Odjinud i od nás
Divadlo v Dlouhé má renomé solidní kamenné scény s široce otevřenou dramaturgií, ve které mohou docela dobře koexistovat kabarety, divácky vstřícné komedie, inscenace současných textů, zmodernizovaná klasika a také tituly, které směřují k základním lidským otázkám. Klímova Lidská tragikomedie není hra snadno zaškatulkovatelná, slučuje několik protichůdných poloh, a právě v tom tkví dost podstatná část její síly. Přepjatá společenská groteska se prolíná s filosofickými výklady, u kterých je vzdor veškeré nadsázce zřejmé, že to autor myslel v jádru úplně vážně a že ústřední polobožská postava Odjinuda je de facto projekcí jeho samého.
Odjinud (Marek Němec) se ve druhém dějství promění v podivnou operetní bytost FOTO MARTIN ŠPELDA
Tandem Burešová–Otčenášek má pro texty tohoto ražení dlouhodobou slabost; asi nejsem sám, kdo si v souvislosti s novou premiérou vzpomněl na nedávnou Paní Jairovou, starší Běsy nebo už docela dávného Dona Juana a Fausta. To ale, bohužel, nemění nic na tom, že Lidská tragikomedie vzbuzuje spíše rozpaky. Důvodů je hned několik.
Komediálně laděné inscenace Hany Burešové mají již dlouho tendenci se pohybovat v pohodlně vyjetých kolejích a příslovečné šuplíčky jejích oblíbených herců jsou značně okoukané a vyprázdněné. Platí to i tentokrát. Jan Vondráček, Miroslav Táborský, Miroslav Hanuš a Martin Matejka sice tentokrát v rolích maturantů, kteří se setkají po třiceti a pak ještě po pětadvaceti letech, přitlačili na pilu o něco více než jindy, stále jsou to však dobře známé komické figury, které pravidelný návštěvník Dlouhé viděl už tolikrát, že začínají nebezpečně splývat.
Opravdu zásadní zádrhel ale tentokrát leží hlouběji. Rozumím tomu, oč v této hře šlo autorovi. Stejně tak chápu, že pro Burešovou a Otčenáška představuje Lidská tragikomedie lákavou výzvu. Jenže odpověď na otázku, kam tato inscenace míří a o co jí vlastně jde, se hledá dost obtížně.
Klímova filosofie zbožštění sebe sama dnes působí spíš jako kuriozita (navíc potenciálně hodně nebezpečná) a nic nenasvědčuje tomu, že by k ní inscenátoři přistupovali nějak jinak. Vzletné proslovy Klímova alter ego Odjinuda jsou parodované do té míry, že dokonce nelze mluvit ani o předpokládatelné ambivalenci napůl směšného a napůl vážného. Marek Němec sice nastoupí stylizován do podoby Ladislava Klímy, od druhé třetiny se už ale po jevišti pohybuje v bílém hábitu a blond paruce, k čemuž hovoří přehnaně ušlechtilým hláskem; v závěrečné části jeho směšnost dále posílí „mysticky“ povlávající igelit a občasné přeskoky do zpěvu. Kromě této směšné podivnosti a parodovaných filosofických litanií tak z nadčlověka, vzbuzujícího děs, nenávist i obdiv zůstane pramálo.
Hrát filosofické drama bez filosofie (respektive zůstat u jejího vnějškového shazování) je ošemetné. Jenže dost podobně to dopadne i se zběsilou satirickou groteskou, ve které se Klíma vysmívá „tupému lidskému hnoji“, marně se pachtícímu za penězi, poznáním nebo požitky. Inscenace připomíná setkání divokého, bezohledného a nespravedlivého neurvalce s rozumnými a dobře vychovanými lidmi, kteří se sice nebrání legraci, zároveň se ale nechtějí (a nejspíš ani nedokážou) oprostit od svého nadhledu a zábran. Výsledkem je ilustrace situací a dialogů, do které se původní Klímova zběsilost promítá jen jako stíny v pověstné platónské jeskyni. Což sice nemusí být vždy úplně marné, ale cosi podstatného tu chybí.
Závěrem by se dalo napsat, že se jedna odpověď na otázku, položenou výše, nabízí takřka nutkavě: v Dlouhé se rozhodli udělat z Lidské tragikomedie obecně přijatelnou satirickou komedii typů. Trochu podbízivou, libující si v přepjaté karikatuře, nikoli však v odpudivé, zlé a skutečně útočné grotesce. Zkrátka zábavné divadlo, na jaké jsou zdejší herci i diváci zvyklí a jaké se nikoho moc nedotkne. Jenže zrovna tohle je odpověď, které se vzhledem k úctě k Burešové i Otčenáškovi snad raději ani nechce věřit. Takže optimisticky doufejme, že to všechno vzniklo kvůli tomu, že k sobě tentokrát inscenátoři a autor prostě jen nenašli cestu.
Hodnocení: 2,5
Viz také recenze Josefa Chuchmy Ladislav Klíma to odbrzdil? (hodnocení 3,5)
Divadlo v Dlouhé – Ladislav Klíma: Lidská tragikomedie. Úprava Hana Burešová, Štěpán Otčenášek. Režie Hana Burešová, dramaturgie Štěpán Otčenášek, scéna Martin Černý, kostýmy Jana Preková, hudba Ivan Acher, multimédia Jan Baset Střítežský, Noro Držiak. Premiéra 21. března 2015.
Komentáře k článku: Odjinud i od nás
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
