Like Lovers Do (Memoáry Medúzy)
V letošní edici PDFNJ se konečně opět našlo místo i pro oblíbený formát celodenní divadelní expedice. Cílem byl tentokrát Mnichov, konkrétně repríza inscenace režisérky Pınar Karabulut ve zdejší komorní činohře. Účast byla úctyhodná.
Scénografka Michela Flück nespoutaně žongluje s řadou falických i vaginálních symbolů (Münchner Kammerspiele – Like Lovers Do) FOTO KRAFFT ANGERER
Text izraelské dramatičky Sivan Ben Yishai má volnou strukturu postdramatické básně, jež asociativně řetězí nejrůznější šepoty, výkřiky či slogany a stylisticky okamžitě upomene na dramatickou tvorbu Sarah Kane, zejména její opusy Psychóza 4:48 a Crave. Ambice tvůrkyň jsou přitom nemalé, snaží se – jak píší v anotaci – o moderní studii patriarchálního genderového modelu jako systému násilí, který překračuje hranice kultur a epoch a dál se reprodukuje, protože je tolerován a podporován. Namísto nekompromisní společenské anamnézy a tvrdé feministické šupy však revuální inscenace předestírá vágní fúzi sociální kritiky, decentního kroužení kolem vztahových tabu a odosobněného popu.
Emblematický mýtus o Medúze je aktualizován značně zjednodušujícím, vybroušeně tendenčním způsobem, jenž připomíná jakousi temnou variantu Disneyho animovaných destilátů archetypálních látek. Zvolený fikční rámec boxerského zápasu, zdůrazňovaný úmorným odpočítáváním času zbývajícího do konce, tříští inscenační celek v temporytmicky stereotypní, nepříliš pevně svázanou sérii epizod. Etnická pestrost souboru a jeho komplexní performerská zdatnost spolu s kolektivním nadšením pro věc jsou nepochybně inspirativní, je ale velká škoda, že o zhoubných variantách vztahové dominance se zde mnohem víc vypráví, než hraje.
Značná verbální explicitnost předlohy je vyvažována vizuální podobou projektu, která se zjevně inspirovala v křiklavě barevné psychedelii sci-fi seriálů ze šedesátých let. Opulentní scénografie Michely Flück nespoutaně žongluje s řadou falických i vaginálních symbolů a výborně si rozumí s kostýmy Teresy Vergho, která kreativně propojila startrekovské mundúry s popartovým líčením a excentrickými účesy komiksových monster.
Alarmující popularita sado-maso soap oper pro hospodyňky a mamky typu Padesáti odstínů šedi sice konečně vyústila v adekvátní úvahu nad nebezpečnou bagatelizací násilí ve vztahu, pouťová rozjuchanost inscenace ovšem ambicióznímu sdělení postupně obrušuje apelativní břit. A z přemíry atrakcí se časem dostavuje únava i nepříjemná závrať. Půldruhé hodiny dlouhá odysea po nebezpečných souvislostech bolesti a slasti tak končí v hájemství rozpaků. Je dnes opravdu tak nutné balit hořká sousta jako bonbony?
Münchner Kammerspiele – Sivan Ben Yishai: Like Lovers Do (Memoáry Medúzy / Memoiren der Medusa). Režie a choreografie Pınar Karabulut, dramaturgie Mehdi Moradpour, scéna Michela Flück, kostýmy Teresa Vergho, hudba Daniel Murena, světlo Jürgen Tulzer. Premiéra 9. října 2021 (psáno z reprízy 12. listopadu 2022).
Komentáře k článku: Like Lovers Do (Memoáry Medúzy)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
