Maličký veliký Zavřel
V pražském Divadle v Celetné byla – pětasedmdesát let od napsání – uvedena světová premiéra hry Františka Zavřela Maličký veliký (Bambino di Praga), opravdu roztodivný literární text rozporuplného dramatika. Ovšem Společnost Dr. Krásy v čele s režisérem Petrem Lantou se orientuje výhradně na kontroverzní náměty, které interpretuje společně s velmi pestrým/ čti nesourodým týmem herců a hereček…
Lantův tým, který podle charakteristiky na stránkách souboru hlásá, že podstatou jeho činnosti bylo a je vytvářet a přinášet takové divadlo, kterého je za daných okolností právě potřeba, vnáší svými příspěvky do divadelního světa vždy určitý rozruch nebo přinejmenším neklid, a tím se jeho inscenace stávají nezapomenutelnými – i když často v dosti ambivalentním smyslu.
Nejinak je tomu u jejich nejnovějšího počinu. Už samotný, v podstatě zapomenutý autor František Zavřel (1884-1947) je velmi rozporuplnou postavou. Pokud si jej nezaměníme s jmenovcem, režisérem Národního divadla, zjistíme, že jeho životní osudy snesou srovnání s nejabsurdnější fikcí. Tento – zjevně talentovaný – potomek učitele z Trhové Kamenice vystudoval práva, ale obyčejný život v kanceláři jej zjevně nelákal. Měl výrazný obdiv ke kontroverzním politickým velikánům historie a zároveň velké literární ambice. Jeho hvězdné chvíle nastaly během druhé světové války, kdy byly jeho hry uváděny na mnohých českých scénách včetně Národního divadla. Nicméně Zavřel stále trpěl pocitem, že není doceňován, byť si jeho díla všímali i takoví lidé z uměleckých kruhů jako Jindřich Vodák či Jakub Deml. V každém případě, tento skandalista a patrně i dosti nesnášenlivý, konfliktní člověk jistou literární rýhu v historii českého dramatu zanechal, byť je patrně znám jen úzkému okruhu divadelníků (kupodivu se stal i tématem jedné diplomní práce).
Petr Lanta si libuje právě v takových objevech, které jsou zřejmě blízké jeho vidění světa. V tomto případě se jeho hrdinou stal talentovaný, ale pro život nepřizpůsobivý, v podstatě zapomenutý, „ztracený“ člověk, který si však podle něj zaslouží být slyšen. Po válce, vzhledem k jeho neskrývanému obdivu k fenoménu „nadlidí“, byl několikrát vězněn či byl dán do vyšetřovací vazby a následně propuštěn z důvodů duševní choroby. Zemřel pak jako bezdomovec… Tyto okolnosti se výrazně odrazily v jeho poslední hře o šesti obrazech z roku 1946, která byla jako strojopis zabavena při domovní prohlídce a stala se součástí soudního spisu. Nikdy dosud nebyla vydána ani hrána.
Hra popisuje hodně bizarní příběh, byť se jedná spíše o sled ne vždy sourodých situací a scén, v nichž před námi defiluje množství postav pohybujících se na hraně vážnosti, humoru, náboženského vytržení a trapnosti. Po počáteční krátké epizodě o zázračném uzdravení Princezny se tato – symbolicky – transformuje v postavu Pražského jezulátka, které kromě sošných póz ve výklenku sem tam vstupuje aktivně do života prosebníků, aby jim splnilo přání. Přichází za ním rozmanitá plejáda lidí, od malých dětí po ty nejstarší, od bezejmenných po slavné. Ze všech herců právě jeho představitelka Luisa Marešová, letošní laureátka Wolkrova Prostějova, prokazuje největší míru řemeslného zvládnutí jak pohybové, tak řečové stránky role. Její Jezulátko má v sobě hravost i důstojnost zároveň.
Ústřední postavou je ovšem samotný František Zavřel v interpretaci Jiřího Novotného, který v množství „podrolí“ (Stařec, Španěl, Valdštejn, Orlík, Provazochodec, Matka) vystřídá snad všechny herecké polohy – od exaltované exprese, přes dět(in)skou naivitu až po snahu o vážné, téměř psychologické herectví. To vše s vervou zapáleného, chvílemi nesnesitelného komedianta – everymana. Jeho protihráčem a zároveň alter egem je postava neustále přítomného pokušitele, Satana, v provedení Šimona Maudeta. Jeho cizí přízvuk dodává postavě status jakéhosi tvora mimo čas a prostor, nicméně interpretace se velmi často pohybuje na hranici slyšitelnosti a srozumitelnosti. Příjemným oživením jevištního dění jsou výstupy Marse a Venuše v podání Kryštofa Nohýnka a Lucie Zachovalové, kteří se rovněž transformují v množství různorodých postav.
Inscenace Petra Lanty rozhodně nejsou pro většinové publikum, spíše slouží jako zajímavý dílek mozaiky pražského (českého) divadelního spektra pro diváky, kteří vyhledávají něco neobvyklého. To plně platí i o této inscenaci. Devadesát minut s texty Františka Zavřela leckomu dokonale zamotá hlavu. Na pražské premiéře si ovšem inscenace své nadšené publikum našla. V kategorii „divná hra“ a „divná inscenace“ soubor Společnosti Dr. Krásy bezpochyby opět zabodoval.
Jana Soprová
Společnost Dr. Krásy, Praha/Broumov – František Zavřel: Maličký veliký (Bambino di Praga). Režie Petr Lanta, dramaturgie Petr Lanta, Jiří Novotný, dramaturgická spolupráce Jindřich Veselý, výprava Petr Vaněk, hudba J. Challuper, Dan Červinka aj., hudební spolupráce Anna Hejduková, technická spolupráce Martin Wedell, Jan Táborský. Světová premiéra 16. října 2021 v Divadle v Celetné, Praha.
Komentáře k článku: Maličký veliký Zavřel
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Radoslav “Ray” Zavrel
O Dr. Fr. Zavrelovi
jsem v zivote poprve slysel pres internet v USA v roce 2012. Od te doby jsem prectl vsechny jeho dila a myslim, ze byl genius ktery byl ovsem pronasledovan ministrem/presidentem Benesem az do smrti. Bezdomovec, kdyz ho rezim znicil a komuniste vygumovali z literatury…
Bambino di Praga jsem jen cetl ale nevidel…ale dal myslel, ze tento tzv obdivovatel nadlidi byl genius. Recenze Jany Soprove neni zrovna kladna vuci Zavrelovi, hre, ci Lantove skupine… Zavrel byl kontroverzni protoze mel pravdu a ti co proti nemu pssli byli komuniste jsko Fucik ci vuci Nemcum nenavistny Capek. Zavrel obdivoval Napoleona ktery chtel dat svobodu Evropanum. Miloval Italii a Pariz?
Proc ne? Ja tam take zil v mladi a pak sel po stopach Fr Z , ktery si zasluhuje lepsi “ recenzi” …coby byvaly uprchlik po roce 1968 mam asi vetsi porozumeni pro cloveka, ktery byl znicen a vymazan z historie. Proto jsem prelozil jeho Pentalogii “Napoleon” fo anglictiny v Americe a do francouzstiny v Parizii. Jak rikaval: “ Pres hroby kupredu!” Mimochodem, jeho bratranec nevedl Narodni Divadlo ale byl reziserem divadel v Mnichove a Berline, tzv “Berlinsky” Zavrel. Vyvaroval jsem se anglicismu jak cert krizi i kdyz po 50 letech je ma cestine asi primitivni.
Pekny den!
25.10.2021 (2.30), Trvalý odkaz komentáře,
,Radoslav “Ray” Zavrel
Tak jsem nakonec videl “Bambino di Praga” v rijnu 2022 a setkal jsem se s Petrem Lantou a jeho souborem, jehoz vykon jsem obdivoval. Zvlaste Jiri Novotny byl opravdu vynikajici… porozumel jsem konci Zavrelovy hry… Bravo! Ted v 2023 sjednavam preklad Caesara do Italstiny aby se hra mohla hrat v Italii, at jiz v jeho oblibene sicilske Taormine ci jinde…jeho pentalogie Napoleon je jiz do italstiny prelozena. Zkratka jsk rikaval Johann Goethe, Napoleon i tzv “cesky Goethe” Frantisek Zavrel:”Pres hroby kupredu!” Komuniste ho kdysi vygumovali z literatury, ted je zpatky diky prekladum do anglictiny, francouzstiny, italstiny…cili nejen “Bambino di Praga” ale i dalsi dila stoji za pozornost…Preji mnoho uspechu divadlu Dr. Krasy! Well done!
28.02.2023 (6.08), Trvalý odkaz komentáře,
,Radoslav “Ray” Zavrel
V cervnu 2023
jsem navstivil CR a precetl preklad Zavrelovy divadelni hr. “Caesar” do italstiny. Benissimo! venuji tento preklad k ucteni pamatky PhDr Eduarda Burgeta, ktery napsal knihu “Dramatik na Pranyri“ aneb Podivuhodny zivot Fr. Zavrela… Vzdavam cest Fr. Zavrelovi a Prof Burgetovi tedy dnes z USA.
God Bless!
R.Zavrel
Buffalo, New York
30.06.2023 (4.52), Trvalý odkaz komentáře,
,