Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Malostranské okraje (No. 2)
V hlubinách nekonečně, kde vtéká řeka smrti do fontány života, tři bohyně osudu váží spravedlivě osudy lidstva. Tkají, měří a rozdělují vlákna života. V rituálu uvnitř a vně času, v prostoru pro modlitbu a kontemplaci, v hudební a vizuální cestě překračují hranice mluveného slova, tady začínají události, ve světě krásy a bolesti, tak zní upoutávka na představení Twine. Measure. Cut.
Do Divadla Kampa přiletěly čarodějnice. Nebo vědmy či sudičky? Od každého kousek. Zkrátka Teater Sláva ze Švédska. Zvláštní představení pod názvem Twine.Measure.Cut či Ovinout.Změřit.Ustřihnout. Je to jakýsi svérázný rituál, který diváky na hodinu transportuje do jiného světa.
V přítmí komorního sálku, kde se třpytí jen světlo svíček a zní zpěv a řeč podobná čarodějnému zaříkání, můžeme mít pocit, že se nám to jen zdá. FOTO DANIEL RUDHOLM
V přítmí komorního sálku, kde se třpytí jen světlo svíček a zní zpěv a řeč podobná čarodějnému zaříkání, můžeme mít pocit, že se nám to jen zdá. Jako bychom se ponořili pod hladinu či naopak zabloudili někde v jeskyních víly Morgiany. Rituál vykonávaný trojicí žen nazývaných Norny vychází ze skandinávské mytologie, stejně jako starodávný jazyk, odkudsi z pomezí švédštiny a islandštiny. Podle pověstí se Norny-sudičky dostavovaly při narození, aby určily osud novorozence. Prý byly vládkyněmi nad osudy života jak bohů tak lidí. Pověsti rovněž praví, že se jednalo o obryně nordického typu, z nichž některé mohly být dobré a jiné zlé.
Vše se v příšeří odehrávalo v krychlové konstrukci s otočným kruhem na zadní straně. FOTO archiv souboru
Tři sudičky, které se představily v Divadle Kampa – Viktoria Siwek, Elin Tisell a Maria af Klintberg – dokázaly svým způsobem hraní a vystupování takový nadpřirozený typ postav evokovat. Vše se v příšeří odehrávalo v krychlové konstrukci s otočným kruhem na zadní straně. Zprvu ženy sedí v kruhu zády k sobě a jejich obličeje expresivně osvětlují jen svíčky v nádobách, které mají před sebou. Zpívají nejprve v trojhlase melodii beze slov, která postupně zesiluje. Pak rituál pokračuje demonstrací životních procesů. Jedna z nich odmotává nit života z obrovského klubka a ovíjí ji kolem ženy procházející kruhem života, vzápětí jí délku silné nitě změří a posléze nemilosrdně ustřihne. A žena padá do nevědomí. Mezitím přichází očista – snad posvátnou vodou – náznak boje dobra a zla, sborové či sólové odříkávání – snad – jakýchsi zaříkadel a zpěv á capella. Mohutné, melodické hlasy v té úmyslně nesrozumitelné, seversky znějící řeči znějí jak z hlubin věků. Členky Teater Sláva se věnují tréninku voice-and-body již od počátku vzniku skupiny a společným tréninkem a také vyučováním druhých získaly dokonalou praxi.
Tři sudičky – Viktoria Siwek, Elin Tisell a Maria af Klintberg – dokázaly svým způsobem hraní a vystupování nadpřirozený typ postav evokovat. FOTO DANIEL RUDHOLM
Zdá se, jako by rituál, v němž se mísí fyzické pohyby, rytmická recitace a působivý zpěv nebyl jen představením pro diváky – ti jsou tu jen tichými svědky – ale především očistnou kůrou pro performerky samotné. Opravdu zvláštní zážitek na pomezí divadla a snu.
///
Předchozí díl reportáží z Prague Fringe 2015:
Komentáře k článku: Malostranské okraje (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
