M. Uhde, M. Štědroň: Leoš aneb Tvá nejvěrnější
Divadlo hudby a smrti, Mystérium vášně a geniality, Leoš Janáček Superstar, tak by se dala nazvat či charakterizovat inscenace Leoš aneb Tvá nejvěrnější režiséra Vladimíra Morávka a souboru Husa na provázku, která tento víkend 10. a 11. prosince bude hostovat v Divadle Archa v Praze. Využíváme této příležitosti k dalšímu dílu cyklu Hyde Park, nabídek diskusí nad aktuálními inscenacemi. Jako výchozí pohledy nabízíme autorem Vladimírem Hulcem vybrané a upravené části jeho recenze pro E15 a úryvky z obsáhlé kritiky redaktora Hosta, spisovatele Jana Němce, uveřejněné v Respektu č. 47/2011.
Janáčkovi nikdy nechyběli zanícení obdivovatelé… Snímek archiv DHNP
Muzikál Leoš se rozpíná nad životem a smrtí jak Pegas nad vášní a tělesností
Při vzniku nového muzikálu či spíš (abychom použili aktuálně na i-DN probíraný termín) zpěvohry Leoš aneb Tvá nejvěrnější se sešly dvě osobnosti, které spolu již spolupracovaly na slavném muzikálu Balada pro banditu – hudebník Miloš Štědroň a dramatik Milan Uhde. Tentokrát si ale vzali za téma nikoli podkarpatského zločince, nýbrž slavného moravského, dnes již světově uznávaného skladatele Leoše Janáčka (1854-1928). Nezobrazují jeho život jako dokumentárně biografické drama, ale jako vášnivou fresku o umělci „plném fascinující hudby“ a současně panovačném sebestředném staříkovi vyžadujícím pozornost žen, ba – odvážněji řečeno – sex s nimi. Přehlíživého manipulátora vztahů a sebestředného uzurpátora lidských emocí. Sex a hudba jedno jsou a oboje dohromady je tanec Smrti. Život je šílený bál a Eros a Smrt v něm hrají první housle. To jsou hlavní motivy Morávkovy inscenace, jež se řadí mezi jeho vrcholná díla navazující na jeho čechovovské projekty v Hradci Králové a Dostojevského v Huse. Formálně vychází z Balady pro banditu, kterou Morávek připravil v Huse na provázku po svém návratu do Brna v roce 2005. Už tehdy v ní vystupovala a měla ústřední roli jakési všudypřítomné Smrti či Osudu houslistka a zpěvačka Gabriela Vermelho. Už tehdy koncipoval Morávek inscenaci jako tok širokoúhlých obrazů, ve kterých se příběh rozpouští do sledu emotivně působících dramatických výjevů a hlavní roli hraje vypjatá hudba a vášně z ní tryskající.
Hledal jsem toliko písně, ale našel jsem mnohem víc (Martin Havelka jako stárnoucí Janáček). Snímek JAKUB JÍRA
V projektu Leoš aneb Tvá nejvěrnější šli Morávek s Uhdem a Štědroněm ještě dál. Soustředí se pouze na několik uzlových situací ze soukromého – milostného – života Janáčka, které zasazují do světa jeho hudby. Ta zní po celý čas představení – zvukově zpracovaná a Štědroněm vybraná a autorsky doplněná – téměř jako rockový koncert. Janáček je bytostí mající v sobě – vedle génia hudby – i nezvladatelného démona erotiky, jenž je ale i démonem Smrti. Neustále osciluje na nejasné hraně mezi všemi obdivovaným (a milovaným) tvůrcem a nesnesitelným staříkem, diktátorsky bažícím po sexu. Osudové Janáčkovy ženy – manželky či milenky – jsou krásné a v zásadě (každá jinak) silné. Obdivují se jeho hudbě a – jak milenky rockových hvězd – jsou ochotné mu obětovat sebe samé.
Byla bych bolestí křičela… (Andrea Buršová jako paní Schulzová). Snímek JAKUB JÍRA
V tom je interpretace Janáčkovy osobnosti i doby, ve které žil, novátorská a překvapivá (groteskně to zdůrazňuje spor tří muzikologů, který tvoří jeden z rámcových motivů inscenace). Dosud jsme chování Janáčka i onu dobu vnímali jako spíše decentní a měšťanskou. Z pohledu nových skutečností (Uhde vycházel i z nedávno objevené korespondence a soukromých deníků) můžeme na Janáčka nahlížet i jako na rozmazleného moravského génia, jakéhosi Mozarta (na Shafferova Amadea se Morávek sám odvolává) či Jima Morisona své doby, uzavřeného v průměrnosti maloměšťáctví, svá křídla však nad ně rozpínajícího a pohybujícího se v mystériu Tělesnosti a magii Krásy. A taková je i brněnská inscenace. Pravda a láska Janáčkovy hudby vítězí nad lží a nenávistí těla a erotiky. Boj to však není bezbolestný… Úchvatná inscenace nečekaně rozkrývající nejen běsného Janáčka, ale ještě víc Morávkovy celoživotní psychedelické vize a obsese, anebo – daleko nejvíc – smrt, erotiku a existenciální démony v nás.
VLADIMÍR HULEC
Z vlastního nitra růst, přesvědčení se nezříkat, neplahočit se za uznáním… Snímek JAKUB JÍRA
Šrouby do hlavy
Ty mladá, bujná, já v síle ducha, krásně se to pojí, přesvědčuje letitý, ale stále vitální Leoš Janáček svou pozdní lásku Kamilu Stösslovou. A něco podobného si zřejmě usmysleli také inscenátoři nové hry Leoš aneb Tvá nejvěrnější v brněnském Divadle Husa na provázku: Režie Vladimíra Morávka, ty mladá a bujná, se spojíš se silou ducha Milana Uhdeho a Miloše Štědroně. Ale ouha: tak jako Janáčkovi nezbývá než zdráhavé Kamilce „valit šrouby do hlavy“, inscenace se zase něčeho neustále dožaduje na publiku. /…/
Ty mladá, bujná… (Kateřina Jebavá, Jiří Kniha a Anička Duchaňová). Snímek JAKUB JÍRA
O přestávce se divák může začíst do programu. Nalezne v něm i heslo, jež Janáček vetkl žákům: Z vlastního nitra růst, přesvědčení se nezříkat, neplahočit se za uznáním… Jde o náročné požadavky, kterým inscenace nedostojí. Tradičně dynamická, ale jaksi všežravá Morávkova režie nedovoluje postupné rozvíjení motivů z nitra. Na přesvědčení, za nějž by v tomto případě šlo považovat vážně míněný pokus o výklad Janáčkovy osobnosti, dojde přinejlepším v náznaku a za uznáním se inscenace plahočí až hanba. /…/ Inscenace mohla Janáčkovi každopádně posloužit jinak, než aby se stal populárním jako sukničkář.
JAN NĚMEC
CED / Husa na provázku Brno – Milan Uhde, Miloš Štědroň: Leoš aneb Tvá nejvěrnější. Režie a úprava Vladimír Morávek, scéna Ladislav Vlna, kostýmy Eva Morávková, hudba Miloš Štědroň / Leoš Janáček, choregrafie Ladislava košíková, dramaturgie Miroslav Oščatka. Premiéra 11. listopadu 2011.
///
Další na internetu dostupné recenze a ohlasy:
Kultura s Dvojkou, ČT, 11. 11. 2011: Hra Leoš aneb Tvá nejvěrnější v Brně
Milan Uhde & Miloš Štědroň, Literární noviny, 11. 11. 2011 (úryvek ze scénáře): Leoš aneb Tvá nejvěrnější
Jana Machalická, Lidovky, 16. 11. 2011: Janáček, Uhde, Morávek. A všechny ty ženské
Kateřina Šebelová, Velká Epocha, 16. 11. 2011: Leoš aneb Tvá nejvěrnější – to je Janáček, jak ho (ne)znáte
Magdalena Baumannová, Rozrazil Online, 28. 11. 2011: Leoš aneb Tvá nejvěrnější
David Kroča, ČRo, 8. 12. 2011: Leoš aneb Tvá nejvěrnější – recenze
Vladimír Hulec, E15, 11. 12. 2011: Morávek veze do Archy netradiční muzikál o Leoši Janáčkovi
Helena Havlíková, ČRo 3 – Vltava, 12. 12. 2011: Operní panorama Heleny Havlíkové
Komentáře k článku: M. Uhde, M. Štědroň: Leoš aneb Tvá nejvěrnější
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Jelikož se dosud nikdo neozval,
pokusím se rozproudit diskusi citací podstatné části negativního ohlasu Uhdeho textu i Morávkovy inscenace z včerejšího (pondělního) ranního Operního panoramatu Heleny Havlíkové na ČRo 3 – Vltava (http://www.rozhlas.cz/mozaika/hudba/_zprava/operni-panorama-heleny-havlikove–988743):
…hypotéza, že mezi dílem a životními peripetiemi je tak přímočará spojitost, je hodně hodně odvážná. Použitá tvůrčí metoda připomínala soudobý bulvár. Sice na něj v textu (tvůrci) několikrát odkazovali, ale spíš hlavně proto, aby se vyvinili z toho, že vlastně dělají totéž. Navíc zneužívají situace, kdy brněnský Mistr je už nemůže zažalovat. Co se týče inscenace, herci byli vybaveni mikroporty a z mně neznámého důvodu většinou jen křičeli. Inscenaci výtvarně dominuje obrovská maketa okřídleného koně Pegase. Připomenu indiánské přísloví: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ No, myslím si, že Uhde se Štědroněm tohle přísloví asi neznali.
13.12.2011 (0.08), , Trvalý odkaz komentáře,