Dřevění soutěžící v reality show
Průměrný iluzionista František se přihlásí do televizní talentové soutěže. Před tím se po neúspěšném čísle (přeříznutí ženy neskončilo jako vydařená iluze, ale husquarna pokusnou dámu opravdu rozpůlila) objevil ďábel maskovaný za energického manažera a sepsal s nebohým mágem smlouvu. Tak začíná inscenace libereckého Naivního divadla Loutky hledají talent scenáristy Víta Peřiny a režiséra Tomáše Dvořáka. Tentokrát jde o produkci čistě loutkovou, herce vidíme až při děkovačce. Kromě Františka se seznámíme s náznaky osudů i některými čísly dalších soutěžících, také tříčlennou porotou, která nápadně připomíná svůj z komerční televize známý předobraz (dva pánové a jedna nesofistikovaná dáma, která kdejakou pitomost komentuje cituplným má to srdíčko). Dění sledujeme zprvu na jevišti kabaretu, další lokalitou je divadelní bufet stánku umění, odkud je soutěž přenášena. Barmanka Máňa tu nalévá kávu, komunikuje s adepty slávy a občas zapne odposlech soutěže, čísla samotná však běží ve filmových, ovšem přísně loutkových dotáčkách. Při pohledu na účinkující si lze zavzpomínat na produkce Tomáše Dvořáka podle her autorovy matky Ivy Peřinové i syna Víta, těch z Liberce i plzeňské Alfy. Tak např. mužský lesní sbor zastoupí loupežníci z Alibaby, solidně swingující a gagotající labutě zase známe z Labutího jezírka (Jsou lepší než lady Gaga, prohlásí porotkyně).
Jeden z talentů před „odbornou“ porotou v liberecké inscenaci FOTO JOSEF PTÁČEK
Výtvarník Marek Zákostelecký se v dobrém slova smyslu vyřádil na stylizaci bizarních účinkujících: siamské sestry, které se pak na škodolibou radu nešťastně oddělí (zasahuje opět husquarna!), magnetická žena, na jejíž ňadra se chytají předměty, ale která zároveň mocně přitahují i jednoho ze soutěžících. Jako klasická poctivá loutka je představen starý herecký bard, který se do finále probojuje různými variantami veřejného a rekordně dlouhého vyměšování, to vše jen proto, aby si pak mohl střihnout monolog ze Cyrana (je však porotci umlčen dřív, než svůj širák odhodí v dál). Peřinův text je plný duchaplných nadsázek, slovních hříček (Ohnivé kaskadérské číslo se soutěžícímu z Hořic příliš nevydařilo) i vynalézavých fabulačních zvratů. Také dvojsmysly pro dospělé, již uvedené přeříznutí asistentky Angeliky, či obava, aby soutěžící cyklista při prudce vznikajícím erotickém vztahu nepíchnul gumu, jsou vesele rasantní, nikoliv „upatlané“, jak se někdy při aplikaci obdobného humoru stává. Jde však především o krutou parodii stále absurdněji šponovaných televizních soutěží, Dvořákova režie ústrojně střídá hrané i filmové prostředky, loutky ve své znakovosti dodávají figurám (za pomoci charakterizujících je hlasů) patřičně výraznou „psychologii“. Jen jsem zalitoval, že faustovský motiv (ano, ďábel při Františkových pochybách o účasti na dalších kolech „nastrčí“ obdivovatelku Margaretu, přesněji řečeno sám v její roli vystoupí) nebyl vypointován o trochu víc.
Při vnímání produkce je tentokrát – i když jsem se podle barvy hlasů i jejich intonace do jisté míry orientoval – těžké odstínit jednotlivé herecké či loutkovodičské kreace, připomenu proto, že na báječném výsledku hravé, veselé, patřičně kousavé a do jisté míry i existenciální podívané se jako interpreti podíleli Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Tomáš Bělohlávek, Filip Homola, Adam Kubišta a Marek Sýkora.
Naivní divadlo Liberec – Vít Peřina: Loutky hledají talent. Režie Tomáš Dvořák, výprava Marek Zákostelecký, hudba Vratislav Šrámek, filmové dotáčky Vojtěch Dvořák. Premiéra 5. října 2012.
Komentáře k článku: Dřevění soutěžící v reality show
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
