Life in China (No. 3)

Přesuňme se mezi čínské umělce. Jak se jim v Číně žije?

Zeng Fanzhi: Poslední večeře. Repro archiv

Ono je to celkem ožehavé téma. Proniknout do uměleckých kruhů nebylo snadné. Tak pár měsíců sedíte na večeřích s umělci jako pako, který ze sebe stěží něco vymáčkne, načež už vůbec ne názory na umění. Všichni si s vámi vyměňují kontakty a „postují“ fotky na wechat (čínský facebook). Berou to jako prestiž – potkat se s vysokou evropskou umělkyní. Často se pobavíte a sem tam se najde někdo, kdo umí prohodit pár vět anglicky.

Prvním kontaktem pro mne byl umělec, který přijel do Changshy vystavovat a dal se lámanou angličtinou se mnou do řeči. Muzeum, ve kterém se výstava konala, bylo doslova mezi polem a starými domy. Dalo mi asi hodinu hledání, než jsem je našla… Nebýt toho, mohlo vše být úplně jinak.

Po vernisáži jsme si psali a on mi poslal kontakt na místního kurátora, který uměl anglicky!!! Týpek kolem třiceti, takže jsme si rozuměli. Rychle jsem se dostala do okruhu místních umělců. V současnosti znám spoustu malířů a divadelníků provincie Hunan, ale i dalších provincií.

Andy Warhol: Mao Mao. Repro archiv

Zprvu se zdá vše být volné, svobodné, ale po delším čase, co v Číně pobývám, se mi vše zde vybarvuje jinak, než jsem si zprvu myslela. Například umělci mohou napadat cokoliv… až na Čínu a vše s spojené se její historií a politikou. Stranou sepsané „pravdy“ je nutno respektovat, ale není nutné se k nim hlásit.

///

Více na i-DN:

Divadlo napříč Čínou – Malý bedekr velké země

Life in China (No. 1)

Life in China (No. 2)