Lukáš Melník
(1981 v Šumperku) Vystudoval SOŠ se zaměřením na cestovní ruch, poté JAMU v ročníku Oxany Smilkové. Odtud se přímou čarou, díky Janu Mikuláškovi a Tomáši Suchánkovi, dostal do Divadla Petra Bezruče, kde působí dodnes. Nedávno zde měl premiéru Richard III. v režii Janky Ryšánek Schmiedtové, ve kterém ztvárnil titulní roli. Je držitelem Thálie pro mladé činoherce do 33 let.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Abych pravdu řekl, po divadle jsem v dětství nikdy neprahnul. Technika, počítače v té době zažívající boom, to bylo něco pro mě. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohl stát hercem.
V časech pubertálního rozhodování jsem bral v úvahu mnoho profesí; kuchař, lékař, programátor… Ovšem herec ani náhodou.
Na SOŠ se vše obrátilo a na hodině literatury, kdy nám učitelka pustila filmovou verzi Hamleta, se mi jako blesk z čistého nebe rozsvítilo. Dostal jsem šíleně bláznivý nápad stát se hercem.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Jako největší zážitek mi připadá to, ač to může působit sebedivněji, když lidé přijdou do divadla či jiného kulturního prostoru, kde chtějí zažít něco nevšedního společně s ostatními. Oddat se svým emocím a být součástí něčeho jedinečného.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Clint Eastwood, úžasný herec a filmař, ke kterému vzhlížím. Jeho filmový rukopis je mi hodně blízký. Snad i proto, že jsme se narodili ve stejný den.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Shakespearův Richard III. Je to nadčasové a stále aktuální politické drama o chorobné chuti po moci, která je potřísněná krví a vždy končící nekontrolovaným přežráním.
Další umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte a proč
Výtvarné umění mě vždy fascinovalo a musím přiznat, že je to můj nenaplněný sen. Můj nejoblíbenější obraz je Ivan Hrozný a jeho syn Ivan od Ilji Repina, který jsem díky studijnímu pobytu s divadelní fakultou v Moskvě mohl vidět naživo.
Jeden obraz jsem sice namaloval mamince, ale tím to skončilo. Mám kamaráda Václava Roháče, úžasný výtvarník a ilustrátor, který mě stále láká vzít štětec do ruky, ale ten správný čas zřejmě ještě nenastal.
Hudba je má vášeň, ať klasická, či moderní, která mne inspiruje v mnoha směrech.
Film považuji za jednu stranu mince, tu druhou tvoří divadlo. Je to práce, kterou miluji!
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Nejsem schopný si takto konkrétně někoho vybavit, protože každá kladná postava, každý slušný člověk, ať žijící, či nikoliv, stojí za seznámení a poznání.
Richard III. je mi naopak hodně vzdálený a rád bych mu pohleděl do tváře. Fascinuje mne jeho zaslepenost a zatvrzelost ve své pravdě na základě lží do nebe volajících. Vyřknutí slova „popravit“ je pro něj pouhým kýchnutím.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Voda ve formě tsunami mě fascinuje a děsí zároveň. Nedokážu to vyjádřit a patřičně popsat. Něco tak životadárného dokáže zčistajasna vyhladit město na pobřeží jako domečky z karet.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Lež. Je to proti všemu, čemu člověk věří, co tvoří hodnoty slušné společnosti.
Člověk, který se ke lži sníží, ať už z politických, či ryze zištných důvodů, je podle mého ubožák. Takový člověk je politováníhodný, protože jeho hodnoty a hranice slušného chování jsou již překročeny.
Divadelní/umělecký sen
Hrát divadlo a filmovat, co mi budou síly stačit.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval svému souboru (projektu)
Zřejmě něčím z mých představ vytvořených v dětství. Těžko říci. Díky bohu nemusím tuto otázku řešit a mohu se soustředit na to, čemu věřím a co mě dělá šťastným.
…
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Uměleckou kritiku beru jako apendix. Člověk může žít s ním i bez něj. Ovšem když se zanítí, může dotyčného i zabít.
Komentáře k článku: Lukáš Melník
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
