Divadelní noviny > Názory – Glosy
Malé, menší, nejmenší
Páteční odpoledne, Praha 7. Několik osob vchází do nevelkého sálu, místo se jmenuje Letka. Co tu bylo předtím? ptá se jedna paní muže u vchodu. Pidivadlo, hrála tady Vyšší odborná škola herecká, odpovídá. S ostatními mezitím usedáme ke stolu a začíná představení TakkTakk skupiny FRAS. Taky dost pidi, napadá mě.
Přede mnou se během několika minut rozprostře roztomilý svět plný lidí, zvláštních bytostí, tajemných jevů. Některé postavičky jsou velmi drobné, velikost by se nejspíš uváděla v milimetrech. Mžourám na ně, ale detaily stejně nevidím. V duchu si říkám, že setkání s očařem už dál odkládat nemůžu.
Z Letné přecházím pěšky na ostrov Štvanice a na mysli mi vytane období mých studií, kdy jsem pravidelně chodila do Národního divadla. Inspektorka mě vždycky poslala na druhou galerii. Z herců a hereček se rázem staly miniaturní figurky. Vzpomínka mě na chvíli pobaví.
Mezitím vcházím do Vily Štvanice. S trochou nadsázky se dá říct, že se její zadní část proměnila ve Zlín – tak zní ostatně i název inscenace KALD DAMU a Tygra v tísni, která reflektuje časy Tomáše Bati. V tomto případě sedíme „jako vždycky“, tedy v hledišti. Někdo blíž, někdo dál. Vyhlédnu si židli v první řadě uprostřed, čímž získávám v podstatě nejlepší pozici v sále, společně se mnou ještě cca deset dalších diváků. Panáčky vidíme skvěle. Tvůrci ovšem byli prozíraví, takže každý příchozí dostává dalekohled. Ostřit se dá i zezadu. Svět Baťova Zlína se podle mě povedl, otázkou nicméně zůstává, zda měl tento názor i člověk, který představení zhlédl z poslední řady na kraji a patrně ostřil po celou dobu.
O dva dny později mířím na Mikrosvěty. Jsou určeny dětem, na jevišti vystupují tanečnice Sabina Bočková a Jazmína Piktorová, která je také autorkou konceptu, hudebník Václav Kalivoda a nějaké ty mikro rekvizity. Nechávám se unášet pohyby a kouzly s „drobničkami“. S viditelností problém není, menší sál na Jatkách78 se ukazuje jako vhodný prostor. Vše začíná ve foyer – holčičky a kluci mají za úkol hledat prťavé předměty a nosit je do krabice. O zábavu je postaráno.
Malá inventura nabízí podobný typ divadla každý rok. „Pobyt“ v intimních prostředích většinou působí jako balzám na duši, díla jsou někdy dokonce určena jen jednomu divákovi. Návštěva skoro vždycky stojí za to, jen je potřeba mít i trochu štěstí – vzhledem k nízkým kapacitám bývá obtížné se na takové události dostat a taky si často musíte dobře sednout.
Komentáře k článku: Malé, menší, nejmenší
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
