Divadelní noviny > Blogy Zahraničí
Life in China (No. 2)
Posílám opět několik málo střípků z Číny, kde už jsem – v provincii Hunan ve městě Changsha, kde učím na univerzitě angličtinu – dva roky. Produkci, kterou jsem nedávno viděla v Pekingu, kam jsem si zajela na výlet, byla v žánru kunqu opery, což je jeden druhů z tradiční čínské opery. Zrodila se v 16. století v malém městě Kunshan nedaleko centrálního města Suzhou v provincii Jiangsu.
Produkci, kterou jsem viděla v Pekingu, byla v žánru Kunqu opery, která je jednou z tradičních čínských oper. Repro archiv
Představení se jmenovalo A Dream of the Red Mansions (Sen v červeném domě) a trvalo pět hodin! Příběh plynul pomalu, pohyb herců byl strnulý. Důraz byl kladen na propracované pohyby, kostýmní a výtvarnou složku.
Kostýmy jsou navrženy a ušity vysoce efektně. Jsou barevné, rukávy široké. Tak jako většina obyvatel Číny, herci, muži a ženy, v tomto případě jednotlivé postavy, se zřídkakdy dotýkají. Namísto fyzických kontaktů tedy performěři „mávají“ rukávy, tancují okolo sebe, a vytvářejí tak mezi postavami vztah či napětí.
Kostýmy jsou navrženy a ušity vysoce efektně. Jsou barevné, rukávy široké. FOTO archiv
Typickou rekvizitou těchto oper jsou masky. Každá z nich má důležitý význam. Všichni herci a herečky mají dlouhé vlasy, výrazné líčení a vysoké hlasy. Muže od žen poznáte podle charakteristiky kostýmu. Každá provincie má svá specifika. Například ve flower-drum opeře Hunanské provincie jsou kostýmy venkovského rázu a údajně barevnější než u jiných.
Dříve divadlo herečky nehrály vůbec, nyní se v menší míře na jevištích objevují. Mnoho ženských rolí však zůstává i nadále hráno muži.
Číňané užívají během představení titulky, aby všichni rozuměli, o čem se hraje. Nemusíte tedy být žádný odborník, abyste pochopili základní dějovou linii. Jedná se o témata romantická, naplněná nešťastnou láskou, ztrátou milého, vyhnáním z města a podobně. Často slyšíte vzlykot, kvílení či naříkání. Květinové efekty dotvářejí romantickou atmosféru celého představení. Tanec a výtvarné působení jsou vždy v dokonalém souladu s hudbou.
Diváci
Tradiční čínská opera je mezi mladými považována za něco „divného“. FOTO archiv
Tradiční čínská opera je mezi mladými považována za něco „divného“. Neláká je stejně jako většina umění. Tomu odpovídá a i to, že v Changshe, která má sedm až deset milionů obyvatel (záleží, jak široký okruh města se počítá) a je hlavním městem Hunanské provincie, jsou všehovšudy dvě divadla a jedno kulturní centrum, o kterém ovšem ví pouze hrstka lidí. Uznávaným uměním je malířství. Ale i na jedinou vernisáž v takto velkém městě, na které jsem byla, přišlo tolik lidí jako v Praze do nějaké malé galerie. Uvítání, poděkování, pohoštění a pár mladých návštěvníků bylo prý malým zázrakem.
Není mi zcela jasné, proč tomu tak je. Je možné, že mladým vadí, že je v Číně umění řízeno státem? Často se totiž v rámci uměleckých produkcí lze setkat s oslavami politického rázu. Zato staří lidé tradiční operu milují a berou na ni svá vnoučata. A ti k ní v pozdějších letech mají odpor…
Pouliční umění
Narozdíl od institucionalizovaného umění je v Číně velmi oblíbené umění pouliční. FOTO archiv
Narozdíl od institucionalizovaného umění je v Číně velmi oblíbené umění pouliční. Zpěv, hru na hudební nástroje či tanec lze vidět na každém rohu, především v době festivalů. Zajímavé, že aktivní účast cizinců je v těchto produkcích zakázaná.
///
Více na i-DN:
Divadlo napříč Čínou – Malý bedekr velké země
Komentáře k článku: Life in China (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
