Divadelní noviny > Blogy Burza
Lubomír Procházka
FOTO archiv
Lubomír Procházka
30. dubna 1922 Praha – 5. srpna 2012 Ostrava
Operní pěvec, emeritní sólista opery Státního divadla (dnes NDMS) Ostrava. Jeho profesním snem ovšem byla medicína, dokonce byl už přijat k jejímu studiu na univerzitě, jenže přišel začátek války a vysoké školy zavřeli. Na válku doplatil ale daleko citelněji jeho otec: jako vysokoškolský profesor byl pro úzké kontakty s Anglií a USA v roce 1948 odsouzen k třinácti letům žaláře.
Za války absolvoval Lubomír Procházka pražskou Konzervatoř, kde byl žákem legendárního barytonisty Zdeňka Otavy. V letech 1943 až 1944 byl v rámci totálního nasazení angažován v Německu v divadle v Görlitz. Roku 1945 dostal smlouvu v pražském Národním divadle, avšak o dva roky později, roku 1947, se ozvalo Státní divadlo Ostrava – tehdejší šéf opery, uznávaný dirigent Jaroslav Vogel. V prosinci zde zpívá poprvé (Jeníka v Prodané nevěstě) a hned kývne na angažmá, a tak se ještě v roce 1947 stává členem souboru, ve kterém pak působil až do svého odchodu na odpočinek. Vracel se ale i na prkna pražského Národního divadla, naposledy v osmdesátých letech jako Varneman v Braniborech v Čechách.
V roli Heroda v inscenaci Salome Richarda Strausse (prem. 24. 1. 1965). FOTO archiv NDMS Ostrava
Velká hudební inteligence a výborné herecké schopnosti mu umožnily znamenitě interpretovat role v širokém stylovém rozpětí, od italského spinto oboru až po role charakterní a buffózní. V Janáčkových operách zpíval Lacu i Števu, Tichona či Hauka-Šendorfa. K jeho mistrovským janáčkovským postavám patřil zejména jeho Matěj Brouček v inscenaci Výletů páně Broučkových, v roce 1959 v nastudování dirigenta Bohumila Gregora a režiséra Ilji Hylase. Z dalších rolí zmiňme Hraběte Almavivu, Dona Carlose, Lukáše, Heroda, Vaška. Vynikající byly jeho kreace v charakterních rolích – například Šujský v Borisi Godunovovi či Benda v Dvořákově Jakobínovi. Pro inscenaci této opery v roce 1974 vytvořil Lubomír Procházka i scénickou výpravu. Touto prací zúročil svou druhou celoživotní uměleckou profesi, zálibu a lásku, kterou byla malba, již studoval soukromě. Velké přátelství jej pojilo s malíři Aloisem Fišárkem, Bohumilem Dvorským a především s Františkem Jiroudkem či Willi Nowakem. Byl autorem stovek rozměrných i komorních pláten, na nichž dominovala krajinomalba, ale také kytice a zátiší. Za přírodními motivy zajížděl především do Beskyd a do středních Čech, kde měl rád scenérii okolí Mělníka. Svá díla pravidelně vystavoval. Na počátku šedesátých let byl spoluzakladatelem tvůrčí skupiny Bezruč, na sklonku života se aktivně angažoval v ostravské skupině Chagall. Ještě k jeho letošním devadesátinám mu ostravská galerie Chagall uspořádala v květnu výstavu.
V roce 1972 obdržel titul zasloužilý umělec a byl držitelem mnoha dalších ocenění.
Devadesátiletý Lubomír Procházka se svými obrazy. FOTO ALEXANDR SATINSKÝ
Jméno Lubomíra Procházky zůstane navždy zásadním způsobem zapsáno v historii opery Národního divadla moravskoslezského.
/z více zdrojů zpracoval pro i-DN hul/
Komentáře k článku: Lubomír Procházka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
