Miluju offlajn (No. 4)
Svoboda je také o risku a nejistotě
Na nejrůznějších „zakázaných“ místech, komínech, střechách, konstrukcích mostů, žebřících a plotech testuje již řadu let svou obratnost i eleganci performerka Eliška Brtnická. Tuto svou vášeň a zároveň předmět důsledného výzkumu (počátky sama autorka klade až ke své stáži v Kodani v roce 2018) rozpracovala do site specific performance Hang Out. Svou formou i obsahem byla výborně zvolenou vstupní branou k zahájení „e-legálního“ ročníku Malé inventury.
Přicházím v neděli k budově KD Mlejn v pražských Stodůlkách, těším se, po čase živá akce. Těším se na lidi, kolegy, umělce. Eliška Brtnická je tvůrkyně, jejíž cestu mám možnost dlouhodobě sledovat, baví mne její umanutost, hledání a balancování na hranách tance, fyzického divadla, nového cirkusu a akrobacie. Její Enola je pro mne dodnes výjimečnou inscenací, v níž svou akrobatickou přesností, básnivou lyrikou pohybu, zvuku a vizuální stránky dokázala přesně vytěžit silné sdělení.
Začátek performance Hang Out (uprostřed policejních pásek autor článku) FOTO MAR BEN
Labyrint cestiček před Mlejnem přehrazuje na několika místech červenobílá policejní páska, „mlíko“. Před zátarasem skupinka diváků, dostáváme sluchátka, odlišují nás od dalších kolemjdoucích. Všímám si, že se zatarasením cesty někdo manipuluje, vidím dívčí postavu –je to Eliška Brtnická. Ve sluchátkách ambientní hudba. Následuje obchůzka kolem Mlejna, Eliška nad námi „zpřítomňuje budovu“ v různých akcích na římsách, hranách, stříškách, konstrukcích, zábradlích, v žaluziích. Akrobatická gesta performerky na „zakázaných místech“. Na Eliščinu drobnou postavu upozorňují třásně „mlíka”, které jsou trochu „urváním z řetězu“, trochu sukénkou ze hry „na baletku, tanečnici, cirkusačku“. Momenty zastavení, propojení obrazu a hudby postupně překrývá a doplňuje soubor audio-vzpomínek na dětské, puberťácké riskantní akce. Posloucháme o přechodech na traverzách rozestavěných, nedokončených, rozbořených staveb, slyšíme pyšné vzpomínání na neposlušné riskování ve výškách nad hloubkami. Před očima máme drobnou, v gestech jistou a přesnou performerku, vlastně tanečnici, vlastně holčičku na výletě nad námi, v oblacích.
Hrát si v oblacích a vidět svět vzhůru nohama… FOTO MAR BEN
Celou dobu pozoruji kolemjdoucí bez sluchátek, lidi na procházce, rodiče a prarodiče s dětmi a vnoučaty, mladičké milence, seniorský pár, jak po očku sledují naši skupinu, vybavenou zvláštními post-masopustními maskami (sluchátka a respirátory). Pak zaměří svůj pohled na střechu: na římse dělá nějaká drzá holka stojku! Ještě to jde, ještě trochu se žije, napadá mne. A do toho vzpomínám na své toulky po opuštěném vojenském cvičišti, po rozpadající se továrně na hranici pohraničního pásma, na nápisy Vstup zakázán, Nepovolaným zapovězeno, Nezaměstnaným nedovoleno vcházet. Hang Out, ale také možná Hands out, ano, Ruce pryč! Nedotýkat se! Zařadit se! Chodit jen po vymezených cestách!
Eliška Brtnická tančí na střeše, proti slunci. Vlastně jsem šťastný, že jsem nemusel ani rok svého dětství ztratit sezením za monitorem, kde bych pak vzal jizvy na těle, že jo.
Nebojácná performerka Eliška Brtnická na střeše KD Mlejn FOTO MAR BEN
Největší nebezpečí v životě je, že začneme být příliš opatrní. Toto japonské přísloví se stalo mottem performance, nalezneme ho i v anotaci.
Bezpečí je jednou z nejvyšších hodnot naší doby. Rozsáhlý systém pravidel a norem má zaručit, že se nám ve veřejném prostoru „nemůže nic stát“. Je ještě vůbec možné se venku jen tak potulovat, poflakovat, zavěsit a vyvěsit: prostě hang out? Chodí děti ještě samy ven? Bezpečí se stalo naší mantrou, ale nechybí nám to chvění, pocit strachu při překonávání vlastních hranic, kvůli němuž pak skáčeme s padákem nebo alespoň vyrazíme na cirkus?
Performativní audiowalk Elišky Brtnické vás zavede na zakázaná místa ve veřejném prostoru, kam jste se možná jako malí vždycky toužili vyšplhat.
Eliška Brtnická – Hang Out. Koncept, performance a scénografie Eliška Brtnická, scénář Eliška Brtnická a Viktorie Knotková, voice-over Tereza Hofová, dramaturgická spolupráce Viktorie Knotková, supervize Stéphanie N’Duhirahe, sound design Roman Džačár a Stanislav Abrahám. Ve spolupráci s KD Mlejn, Cirqueon a Roundabout Europe. Premiéra 10. září 2020 v rámci festivalu Fun Fatale, na Malé inventuře 21. února 2021.
///
Další díly denního zpravodajství z Malé inventury naleznete zde.
Komentáře k článku: Miluju offlajn (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
