Ludvík Vaculík píše Břetislavu Rychlíkovi
Milý Břeťo!
Napsal jste důkladnou obranu divadla! Proti čemu ale? Já vám tu dávám zapravdu, protože moje kritika byla trochu zvláštní. Můj názor se opíral o rentabilitu nepeněžní: že práce a náklady mají přinést přiměřený výsledek estetický, kulturní, mravní. Kdo chce dělat divadlo, musí uvážit úroveň očekávaného diváka, tedy přijetí. Když se v odhadu zmýlí, nemůže čekat, že mu to někdo automaticky zaplatí. To předně. Za druhé, záleží na tom, zda se najde člověk, jenž ucítí význam díla a možnost zastat se ho. Prostě není všecko vždycky tak dobré nebo zajímavé, jak si pachatelé myslí.
Můj minulý dopis, Vaše odpověď, to byl první případ, kdy jsme o něčem diskutovali. Jinak jsme si každý nezávisle tu vykládali o čemkoliv, co toho druhého ani nenapadlo. Ale jestli to čtenáře trochu zajímalo, dobře.
Já mám teď jiné téma, choulostivé. A opovažuju se s ním sem jít jen proto, že tyto noviny čtou lidé s trochu pěstěným úsudkem, zvyklí na otázky. A že jich ani není tak moc, aby se srotili k odporu. Několik dní přemýšlím, a mluvili jsme o tom s paní Vaculíkovou, o vzrušení okolo Magora Jirouse. Já se z některých článků teprve dovídám, co na něm bylo zajímavého a čím vynikal. Já jsem to neviděl proto, že mi byl nesympatický svým chováním a tedy i zjevem. Toto tedy není názor, to je zaujetí, až předsudek. Vím, že nebudete souhlasit. Ale mne ožralec a výtržník tak odrazuje, že mne jeho básnička nebo píseň nezajímají. Vždyť on kdysi zavinil, že Kuběnovy básnické semináře na Bítově skončily. Byl to možná hodný člověk a jeho hrubá maska kryla jeho choulostivou duši. Ale tak.
Mne stejně jaksi odrazují lidé, kteří se nějakým zevním znakem chtějí lišit: myslím, že nemají žádný vnitřní. Někdy si musím uložit toleranci, abych to pominul. Třeba Stivín: to by ti to bez té čepice nepískalo? Ale už dávno mi to nevadí. Umělec prostě nemá být šašek, leda že je to přímo jeho obor: pak všecky námitky padají.
Ale vy teď v Brně máte zajímavou událost. Píše o ní Jana Machalická v Lidových novinách 15. 11. Je to nový Uhde v Divadle Husa na provázku. Potěšilo mě, že Milan ožil. Představení bych rád viděl, ale z té recenze jsem poznal, co by mně i paní Vaculíkové vadilo: to předunění zvuků a různé režijní kotrmelce – jako vždycky budí podezření, že režisér považuje hru za záminku, aby předvedl sebe. Nevím, neviděl jsem. Však Vy to můžete vidět, napište mi pak.
Zval jste mě na premiéru Roku na vsi do Českých Budějovic. Já jsem, jako obyčejně, nešel. Protože nerad se moc stěhuju. A vy jste v tomto roce věnoval naší rodině tolik pozornosti! Domluvili jsme se s naším Janem, že na představení přijedeme 13. prosince v co největším obsazení: kdo z naší trojité rodiny bude mít čas. Na den před tím však mám i předvolání od paní Salzmannové, čehož uposlechnu.
Mám čerstvé zážitky ze Šumperka. Tam pořádali už 7. ročník jakéhosi týdenního literárního festivalu pod titulkem „Město čte knihu“. Ta kniha byla má „Koza na trati“, proto o tom nebudu mluvit. Tou událostí bylo samo to město, jeho dějiny a architektura a nečekaně veliká účast na všem, u čeho jsem byl. O tom budu, protože musím, psát na jiném místě, pravidelném.
Takže, Břeťo, ještě každý jedno číslo, a budeme to mít „s krku“, což opakuju úmyslně, protože minule mi to redakce opravila na „z krku“. Ano, je to podle pravidel, jež pořád ustupují. Já to neuznávám.
Milý Břeťo, když píšu Vaši adresu, napadá mi otázka, proč se Vaše ulice jmenuje Veselá. Víte to?
S pozdravem
Komentáře k článku: Ludvík Vaculík píše Břetislavu Rychlíkovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
