Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Lidskost je… (No. 2)
Žijeme v době zmítané válkou. Válkou, která je ze své podstaty nespravedlivá a staví do stínu osoby, které si to nezaslouží. Sejmout stín z ramen těchto lidí se pokouší Ivan Vyrypajev ve své inscenaci 1,8 M, sehrané Nowym Teatrem Varšava, která byla uvedena druhý a třetí den v rámci festivalu Pražské křižovatky.
Foto: archiv souboru
Současný významný ruský dramatik žijící v Polsku Ivan Vyrypajev (který v současné době píše nové drama pro Národní divadlo) se rozhodl na základě vlastního badání vytvořit inscenaci týkající se politických vězňů z Běloruska. Před vypuknutím války se totiž v Bělorusku konaly protesty ve snaze svrhnout vládu prezidenta Lukašenka – bohužel neúspěšně. Formou dokumentárního divadla se Vyrypajev rozhodl dát hlas těm, kteří ho veřejně mít nemohli či už nemohou.
Název 1,8 M označuje prostor (1,8 x 1,8 m), který mají věznění ve svých celách v Bělorusku. Tento malý výsek prostoru se stal i výrazným prvkem scénografie – bíle nasvícený čtverec posloužil jako plocha pro jednotlivé mluvčí, kteří do tohoto stísněného prostoru přišli sdílet svůj příběh, zkušenosti, myšlenky. Barva nasvícení se následně mnohdy měnila podle toho, jak se vyvíjel příběh přítomného – například, pokud svědectví směřovalo k tragickému vyústění, čtverec zrudl.
Každý z herců, promlouvající umlčeným hlasem vybraných politických vězňů, k nám přicházel skrze obrovské plátno, které bylo dominantou scény. Na jeho obrovskou plochu byly v průběhu jednotlivých svědectví promítány fotografie či záběry z Běloruska zachycující, jak tváře nadšených demonstrantů bojující za svobodu, tak i brutální útoky policejních složek. Pocit naléhavosti zintenzivnil Vyrypajev tím, že plátno rozdělil pruhy, takže při pohledu na projekce vznikl dojem jako bychom se dívali skrz mříže.
Foto: archiv souboru
Inscenace je založena na skutečných rozhovorech či úryvcích z dopisů běloruských politických vězňů. Režisér inscenace dal dohromady obraz z prostředí lidí z různých vrstev společnosti – vyslechneme příběh protestujícího ve středním věku; matky dvou synů, kteří jsou později uvězněn; mladé vzdorovité dívky nebo například obyčejného chlapce, který se v nesprávný čas objevil na nesprávném místě. Skrze svědectví nesledujeme ovšem pouze lidské osudy, ale odráží se v nich i absurdní a zcela iracionální jednání státu vůči vlastním občanům. Ať už svědectví končí „dobře“ nebo ne, to, co zůstává je hořká pachuť brutality a nespravedlnosti.
Ovšem, i v těchto pochmurných svědectvích lze spatřovat něco pozitivního – soudržnost národa. V každém svědectví zazní, že jakmile jde o osud národa, dokáží se Bělorusové semknout a být si vzájemně oporou. Inscenace 1,8 M osvětluje jejich statečnou náturu, v níž jsou sice nespravedlivě vláčeni systémem, ale každý z příběhů zachycuje především jejich statečnost, odhodlaní a nezlomnost. Každý z nich chce bojovat za svobodu sebe i vlastní země.
Foto: archiv souboru
Projekt vznikl před začátkem války na Ukrajině, který ho logicky rozšiřuje o další perspektivu – kromě touze po svobodě poukazuje na to, že i když je Lukašenkův režim přívržencem Putinovské agrese, převážná část Bělorusů stojí na opačné straně barikády. To je, mimo jiné, reflektováno v apelativním závěru, kde autor ústy uvaděčů (a pravděpodobně i mnohých aktérů) vyzývá k boji se Zlem. Vyzývá k tomu, abychom zůstali stateční. Abychom stáli při Ukrajině a především, abychom nemlčeli.
Inscenace Ivana Vyrypajeva je dokumentárním divadlem, které do minimalistických kulis vkládá silné, aktuální sdělení. Nekompromisně konfrontuje diváka s realitou. Realitou, v níž někteří jedinci současné civilizace, kterou považujeme za moderní, mají ještě stále potřebu řešit spory a dobývat svět přes nevinná, mrtvá těla. Avšak 1,8 M nám skrze jednotlivá svědectví i s jistým optimismem připomíná, že ať už čelíme jakémukoliv zlu a bezpráví, lidskost nám dává naději, že na boj nejsme sami.
///
Nová scéna Národního divadla, Praha – Ivan Vyrypajev: 1,8 M. Režie: Ivan Vyrypajev, scénografie: Karolina Bramowicz, kostýmy: Maria Duda, hudba: Jacek Jędrasik, pohybová spolupráce: Paweł Sakowicz, video: Sergey Shabohin. Hrají: Bartosz Bielenia, Igor Shugaleev, Ewelina Pankowska, Palina Chabatarova, Walentina Sizonenko, Oleg Garbuz, Pawel Haradnitski, Palina Dabravolskaja. Simultánní překlad: Lucie Polišenská, Zdeněk Piškula. Hráno v rámci festivalu Pražské křižovatky 18. a 19. 10. 2022.
Komentáře k článku: Lidskost je… (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
