Ludvík Vaculík píše Břetislavu Rychlíkovi
Milý Břeťo!
V září se paní Vaculíková dívá do kalendáře a vždycky praví: Už zase jsou Vánoce… Máme za sebou rušné týdny a Vy jste na tom měl podíl. Vaším zásahem se naše rodinné setkání na Královci změnilo v hudební slavnost, jež pořád zvučí ve vzpomínkách a slovech účastníků. Já jsem ten svátek měl ilustrovaný navíc tím, že mi dámy z Atlantisu přivezly Rušný dům: který poprvé vyšel před osmačtyřiceti lety. Četl jsem ho jako zprávu z neznámého světa. Jeden výtisk jsem teď poslal panu Schwarzenbergovi s dopisem a jakousi omluvou. Jak víte, zpíval jsem tam tu píseň o knížeti, která ve třetí sloce říká: Rozhrňte mříže spíže, naplňte truňkem díže, kníže je do dna vylíže. Je to ošklivé a já se v tu chvíli styděl. Teď jsem to opravil, a prosím, zaznamenejte si to také: Rozhrňte mříže spíže, naplňte truňkem díže, kníže s tím nebude mít potíže.
Teď píšu v Dobřichovicích a zrovna prší. A včera večer bylo tak krásně: těžce zamračená obloha plná balvanovitých mraků vypadala jako druhá krajina, překlopená na nás. Večeřeli jsme na zahradě, máme tu Martina z Francie, který řeč u stolu promíchával svými exotismy. Přes den udřel jsem se sekáním trávy, v níž bylo plno jablek, takže jsem napřed musel vybrat jablka. Je to tzv. letní průsvitné, strom rodí ob rok a je to vždycky kalamita.
Napadá mi několik témat, která si však musím nechat pro své úterky v Lidovkách, jež vycházejí rychleji: toto je list rozvážnější mysli. Než bych tu s něčím rozčiloval čtenáře, bylo by to dávno prošlé. Nejvíc mě štvou zloději. Jedna naše kamarádka nám říkala, že na jejich hrobě zloděj otevřel kamenný obal urny, plechovou uvnitř vzal a popel tam nechal holý. Paní Vaculíková několikrát říkala, jak je to možné, že za komunismu se tolik nekradlo. Já jsem pravil, že zloději se báli, aby nebyli vyloučeni ze strany.
V divadle jsem žádném nebyl, ani v kině. Nechce se mi, to je opravdu úpadek. V televizi hledíme už jenom na zprávy: ale z nich se svět jeví jako souvislá hrůza. Jediný estetický vjem teď mívám z ulice. Dneska jsem byl na poště, jezdím tam i zpátky patnáctkou, která má delší intervaly. Na poště jsem chtěl podat dopis, ale byl tlustší, muselo to jít doporučeně: a paní mi sama vyplnila podací lístek. Poděkoval jsem a ona řekla, že mi to udělala, abych přišel zas. Zpátky jsem čekaje seděl na betonovém okraji výkladní skříně, opíral jsem se o svůj čagan a hleděl: s potěšením. Na ženy, jak jsou rozmanitě oblečeny. Bez ohledu na věk každá se umí udělat dámou. Napadlo mi, jak ženám záleží na tom, jakými se jeví. To nám, Břeťo, na našem zjevu moc nezáleží, či vám ano? Jak se jevím já, na tom záleží paní Vaculíkové, musel jsem si na tu poštu vzít čistou košili.
Zvlášť mě těší pohled na děti: ženy či muže s dětmi. Šla žena, tlačila kočárek s děckem a druhé, které sotva chodilo, vedla za ruku. To je, myslím si, profese! Všimla si mého pohledu, usmála se, trhla rameny a jakýmsi gestem řekla: Vy se máte, sedíte s čaganem a hledíte! Prudce jsem si zapřál, aby se měla dobře. A stála tam dvojice: dívka se tváří tiskla na prsa kluka hodně vyššího, on ji hladil po vlasech a já si zase přál, aby jim z toho něco do smrti vydrželo. Protože láska je to, co je na konci. A všiml jsem si také, jak lhostejně jsou oblečeni muži. A který jevil snahu nějak vypadat, vypadal jako pitomeček. Zvláště boty jsou u mužů hrozné.
Nevím proč, zvláště teď vnímám projevy vlídnosti a laskavosti. Jak řidič tramvaje ještě otevře někomu, kdo přibíhá. Jak počká na auto, které jaksi zmateně se motá na kolejích: protože je to, podle značky, cizinec. Mladší lidé mne samozřejmě pouštějí sednout, a když mi něco upadne, vždycky se někdo ohne rychleji než já. Jak cestující hned uvolňuje místo pro někoho, kdo vstoupil se psem.
Mám tedy, jak vidíte, Břeťo, svoje zpravodajství. A bojím se o ten mír.
Ludvík Vaculík
Komentáře k článku: Ludvík Vaculík píše Břetislavu Rychlíkovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jan Kalendovský
Dobrý den,
zdá se, že jste dnes chudáci oba. Škoda kdysi právem vážených. Ale čas se zřejmě zastavit nedá…
Smutný čtenář z Brna
24.01.2013 (15.01), , Trvalý odkaz komentáře,