Divadelní noviny > Názory – Glosy
Manipulace a neznalost Jana Koláře
V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O Bohémě v Lidových novinách a o Bohémě an sich píše Jan Kolář o reflexi seriálu Bohéma scenáristky Terezy Brdečkové a režiséra Roberta Sedláčka, kterou jsem v Lidových novinách publikoval já a také kolegyně Jana Machalická; každý z nás v jiný den a jiných textech. Za ni zde mluvit nebudu.
Kolář píše, že z mého rozsáhlého zamyšlení Bohéma: o fakta jde až v druhé řadě zbylo pouhé konstatování obrazové kultivace „s někdy až okázale akcentovanou fotogeničností, dále zvýrazněním herecké práce, kdy se přestalo trapně figurkařit“. Kolářem „citovaná“, v uvozovkách uvedená slova (ani necituje přesně) jsem vztahoval ke kvalitnější tuzemské seriálové produkci jako takové, kam podle mě Bohéma přece jen patří. Snažil jsem se formulovat obecnější rysy těchto děl. Jedním dechem jsem přitom dodal, že i ona lepší tuzemská produkce zůstává ve srovnání se světovou i evropskou seriálovou špičkou na půli cesty. Konkrétně: Jako kdyby se většina tvůrčí energie spotřebovala na to, aby seriál dobře vypadal, poshánějí se všemožné dobové rekvizity, vymazlí se barevné pojetí, ale zejména při scenáristické přípravě se nedostává řezníků, kteří osekají každý nadbytečný vyprávěcí ornament, končil jsem svůj text, a to už Kolář ani jen nevzpomněl.
Stejně tak „přehlédl“, že v předešlých odstavcích jsem hodnotil právě „celkovou uměleckou úroveň“ – nefunkční pomalost vyprávění v Bohémě, dramaturgicko-producentskou nezkázněnost projevující se i ve značně rozdílné stopáži jednotlivých dílů toho seriálu. V první části svého textu, kde jsem se zamýšlel nad kombinací smyšlených a reálných postav v seriálu z hlediska naratologie, snažil jsem se poukázat na problematičnost této symbiózy v Bohémě.
Posléze Kolář hodnotí Bohému „an sich“. Vytýká jí nezvládnutost dramatického tvaru. Každý dobrý seriál přece jako základní tematickou linku sleduje osudy jednoho jediného hrdiny a epizody ostatních postav je doplňují a násobí, argumentuje Kolář proti Bohémě coby změti fragmentárních příběhů bez společného jmenovatele. Těžko usoudit, co pisatel myslí „každým dobrým seriálem“. Skutečnost je taková, že množství seriálů, které ustavily a ustavují jistá referenční kritéria v produkci tzv. quality TV, nestojí na tom, co za základ považuje Kolář, tedy sledování „jednoho jediného hrdiny“. Ostatně ani tuzemská Pustina, která se asi zatím nejvíc přiblížila oné pomyslné quality TV, nestojí na jednom hrdinovi: zhruba v první polovině seriálu je akcentována – přesto nikoliv jako ústřední hrdinka – starostka obce v podání Zuzany Stivínové, v druhé půli seriálu tento akcent leží na postavě jejího muže (hraje Jaroslav Dušek). HBO (táž společnost, která produkovala Pustinu) nyní uvádí americké Sedmilhářky – hlavní hrdina tam není „jeden jediný“. A tak dále a tak podobně: ostatně v právě vydané knize Světy na pokračování – Rozbor možností seriálového vyprávění konstatuje brněnský naratolog Radomír D. Kokeš například to, že každá z řad Temného případu (2014–?) konstruovala na sobě nezávislé příběhy s jinými hlavními hrdiny. I Temný případ byl v tuzemské HBO nasazen a lze si ověřit, zda platí Kokešův popis, nebo premisa Koláře. Ten sice disponuje názorem, ale nebylo by od věci, kdyby disponoval i citační seriózností a jistou znalostní sumou, když už se vyjadřuje k seriálové produkci jako takové.
Komentáře k článku: Manipulace a neznalost Jana Koláře
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Kamil Novák
Jo jo,
kritik neunesl kritiku a z věcné polemiky je najednou pokleslá argumentace ad hominen: ten manipulant, ten ignorant, ten bídák!!! Šmankote, vždyť on se ten Chuchma chová nemlich stejně jako pan spisovatel Viewegh!
22.03.2017 (21.29), , Trvalý odkaz komentáře,