Malostranské okraje 2019 (No.7)
Pokud jsem psala o one-man nebo one-woman show na Prague Fringe, kvalita byla opravdu rozmanitá, a srozumitelnost některých z nich pro cizince tak na 50%. Zvláště pak, když herec či herečka mluví slangem, nebo příliš rychle. Právě rychlost mluvy byla pro mě jednou z překážek srozumitelnosti v představení PROXY, které bylo k vidění v A Studiu Rubín. Na druhé straně právě tempo řeči přispívalo k jedinečnosti této show.
Naštěstí by před časem náhoda přihrála článek o tzv. Munchausenově syndromu by proxy (MSBP), kdy matka prožívá bolest svého dítěte, stává se pro ní zástupcem (odtud termín proxy). Tato psychická nemoc je velmi nebezpečná v tom, že dítě vlastními bludy a svou péčí doslova umoří. Nemoci a handicapy totiž neexistují, ale jsou matkou pečlivě vymyšleny. Britská autorka a performerka Caroline Burns Cooke si v inscenaci PROXY vzala jako inspiraci konkrétní případ Gypsy Rose a její matky Dee Dee Blanchard, která od malička ordinovala dceři bezpočet nemocí – od poškození mozku, přes rakovinu a leukémii – a protože se jí dařilo obelhávat doktory (což je na pováženou), získávala dlouho pro svou dceru léky, které lze získat normálně jen na předpis, které vůbec nepotřebovala a naopak jí škodily. Dee Dee ještě pro svůj případ získala i podporu veřejnosti, a nemalé částky peněz (souviselo to mj. i s tím, že žily v oblasti, kde řádil hurikán Katrina, a díky veřejné sbírce se pro ně podařilo vybudovat nový domov. Nicméně, dívku se nepodařilo v tomto setrvalém stavu udržet poté, co dosáhla dospělosti, navázala nejprve facebookový a poté osobní vztah s Nicholasem Godejohnem, který trpěl dissociativní poruchou, a nakonec společně zosnovali vraždu Gypsiny věznitelky. Nyní jsou oba vrazi ve vězení, ale Gypsy prý prohlašuje, že se nikdy necítila svobodnější a zdravější.
Caroline Burns Cooke v představení Proxy s estřídavě proměňuje v dceru a matku Blanchardovy. Foto archiv Prague Fringe
Autorka a performerka se patrně nejvíce inspirovala filmem HBO Mommy Dad and Dearest z roku 2017, a nabízí svéráznou verzi, v níž se na scéně proměňuje z Gypsy Rose v Dee Dee a někdy dokonce vede dialog matky a dcery. Celý příběh se odehrává v prázdném prostoru (patrně cele) .Herečka dokáže s až hrůzostrašnou autenticitou evokovat schizofrenní situaci, v níž se obě ženy doslova prolnou, a každá z nich přináší obžalobu i argumenty pro to, co udělala. Z hlediska hereckého tedy Caroline Burns Cooke vytvořila velmi poutavou situaci, a přerývaný hodinový projev, v němž téměř není pro herečku, ani diváky oddechu, je velmi sugestivní, a zároveň ( či právě proto) odpuzující. V každém případě si takový výkon zasluhuje velké uznání pro herečku, která si patrně nastudovala nejrůznější syndromy duševních chorob, a dokázala je přenést do svého projevu na scéně. Důležitým prvkem je propojení reálného hororovitého příběhu se světem disneyovských pohádek, kde hledala Gypsy Rose jakýsi náhradní svět, a v něm matka svou matku obsadila do role zlé královny a svého přítele Nicholase do role krásného prince- zachránce.
Komentáře k článku: Malostranské okraje 2019 (No.7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
