Divadelní noviny > Burza Kritika
Mafiánská opera (kritické teze)
Politická satira je na vzestupu, Není divu vzhledem k poměrům. Pronikla i do muzikálu, pokud tak můžeme označit Mafiánskou operu, kterou napsali a 24. září poprvé v Paláci Akropolis uvedli Jan Jirků s Markem Doubravou.
Mafiánská opera
Hra o neúspěšné rockové kapele, která se naivně pokusí zbohatnout přepadením zazobaného mafiána, má původ v rozčarování autora textu a režiséra inscenace Jana Jirků z dnešních poměrů. I na svém blogu na iDnes rozhořčeně moralizuje o korupci, zločinech, policistech, prostě o tom, čím nás a hlavně sebe sama krmí média. V Paláci Akropolis dostal „možnost se ze svých deprivací vypsat“ ještě jiným způsobem než v novinách. Reprezentuje pohled obyčejných třicátníků, kteří nechtějí nebo neumějí krást a tak přežívají se svými rodinami a malými dětmi na pokraji bídy v době, kterou nechápou a která je jim odporná. Do toho zamotané úvahy o Bohu. Kudy z toho marasmu ven autor neřeší. Klíčovou repliku formou otázky položí ministrovi taxikář Vivaldi (jeho výstupy ohlašuje motiv z Čtvera ročních dob): „Děláte si z nás prdel?“
Mafiánská opera
Příběh je na crazy příliš vážný a opravdový, ze života však není pro neuvěřitelné, tak trochu jako v seriálech papírové peripetie. Autor jimi deklaruje teze své morality, stejné je to s postavami, s jejich replikami a motivacemi jejich jednání. Není to obratně napsaná hra mimo jiné proto, že formální řešení vzešlo z tématu a daností prostoru a provozu Paláce Akropolis a neopisuje zavedené modely. Ani Žebráckou operu ne, jakkoli se k ní tvůrci trochu odkazují. Jirků spolu s autorem hudby Markem Doubravou věděli, že píšou cosi žánrově těžko zařaditelného, své dílo označili za skoromuzikál, ale spíš koketují s kabaretem a politickými groteskami o blonďaté bestii. Víc se odříká než odzpívá, nejméně se odehraje. Lepší je druhá polovina inscenace, v níž autoři místy přešli k otevřenému politickému kabaretu, a je čemu se hořce zasmát.
Mafiánská opera
Neobratné, protože nevyhraněné je i jevištní dění, které se potácí mezi nadsázkou, gagy a obrázky ze života. Vyplývá to ze spoluúčinkování neherců s herci a muzikanty. Oldřich Navrátil místy příliš přehrává komiku stárnoucího policisty Šumavy, který by si konečně rád nakradl a utekl na Cejlon, když to dělají jiní, Vlasta Špicnerová v roli Šumavovy ženy mu sekunduje stejnými prostředky. Simona Babčáková je nejuvěřitelnější a nejpřesnější ve střídání různých poloh milující a poměry trápené mladé maminky a demonstruje podtitul hry „Nebát se milovat a nekrást“. Poučné smířlivý happy end jde ovšem proti smyslu hry i reality, kterou si vzala na paškál, je zřejmě z křesťanského rodu. Hraje se prakticky bez dekorací, suplují je projekce animací a shakespearovského slovního označení dějiště. Minimalistický divadelní tvar přesahuje do koncertu, což mi z formálního hlediska bylo nejsympatičtější.
Mafiánská opera
Písničky Marka Doubravy čerpají z nejrůznější zdrojů starší provenience, sem tam lze zachytit až příliš známý hudební motiv. Nikoli rock, sotva bigbít blahé paměti, bohužel chudičký na nápady a prostinký v provedení. Na pováženou je nekvalitní zvučení a nepřesnosti v interpretaci.
Mafiánská opera
Občanská pozice díla je velmi sympatická, inscenace však zatím hraničí s amatérismem a ten se nemá prodávat za peníze. V duchu broadwayského produkčního systému by premiéra měla být výchozím bodem nula a úpravami by se mohlo dojít hodně daleko.
Palác Akropolis Praha – Jan Jirků: Mafiánská opera. Scénář a režie: Jan Jirků, hudba: Marek Doubrava, kostýmy: Simona Krompholcová, výtvarný design: Jan Bažant. Světová premiéra 24. září 2012.
Komentáře k článku: Mafiánská opera (kritické teze)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jana Štěpánová
Zaujalo mě jen, že autor je asi zřejmě trochu popletený, když za autora Mafiánské opery označuje jistého blogera z iDnes.cz. Ten se sice také jmenuje Jan Jirků (http://janjirku.blog.idnes.cz/), ale je to jiný Jan Jirků, než ten, který hru napsal a režíroval (http://scena.cz/index.php?d=3&page=nethovory&id_n=527&full=1)
To jsou ta kouzla internetových vyhledávačů. Ovšem od člověka píšícího o divadle by čtenář čekal přeci jen alespoň trochu větší přehled, než záměnu osobností. Pan Herman se tak v úvodu své kritické teze odráží od zcela pomýleně identifikované motivace autora.
27.09.2012 (6.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Tak mi dobří lidé upozornili, že jsem zaměnil dva lidi se stejnými jmény: scénárista a režisér Mafiánské opery není týž Jan Jirků, který píše na zmíněný blog. Tudíž neplatí mé spojení Mafiánské opery s tímto blogem a všem, zvláště oběma Janům Jirků se omlouvám. Nicméně to nijak nemění mé stanovisko ke hře a inscenaci, ani k postojům obou Janů Jirků, které jsou mi sympatické i blízké.
27.09.2012 (11.44), , Trvalý odkaz komentáře,