Malostranské okraje 2017 (No.3)
Tentokrát na švédskou notu, tedy hurá za souborem Teater Sláva, který má od roku 2004 sídlo v Tonsalen nedaleko Stockholmu.
Teater Sláva: vousatý Lars Brinck a okatá blondýnka Elin Tisell. FOTO archiv souboru
Ve svých produkcích se výrazně zaměřují na rodinné, resp. dětské publikum. Podle vlastní charakteristiky Slava hledá typ umění, které by s naprostou vážností propojovalo divoké a poetické, smutné a veselé. Je to umění, které pečlivě analyzuje svou sílu a osvobozuje ji na scéně života, nevyhýbá sepřitom tělesnému žáru, ani hlasům bolesti. Normální mírumilovná dohoda mezi umělci a publikem musí být odstraněna šokovou metodou. Útok na všechny smysly je potřebný k odhalení vnitřního života divadla v jeho autentickém kontextu.
To zní samozřejmě až příliš vznosně, a tedy odtažitě. Ve skutečnosti se ale jedná o sympatické kontaktní lidi, kteří se zaujetím a s plnou energií věnují svému divadlu, i když v tomto případě hráli pro úzký okruh publika… Do Prahy přivezli – vysoký vousatý Lars Brinck a okatá blondýnka Elin Tisell – dvě představení.
Ukázalo se, že se jedná o vesmírnou loď… FOTO archiv Fringe
Tak nejprve do Malostranské besedy na Tänkom…/What If…/, česky Přemýšlej o tom… /Co kdyby…/. Představení je určeno pro děti 2-6 leté. Při našem výletě do kosmu si na děti musela zahrát desítka dospělých. Po červeně vyznačené cestičce jsme dospěli k průsvitnému stanu, který připomínal polární stanici. Ukázalo se ovšem, že se jedná o vesmírnou loď, kterou jsme po necelé hodině docestovali do Prahy. Cestou jsme však měli možnost zažít za zvuků Mozartovy hudby různá hravá dobrodružství a setkání s mnoha podivnými bytostmi, rozličnými formami života. Představení je cíleno na rozvíjení dětské imaginace. Využívá stylizovaných, jednoduchých, ale efektních artefaktů, například blikající skříně plné žároviček, červeného telefonu, kterým hrdinka v průběhu hry volá maminku, kávového servisu, který stimuluje energii kosmonautů, stejně jako bušení paličkami do bubnu, a dostává je do stavu bez tíže. V okamžiku, kdy se jeden z kosmonautů vydá na průzkum do kosmu a sbírání vzorků, navštíví toho druhého nějaký podivný tvor…
Slov bylo jen minimum, většinou stačila výmluvná pantomima, a pár opakujících se „libozvučných“ výkřiků. Navzdory zaměření na nejmenší děti se přítomní diváci nadšeně bavili a intenzivně „hráli spolu“.
///
Ta, která se ještě před chvílí vznášela ve vzduchoprázdnu, se stává bláznivou, osamělou dámou, uzavřenou v jiném fiktivním vzduchoprázdnu, v pokoji. FOTO archiv Fringe
O hodinu později už sedím v sálku divadla Kampa, kde se začíná odvíjet zcela jiný, dospělý příběh. Ta, která se ještě před chvílí vznášela ve vzduchoprázdnu, tedy Elin Tisell, se stává bláznivou, osamělou dámou, uzavřenou v jiném fiktivním vzduchoprázdnu, v pokoji, jehož stěny jako by ji postupně uzavíraly víc a víc. Její společnicí je pouze osamělost, vzpomínky a fantazie. Představení Kontra Alt s podtitulem Serenáda pod soukromým balkonem je one-woman show, scénický monolog kombinující slova s pohybem, v němž protagonistka sama pro sebe oživuje prostor, i svůj patrně jen vysněný příběh.
Baladická groteska, tak by se dal nazvat tvar, v němž zachytíme kombinaci smutku, groteskního šklebu, trapnosti i psychická vykloubenosti hrdinky. Je to scénická báseň na téma bezedné osamělosti. Kdoví, zda se do této samoty hrdinka uzavřela dobrovolně, nebo to tak prostě život přinesl. V hereckých prostředcích kombinuje herečka práci s vlastním tělem (chvílemi až akrobatické kousky) a hlasem (zpěv), práci s prostorem (vytvoření pozoruhodného krajkového stanu přímo před očima diváka) a drobnými artefakty (svíčky a strunný starobylý hudební nástroj). Výkřik osamělého srdce.
Praha objektivem herců Divadla Sláva (z jejich facebooku).
///
///
Více na i-DN:
Malostranské okraje 2017 (No.1)
Malostranské okraje 2017 (No.2)
…
Malostranské okraje 2017 (No.4)
Komentáře k článku: Malostranské okraje 2017 (No.3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
