Linda Straub
(1986) Vystudovala katedru nonverbálního divadla HAMU a obor režie a divadlo v netradičním prostoru na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Spoluzaložila divadelní skupinu Spielraum Kollektiv, jež se zabývá především dokumentárním divadlem a jeho současnými podobami a která byla v minulých letech v rezidenci v pražských divadlech Alfred ve dvoře a Archa. Spolu s Mathiasem Straubem byla nominována na Cenu Divadelních novin za autorství a režii inscenace Busking Un/Limited. V nedávné době uvedli v Divadle Archa svůj nový projekt Fidlovačka aneb Kdo je My?.
Co vás přivedlo k divadlu
Asi v šesti u televize mi došlo, že herci žijí víckrát. Pokaždé se mohou změnit do někoho jiného a mohou si toho víc vyzkoušet. Když krátce na to třídní učitelka doporučila rodičům, aby mě dali do dramatického kroužku, přišlo mi, že je to přesně to, co má smysl.
Největší divadelní zážitek
Western Society od Gob Squad.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Václav Havel. Byla jsem tátovi na ramenou, když se zvonilo klíčema. Díky rodičům jsem Havla vnímala jako spasitele. Moc ráda bych s ním zašla na pivo a poznala ho jako pozemskýho člověka v reálu.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Putinovi Agenti od Ondřeje Kundry. Je tam zachycené velké divadlo. Ale i když si vyberu sebelepší předlohu, obyčejně z ní ve výsledné inscenaci zbude jen téma.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte a proč
Když cítím, že by mi mohlo začít hrabat, začnu malovat. Taky ráda zpívám lidovky. Dvakrát jsme byli v odlehlé části Ukrajiny na letní škole ukrajinských a ruských písní. Osm hodin denně jsme zpívali a zbytek vařili a chodili k vodě. Nejlepší prázdniny! Vyhýbám se televizi. Už deset let ji doma nemáme – ráda bych to jednou řekla i o počítači.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Režisér a hudební skladatel Heiner Goebbels používá silný vizuální nadčasový klíč. V jeho dílech je dostatek prostoru pro diváka hledat a nacházet vlastní témata.
Ty, co jsou mi vzdálené, si zpravidla nepamatuju.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Včela. Celý život nosí zbraň, kterou může použít jenom jednou, přesto neváhá bodnout. A taky maká a maká a maká. To, co dělá, je krásné a dobré, ale ona sama z toho moc nemá. Fascinující.
Etické či jiné hranice, za které byste nešla
Šíření lži nebo nenávisti pro vlastní prospěch. Zaprodat se pro peníze.
Umělecký/divadelní sen
Dělat projekty, které mě naplňují, s lidmi, se kterými je mi dobře. Mít skvělé produkční, kteří spolehlivě převezmou organizační práci a propagaci.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu
Výtvarnicí. Vynálezkyní. Novinářkou. Nebo bláznem.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Zajímá, pokud je konstruktivní a hledající. U některých českých kritiků mi přijde, že se uzavřeli v době před pár desetiletími a odmítají přijmout nové možnosti divadla. Čisté popisy představení mi taky moc nedají. Vážím si, když se kritik odváží prozradit svoje vlastní spojnice z toho, co viděl. Dobrá mi přišla například kritika na naši Fidlovačku aneb Kdo je My? od Terezy Semotamové v česko-německém on-line magazínu jádu, který vydává pražský Goethe-Institut.
Komentáře k článku: Linda Straub
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
