Mámivé kouzlo oceánu
Předčítat zkrácenou verzi slavné novely je pro jevištní kreaci úkol poměrně nesnadný, v pražské Viole se do něho občas pouštějí. S Hemingwayovým opusem Stařec a moře (1952) se srdnatě utkala režisérka Lída Engelová, měla při realizaci ovšem báječného spolubojovníka, s výjimkou této recitátorské scény „živě“ nevytíženého Josefa Somra. Text je rozepsán pro dva mužské hlasy, tím mladším je člen Divadla Na Fidlovačce Marek Holý. Party se jmenují Mistr a Učedník, a i když na začátku a ve finále příběhu oba aktéři v řádu věci „ztělesňují“ starého rybáře a chlapce, který ho obdivuje a lne k němu dětskou příchylností, rozdělení rolí má i hlubší význam: herecký bard spoluúčinkuje s mladším, talentovaným kolegou, který Mistra nepokrytě obdivuje. V jednoduchém scénickém řešení je mezi předčítajícími a jejich pulty natažen na blízkém horizontu obraz (či fotografie?) moře, Holý má u sebe také bubínky, občas je rozezní a oba herci si nenápadně, polohlasně zanotují (o své muzikalitě ostatně přesvědčili v jiných projektech). Josef Somr interpretuje stěžejní pasáž textu, tu dramaticky loveckou, kdy osamělý rybář daleko od břehů Havany uloví obrovskou rybu, do přístavu se však vrátí s její kostrou, protože na jeho úlovek, který má připevněný vně člunu, útočí postupně žraloci a stařec se při jejich ataku ocitá – kromě toho, že přijde o svůj neuvěřitelný „úspěch“ – v bezprostředním smrtelném nebezpečí. Náladu jen občas podbarví střídmý, evokativní hudební podkres (autorem je Emil Viklický). Kadence Somrova hlasu je bohatá, přitom nikdy nesklouzne k vnějškové sebeprezentaci, v naléhavosti jeho témbru je obsažena nejen únava a úporný boj o přežití, ale i mámivé kouzlo oceánu, rytmus vln a později i blížící se světla přístavu.
Hemingwayova lovecká vášeň nemá už v tomto pozdním díle tak okázale machistické parametry jako třeba v Zelených pahorcích afrických, zde jde o zmoudřelé vyrovnávání se se zákony přírody, čestným bojem o obživu i přijmutí nevyhnutelných zásahů osudu. Josef Somr s Markem Holým zprostředkovávají nakonec i naději, která se ukrývá v prohrách: musíme se ovšem zbavit obsedantního ulpívání na tom, co stejně nedokážeme změnit.
Divadlo Viola Praha – Ernest Hemingway: Stařec a moře. Překlad František Vrba. Dramatizace Johana Kudláčková a Lída Engelová, režie Lída Engelová, hudba Emil Viklický, scéna Ivo Žídek, kostýmy Ivana Brádková. Česká premiéra 10. listopadu 2011.
Komentáře k článku: Mámivé kouzlo oceánu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
