dnes již poněkud archaický styl i myšlenky sympaticky nadčasově zživotňuje. A jak již to u Krejčího rukopisu bývá zvykem, je jeho inscenace především skvěle herecky vedená.
Soubor Arény již na premiéře, kde mj. v dvojroli hospodského otce i syna za zraněného Petra Panzenbergera zaskočil Albert Čuba, předvedl nezbytně precizní souhru s vyrovnanými výkony. Jednotliví herci, oblečeni do dobově stylizovaných kostýmů Marty Roszkopfové, budují své přesně vymezené typy, definované „mluvícími jmény“. Synek z bohaté rodiny a posléze majetnický kariérista Emil Obnos Josefa Kaluži padne se vší svou tělesnou opulentností kvůli politickým pletichám až na samé dno bezdomovectví, sukničkář a erotoman Vladimír Shoř – s neodolatelnou oplzlostí ztvárněný Michalem Čapkou – se zase propracuje v ušlápnutého „podpantofláka“ a rádobyvzdělanec Alois Kantorka se v podání Marka Cisovského poníženě a nicotně pinoží za bezvýznamnými objevy. Stranou jejich promarněných životů pak stojí tajemný Odjinud Štěpána Kozuba, který v závěru ve své démonické kreaci, jíž poněkud kazí hercův handicap nepříliš dobré výslovnosti, jednoznačně dokazuje, že mu role vyšinutých postav sluší! Pětici ale vévodí postava Jaroslava Pulce – jakéhosi alter ego Ladislava Klímy, kterého talentovaný Šimon Krupa s velkou plastičností proměnil z nerozvážného opilce v nečekaně napraveného hrdinu, jehož na konci života čeká složité rozhodování. Mužský svět pak doplňují drobné ženské groteskní figury, z nichž větší prostor dostává zejména Shořova dominantní, ale o to více tupostí obdařená žena Brigita v podání Terezy Cisovské.
Titul by zprvu mohl některé diváky odrazovat jistou náročností, v Aréně ovšem vznikla inscenace velice vstřícná.
Komorní scéna Aréna, Ostrava – Ladislav Klíma: Lidská tragikomedie. Režie Ivan Krejčí, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Ondřej Švandrlík, dramaturgie Tomáš Vůjtek. Premiéra 18. června 2016.
Komentáře k článku: Hospodské theatrum mundi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
