Má divadelní bible (No. 70)
Hugo Široký: Úvod do herecké psychologie (Státní pedagogické nakladatelství, 1964)
Státní pedagogické nakladatelství, 1964. Repro archiv
Uvést za „divadelní bibli“ vysokoškolská skripta z psychologie, navíc z dávné doby třetího čtvrtletí minulého století, je asi překvapivé až troufalé. Přesto tak činím a přiblížím osobní vzpomínkou na autora a jeho dobu.
V roce 1965 jsem byl posluchačem 4. ročníku psychologie na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Na katedře bylo několik výrazných osobností klinické psychologie, které se opíraly nejen o teorii, ale také o nezbytné zkušenosti z praxe. Ve vzpomenutém roce k nim přibyla výrazná osobnost – PhDr. Hugo Široký. Studenty okamžitě zaujal osobitým přístupem a pojetím přednášek.
Měl tehdy třicet dva let, působil v psychiatrických léčebnách ve Šternberku, pak v Opavě, kde zavedl arteterapii, věnoval se působení filmu na duševně nemocné, společně s MUDr. H. Buxbaumem zaváděl v léčebně psychoterapii psychóz, stál u domácích počátků terapeutického využití psychodramatu. Spolupodílel se na hraném dokumentu Psychodráma slovenského režiséra Jozefa Zachara (1964). Snímek, v němž ústřední roli ztělesnil herec Viktor Vrabec (1941–2022), vzbudil nevůli tehdy vládnoucí strany. V uvolňující se atmosféře zasáhl zvlášť citlivý bod. Pozadí problémů mladíka s depresí a sebevražedným pokusem odkrylo počátek padesátých let s perzekucí rodiny. Film, brzy trezorový, byl promítán v druhé půli šedesátých let, pak po roce 1989.
Hugo Široký přišel do Brna jako psycholog fundovaný, psychoanalyticky orientovaný, blízký zejména myšlenkám C. E. Junga. To se velmi vymykalo oficiální psychologii. Otevřeně svůj přístup prezentoval, jeho přednášky byly magnetem. Neseznamoval pouze s pročteným, spojoval přednes s vlastní klinickou praxí a vkládal do širšího společenského a kulturního kontextu. Opíral se o filosofii, blízké mu bylo umění, těsný vztah měl k divadlu. Na filozofické fakultě přednášel také posluchačům divadelní vědy, na JAMU přibližoval vybrané kapitoly z psychologie užitečné pro budoucí herce, věnoval pozornost i vztahu psychologie k dramatickému umění. Jeho zdejší působení nebylo zapomenuto. V úvodu 5. části JAMU sedmdesátiletá (události, vzpomínky, dokumenty) píše Josef Kovalčuk o kvalitních ročnících herců na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, vzpomíná významné pedagogy a neopomene dodat: Velice cenná byla rovněž spolupráce s pedagožkou pohybu Jiřinou Ryšánkovou nebo psychologem herecké tvorby Hugo Širokým. (DN 23. 9. 2017)
V roce 1964 vydala JAMU Širokého učební text Úvod do herecké psychologie. Skripta o 281 stranách jsou precizní, citlivě koncipovanou i čtivou publikací, dodnes si zachovávající platnost a význam. Autor promyšleně volil psychologické okruhy a témata pro tuto cílovou skupinu. V roce 1969 vyšel, opět jako skripta UJEP, jeho Nárys psychologie divadla a psychodramatu, v témže roce i slovensky. Text méně rozsáhlý, avšak obsahově hutný. Zatímco první ze skript byla vedena snahou nabídnout vybrané psychologické poznatky pro budoucí herce užitečné, druhým předkládá vlastní přístup psychologie divadla i látky směřované k budoucím hercům, a to z určitého stanoviska. Za nosný základ považuje hlubinnou psychologii a kvalitativní přístup k poznání lidské psychiky. Výuka psychologie na umělecké škole nemá stát na schematických poučkách, ale především podněcovat k psychologickému myšlení. Kde psychologie není vlastním oborem studia, nýbrž disciplínou aplikovanou v praxi, má jít vstříc praktické potřebě, napomáhat osobnímu rozvoji v budoucím profesním uplatnění.
Široký přitom teorii neopomíjí a upozorňuje také na styčné plochy mezi psychologií a divadlem. Tak Freudovo Id, Ego a Superego možno vnímat jako vnitřní drama psyché. Alfred Adler sledoval skutečné a umělé z hlediska aranžování situací a inscenování postojů i z chování v dětské hře „jakoby, jako“. Sociální psychologie úspěšně operuje s nosnou teorií sociálních rolí velmi blízké rozmanitosti a zvládání rolí hercem. Široký zdůrazňuje, že jak psychologovi, tak herci je ku prospěchu širší okruh znalostí, zájmů, celková společenská a kulturní orientace.
Dvojice učebních textů Huga Širokého věnovaných hercům a divadlu byla jednou z prvých, nejspíš vůbec první systematicky promyšlenou nabídkou nosného obsahu psychologie pro budoucí herce. Současně cenným podnětem k přístupu a pojetí výuky oboru na daném typu umělecké školy. Myšlenky autora k psychologii divadla vnímám jako „nárys možné bible“, která zůstala bohužel započatou, nedokončenou.
Téměř 700 stran má dílo Meze a obzory psychoanalýzy, tiskem vydané až v roce 2001. Dávno předtím profesor Robert Konečný napsal o rukopisu: u nás nejpoučenější a nejpronikavější interpretace psychoanalýzy a v nekrologu o autorovi: jeden z nejnadanějších a nejoriginálnějších našich psychologů nebojácného pohledu, který svědomitě a nezávisle na dobových směrech jen kvantifikujících měl vynikající smysl pro kvalitativní interpretaci psychických jevů a osobnosti člověka.
PhDr. Hugo Široký (nar. 1933) zemřel 19. července 1972 při tragické dopravní nehodě. Je marnou otázkou „kdyby“ ptát se, jak by pokračovala přetnutá cesta. Za sebou měl nucený odchod z filozofické fakulty, v plném proudu probíhaly nejtužší „normalizační“ roky. Byl jedním z dlouhé řady těch, jejichž potenciál hned na počátku odhodily a spláchly.
Komentáře k článku: Má divadelní bible (No. 70)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zoja Mikotová
…děkuji Vám !
Za připomenutí vzácného člověka, jeho skvělého díla …i připomenutí nepřejících dobových souvislostí.
Kéž tedy neztrácíme „Široký“ rozhled…
27.11.2023 (20.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Jaroslav Štěpaník
Díky za komentář
i vtipné a výstižné spojení vzpomenutého jména s rozhledem. Dle mého názoru připomenutá dvě VŠ skripta naznačila, zřejmě jako první u nás, nosný směr a obsah výuky i praktických cvičení v psychologii pro budoucí herce, režiséry, ev. výběrově další divadelní profese. Škoda, že nemohl pokračovat a rozvinout…
28.11.2023 (17.13), , Trvalý odkaz komentáře,
Lubomír kostron
Děkuji
za připomenutí našeho skvělého učitele. Na jeho texty pro herce jsem zcela zapomněl – určitě stojí za to pročíst jeho práci znovu. Pochybuji, že jeho úhel pohledu má nějaká modernější práce.
Díky !!!
21.12.2023 (15.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Jaroslav Štěpaník
Já děkuji a zdravím!
Naprosto souhlasím s Tvým pohledem, jak jsi přesně vystihl poslední větou. Obě vzpomenutá skripta a samozřejmě i Prolegomena jako málo co dlouhá léta uchovávám.
21.12.2023 (19.16), , Trvalý odkaz komentáře,