Malá velká inventura 2019 (No. 1)
Malá inventura to letos rozjela ve velkém: v rámci devíti dní nabídne na patnácti pražských scénách sedmapadesát představení, rozdělených do pěti programových sekcí. Do zbraně byla proto povolána téměř celá redakce a o denní zpravodajství se spravedlivě podělí. O pestrosti festivalové nabídky vypovídá již výběr jednotlivých redaktorů z programu prvního dne, v němž se i naše malá skupina zcela rozešla. Zvládnout celý program je na tomhle festivalu zkrátka zcela nemožné.
Jana vyrazila na Janu, performance Anežky Kalivodové, inspirovanou rytířstvím Jany z Arku. Foto Aňa Jakš
Vladimír Hulec „šel rovnou na to“ s Teatrem Novogo Fronta, který festival zahájil představením Ademenato! ve foyer Divadla Komedie. Jana Soprová vyrazila do MeetFactory na Janu Anežky Kalivodové. Já stihla představení dvě, a vzala tak na sebe první díl našeho festivalového zpravodaje. Začala jsem ve Venuši ve Švehlovce, kde na mě oproti původnímu plánu sice nečekala obálka se vstupenkami, protože je ale doba festivalu, Prahu zaplavily zástupy žlutých kuřátek (tentokrát na modrém pozadí – a modrá je dobrá) a všichni mají dobrou náladu, na obě představení jsem se bez problémů dostala.
V malém sále Venuše na nás čekala One Night Stand/Up! divadla Kolonie v podání jediné herečky Markéty Dvořákové s podtitulem Balkánská válečná komedie. Jejími spoluautorkami jsou režisérka Lucie Ferenzová a scénografka Andrijana Trpković, která napsala autobiografický scénář, doplněný o fakta a inspirace z knih chorvatských publicistek Vedrany Rudan a Slavenky Drakulić. Dvořáková začíná pěkně zostra a představení „napálí“ tak, že se publikum chvíli zmateně rozkoukává: Víte, kdo je Mujo? Následuje pěkná řádka rasistických vtipů o balkánských muslimech, ale také o znásilňovaných ženách, o Srbech či dalších bývalých „Jugoších“ – a samozřejmě o Češích: Víte, jaký je rozdíl mezi Srbem a Čechem? Srb vás bodne pěkně zepředu do „materiny pičky“, zatímco Čech vás obejde, za zády vás pomluví a kudlu vám bodne do nich.
Markéta Dvořáková skvěle přepíná mezi postavami a střídá jeden kostým za druhým: stříbrné flitry doplňuje třeba pánským plnovousem. Foto Kryštof Kalina
Vulgarismy se mísí s dojemnými příběhy z války v bývalé Jugoslávii, kýčovité projekce balkánského přírodního a kulturního dědictví a plážových turistů s osobními vzpomínkami nebo písněmi, jejichž autorkou je sama Dvořáková a doprovází se při nich na elektrickou kytaru. Herečka přepíná mezi postavami a střídá jeden kostým za druhým: stříbrné flitry či rudé šaty a vysoké lodičky doplňuje džískou, kožichem, teplákami nebo třeba knírem či plnovousem. Je skvělá, představení drží pěkně v tempu a úspěšně balancuje na hraně trapnosti, aniž by k ní někdy sklouzla. A její herecký výkon samozřejmě drží před válkou varující poselství inscenace: Po druhé světové jsme si taky mysleli, že už se nic takového stát nemůže, a přišla válka v Jugoslávii. K válce totiž není potřeba vnější nepřítel – stačí ten vnitřní.
Z Venuše vedly mé kroky do Divadla Komedie na představení Lenky Vagnerové & Company a Lionela Ménarda Než vše začalo… Po skvělých inscenacích Gossip a Amazonky pro mě však bylo spíše zklamáním. Příběh začíná jako tuctová americká lovestory o tom, jak se opuštěná žena (Andrea Opavská) zamiluje do poslíčka pizzy (Michal Heriban), a zajímavější, obrazivější jsou teprve taneční scény, kdy na svět přijde jejich dítě (Fanny Barrouquére) a hledá na něm své místo. Celé je to protkané odkazy na Malého prince (projekce hvězdné oblohy a planety Země, plyšová liška a několik citací či aluzí) nebo Popelku (zapomenutý střevíček či úvodní promluva vypravěčky, která téměř doslova cituje úvod moderní adaptace této pohádky francouzským autorem Joëlem Pommeratem: Povím vám příběh, který se stal tak dávno, že už ani nevím, jestli se stal mně, anebo vám.).
Než vše začalo… může pro někoho fungovat jako taková roztomilá rodinná romance, na můj vkus je ovšem sladká jako cukrová vata. Foto Michal Hančovský
V inscenaci zaznívá i mluvené slovo, ovšem reprodukovaně, přičemž v dialozích jej herci doprovázejí pohybově, aby bylo patrné, které z postav hlas patří. Tělem a hlavou přitom pohybují tak, že připomínají loutky. Taneční inscenaci pak vedle těchto velmi banálně působících loutkových principů koření také pantomimou, když si například dcera rozbalí narozeninový dárek a z krabice na ni vykoukne vlastní nezbedná ruka. Výsledkem je víceméně nesourodá směs principů s neujasněným tématem, jež může pro někoho fungovat jako taková roztomilá rodinná romance, na můj vkus je ovšem sladká jako cukrová vata.
Divadlo Kolonie – Andrijana Trpković, Lucie Ferenzová, Markéta Dvořáková: One Night Stand/Up! Režie, dramaturgie: Lucie Ferenzová, hlavní a jediná role a hudba: Markéta Dvořáková, námět, překlad a výprava: Andrijana Trpković, videosupervize: Olivan Kenobi, light design a technický support: Kryštof Pokorný. Premiéra 7. 3. 2018.
Divadlo Komedie – Lenka Vagnerová & Company a Lionel Ménard: Než vše začalo… Režie, námět, koncept, dramaturgie: Lionel Ménard, hudba: Tomáš Vychytil, pohybová spolupráce, choreografie: Lenka Vagnerová, světelný design: Michal Kříž. Účinkují: Fanny Barrouquére, Andrea Opavská, Barbora Nechanická, Michal Heriban. Premiéra 24. 11. 2018.
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Malá velká inventura 2019 (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
