Muzikálově taneční tragédie rodu Borgiů
Údělem divácky úspěšných titulů je vrátit se dříve nebo později ve zbrusu nové či upravené podobě. V případě pražských muzikálů móda a železné pravidlo v jednom. Primárně taneční projekt Lucrezia Borgia si vydobyl slušné renomé už při prvním uvedení v Národním divadle (2003). Letos se dílo v prostoru Divadla Hybernia dočkalo muzikálovějšího kabátku, ušitého dopsáním pěveckých partů pro jednotlivé postavy. Do tragického historického příběhu se vrátila i Bára Basiková, která zejména pěveckým uměním potěší řady příznivců, a dokonce jí odpustíte i malé nedostatky.
Bára Basiková obklopená tanečním Zlem FOTO TOMÁŠ MARTÍNEK
Finální tvar inscenace s muzikálem stále jen lehce koketuje, zajímavá žánrová fúze baletu se zpěvy možná trochu snižuje šance na komerční úspěch, nikoliv však na ten umělecký. Dominantní zůstala hudba Petra Maláska, zcela podřízená příběhu a invenčním textům Václava Kopty. Do symfonické formy díla se autor nebál vložit rockově zabarvené aspiranty na hit, ale zcela účelově jich není mnoho. Zaslechneme i drobné hrátky s elektronikou. Připočtěme nezaměnitelně charismatický hlas Michaela Kocába, co čas od času coby duše erbu Borgiů – Býk popožene děj, výsledek je pozoruhodný. Fajnšmekry opět zamrzí half-playback, ale živý orchestr by v tomto případě musel mít opravdu mohutné obsazení.
Taneční složka kráčí s hudbou ruku v ruce. Vaculík – choreograf rozehrává působivou hru se Zlem, pro Lucrezii a další souputníky jejího osudu věčným průvodcem, partnerem, provokatérem. Jak Zlo sílí, jeho úlohy se ujímají další tanečníci a ve velkolepém finále je Zla doslova plné jeviště. Taneční řešení podporuje scéna Jana Duška, pouze mohutná vysoká brána s různými doplňky, tři čtvrtiny změn prostředí dotváří efektní, možná až příliš výrazný a pestrobarevný light-design. Titulní hrdinka má své taneční alter-ego (na premiéře Kateřina Rejmanová-Benešová). Výměny zpěvačky a tanečnice nepůsobily přirozeně, možná mohly být zcela přiznané, například při setkávání se v portálech. Na několik sekund také zpěvačka propůjčuje tanečnici svůj hlas. Podobné momenty se pohybují na hraně tolerance.
Představení dále táhnou démonické výkony ve všech ohledech suverénního Zbyňka Frice v hlavní mužské roli Caesara a Vladimíra Marka jako vůdce rodu Svatého otce Alexandra VI., disponujícího spíše činoherními prostředky. Paradoxně – vzhledem ke slizkým a fanatickým rolím – se stali miláčky publika. Sešel se zde schopný ansámbl, všichni bez výjimky se s tanečními a pěveckými pasážemi utkali se ctí.
Srozumitelné koncepci a libretu chybí – přes líbivý vizuál – větší moment překvapení a účinný zvrat. Zřetelný režisérský rukopis se nezapře a spoustu postupů už jsme ve Vaculíkově muzikálové tvorbě viděli. Lze si však už v této chvíli vyhledat značné množství nadšených diváckých ohlasů, z inscenace je zřejmá poctivá práce. Sympaticky ambiciózní inscenace si umí najít své specifické publikum (otázkou zůstává, jak početné), k průlomu v českém muzikálu jí ale chybí větší tah na branku a nosnější režijní nápady.
Divadlo Hybernia – Petr Malásek, Václav Kopta, Libor Vaculík: Lucrezia Borgia. Režie, choreografie, světelná koncepce Libor Vaculík, scéna a kostýmy Jan Dušek, kostýmní spolupráce Roman Šolc, pěvecké nastudování Eduard Klezla. Premiéra 10. března 2012.
Komentáře k článku: Muzikálově taneční tragédie rodu Borgiů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
