Magická svatojánská show
Do Městského divadla v Mostě se po sedmadvaceti letech vrátila svatební komedie Williama Shakespeara Sen noci svatojánské. Podle režijní koncepce Zbyňka Srby, který musel kvůli onemocnění z příprav inscenace odstoupit, ji nastudovali Filip Nuckolls a Hana Launerová.
Frantu Píšťalu s berlemi hraje Vít Herzina (v pozadí Michal Pešek jako Tomáš Hubička) FOTO TOMÁŠ BRANDA
Mostečtí si stejně jako před lety vybrali překlad Martina Hilského, který vznikl na objednávku režiséra Karla Kříže v roce 1983 pro inscenaci Městských divadel pražských. Režisér Filip Nuckolls se k této sváteční komedii vrátil řízením náhody už po čtvrté. Jelikož však zároveň připravoval muzikál My Fair Lady v ústeckém Severočeském divadle, přizval ke spolupráci absolventku divadelní režie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě Hanu Launerovou.
Inscenaci otevírají výstupem řemeslníků rozsazených v hledišti mosteckého divadla, kteří se během hravých dialogů postupně dostávají na jeviště. Pojetí řemeslníků je určující pro celkové vyznění každé nové inscenace Snu a nezřídka bývá jejím kamenem úrazu, neboť jadrnou komiku těchto postav lze snadno „přepálit“, ale přílišná decentnost škodí zrovna tak. V Mostě se vydali zlatou střední cestou a hravě domysleli spoustu situací, kterým dodali nový, vkusně vtipný rozměr. Například Frantu Píšťalu zpodobili jako invalidu s berlemi, přičemž jeho hendikep využívají coby zdroj mnoha humorných momentů, k nimž se herec Vít Herzina postavil s citem a zbytečně je nepřehrával. V mostecké inscenaci ostatně platí, že co řemeslník, to originál. V tom nejlepším smyslu slova. Závěrečné vystoupení řemeslnického amatérského spolku pak nemá daleko ke skvěle secvičené frašce.
Neméně na režijní nápady bohatá je i druhá dějová linka kolem mileneckého čtyřlístku Heleny (Kateřina Hlubíková), Hermie (Eliška Matzkeová), Demetria (Ján Burda) a Lysandra (Lukáš Kofroň). Čtveřice mladých herců hýří energií a dokáže zlehka zaplnit velké mostecké jeviště i díky choreografii Hany Halberstadt, která především oba pány nenechala fyzicky zahálet. Zvláště pak obě dámy si porozuměly s blankversem. Originálně je zpracovaná kupříkladu scéna dialogu Heleny a Hermie o jejich protějšcích, během níž se Demetrius s Lysandrem nonverbálně přetahují, kdo z nich je pro dívky mužem číslo jedna. Snad jen výstup, kdy se oba mladíci dvoří Heleně, už byl přece jen vygradován až přespříliš, podobně jako Pukův výstup na začátku druhé části inscenace.
I třetí linie hry, spjatá s nadpřirozenými bytostmi a magičnem, nepostrádá režijní ani hereckou invenci, snad jen obsazení elfů roztomilými dětmi je líbivé jaksi na první dobrou. Talent pro akrobacii v roli létajícího elfa prokázala Michaela Srbová, Puk Tadeáše Horehledě byl neobyčejně energetizující a doopravdy všudypřítomný. Nádech tajemna do dění vtiskli herci Marcel Rošetzký a Zita Benešová v citlivě uchopených rolích Oberona a Titanie. Jejich závěrečné smíření hrálo na dojemně poetickou strunu, stejně jako samotný konec.
V Mostě se povedlo organicky propojit všechny tři příběhové linie Shakespearovy hry. Filip Nuckolls se v jednom z předpremiérových rozhovorů zmínil, že by byl rád, kdyby jeho nová inscenace Snu noci svatojánské byla show. Svoji vizi splnil, přičemž bych si dovolil připojit dva přívlastky: magická a vkusná.
Městské divadlo v Mostě – William Shakespeare: Sen noci svatojánské. Překlad Martin Hilský, režie Filip Nuckolls, Zbyněk Srba a Hana Launerová, dramaturgie Michal Pětík, scéna Petr Kastner, kostýmy Veronika Watzková. Premiéra 30. září 2022.
Komentáře k článku: Magická svatojánská show
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
