Malátný nemocný, nebo zdravý?
Filmový a televizní režisér Jan Prušinovský se poprvé ponořil „do divadelních vod“ a v Městském divadle Kladno nastudoval Molièrova Zdravého nemocného, přičemž hlavní roli hypochondrického Argana svěřil komikovi Luďku Sobotovi, s nímž spolupracoval na televizním seriálu Okresní přebor.
V programu této inscenace se píše: Geniální autor se ve Zdravém nemocném v osobním boji se smrtí chopil své nejbrutálnější zbraně, humoru, a napsal hru kypící životem. Bohužel se autorům inscenace zdálo, že Molièrova genialita není dostatečně geniální a humor dostatečně brutální, tak se chopili pera a uchýlili se k radikálním úpravám. Z původní hry zůstala jen trivializovaná kostra. Továrník Argan chce provdat dceru Andělu za Tomáše, syna lékaře Purgona, aby měl zabezpečenou léčbu do konce života, v případě jejího nesouhlasu vyhrožuje dceři klášterem. Zjednodušený příběh je pouhou osnovou pro četné gagy, jednoduché fórky a dramaturgicky či režijně nedotažené motivy, to vše s jediným cílem – rozehrát vtipné klipy a herecké etudy hlavní hvězdy inscenace, Luďka Soboty. Jedním z dodaných motivů je i zázračný lék narkodealera Purgona, bílý kolumbijský prášek, který všichni s nadšením užívají. Toto pojetí posunulo klasiku k laciné estrádě, jejíž podstatou je show pro nenáročné publikum, které chce vidět populárního komika v jím vytvořeném typu. A to inscenace plní, i když Molière přichází zkrátka.
Posun děje do dvacátého století lze vystopovat už z kostýmů Jany Smetanové, které jsou však stylově různorodé. Petr Pěknic coby plavčík Kleantes má „pracovní úbor“, odkazující na třicátá léta minulého století, ale kostýmy expresivně tvrdého doktora Purgona v podání Tomáše Petříka, současný civilní oblek hlavního hrdiny i písně Edith Piaf poukazují blíž k dnešku. Scéna Pavla Svobody připomíná obrazárnu zbohatlické vily s tak „neutrálními“ obrazy i fotografiemi, že těžko určíme dobu, ve které se děj odehrává. Ale ať je to doba jakákoliv, lze těžko očekávat, že by hrozba vyhnání dcery do kláštera mohla vyznít v těchto kulisách a kostýmech smysluplně.
Prušinovský se i v divadle držel filmových režijních praktik, založených především na rychlém střihu vzájemně nepříliš propojených výstupů, což vede k povrchnosti zvláště ve vedení herců i v sérii „klipů“ vybudovaných na sólistickém hereckém výkonu Luďka Soboty. Výsledek postrádá vyváženost situací a celkovou dramatickou kompaktnost.
Známý herec se při ztvárnění Argana ani v nejmenším nevzdálil od svého stylu, založeném na typu nesmělého člověka, projevujícím se koktavou mluvou i naivistickou intonací lehce absurdních replik a také na živelném extemporování. Všechny ostatní postavy jsou omezené na jednoduché typy, které hlavnímu hrdinovi pouze přihrávají. Že se na jejich hereckém ztvárnění nijak zvlášť nepracovalo, o tom svědčí bezradná jednotvárnost, která vede ke skomírání dramatického napětí a nevyvážené souhře. Jediný náznak vztahu mezi postavami, který je v počátku jemně naznačený a jediný dotažený až do konce, prezentuje Arganův vztah k Toničce v podání Aleny Štréblové, která se snaží hrát vychytralou, prozíravou služku, jež má moc nad veškerým chodem domácnosti. Nedostatek prostoru pro hereckou kreaci vedl však jen k naznačení těchto vlastností a k jednostrunnosti postavy. Na konci celé show zaznamenáme ojedinělý nápad, a to přiznání citového vztahu mezi služkou a továrníkem, který vzápětí končí nečekaným obratem, v němž o svém dobrém zdraví konečně ujištěného Argana skolí první skutečný infarkt – po asi padesáti „přechozených“.
Povrchní inscenace má s Molièrem málo společného, nemusel by pod ní být podepsán on, ale tvůrci této adaptace.
Městské divadlo Kladno – Molière: Misantrop. Režie Jan Prušinovský, dramaturgie Petr Kolečko, scéna Pavel Svoboda, kostýmy Jana Smetanová. Premiéra 15. dubna 2011. (Psáno z reprízy 28. dubna 2011.)
Komentáře k článku: Malátný nemocný, nebo zdravý?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)