Marka Míková
(1959) Režisérka, dramaturgyně, herečka a hudebnice, autorka knih pro děti, členka dámské rockové kapely Zuby nehty, kde skládá hudbu a píše texty. V letech 1984–1988 vystudovala DAMU v Praze, katedru loutkářství, obor režie a dramaturgie. Režírovala řadu inscenací pro děti v pražském divadle Minor, kladenském Lampionu, německém Ravensburgu a Zwickau. V současné době realizuje projekt Loutky v nemocnici. Je předsedkyní stejnojmenného spolku a věnuje se zde též dramaturgické a režijní tvorbě. Současně vede Divadelní a hudební spolek Marky Míkové. Napsala devět knih pro děti, které vyšly v nakladatelstvích Baobab, Argo a Cesta domů. Byla pětkrát nominována na cenu Magnesia Litera. Těšínské divadlo má v současné době na repertoáru Exupéryho Malého prince v její dramatizaci a režii.
Co vás přivedlo k divadlu
Už od dětství jsem tam směřovala. Na cestě mě popostrkávala moje maminka, Dr. Ivan Vyskočil, Jan Grossman, Václav Vorlíček, Pavla Jonssonová, Tomáš Míka, Miroslav Wanek a spousta dalších lidí.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Je těžké vybrat ten nej-… Vždy se váže k období, kdy člověk představení vidí, k jeho věku a situaci, kterou právě v životě prožívá. Tak raději jeden čerstvý: Nedávno jsem viděla představení Cirque du Soleil v Las Vegas a musím říct, že mě ohromilo a nadchlo pro svou komplexnost, útok na všechny smysly a profesionalitu.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Ježíš… Ráda bych se ho na spoustu věcí zeptala. Ale možná bych jen vedle něj seděla a dívala se na něj.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Přála bych si zdramatizovat a hrát některé ze svých knížek. Zajímalo by mě, zda by příběhy obstály. A ráda bych pracovala na muzikálu z písní skupiny Zuby nehty. To zní hodně sebestředně, ale zajímají mě autorské věci a nové pokusy asi víc než výklad a posun starých témat.
Další umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, hudba…), které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Víceméně si užívám každou uměleckou aktivitu. Odrazují mě jen věci ideologické, pozérské, násilné, hloupé…
Mám ráda vážnou hudbu, je pro mě očistná (Dvořák, Čajkovskij, Beethoven, Mahler…). Neoslovuje mě electro, house, heavy metal.
Zajímá mě čtení nahlas. Ať už poezie, nebo prózy.
Jako žánr mi nesedí televizní tvorba, seriály, sitcomy. Nemám ráda herecký projev televizních umělců a málokdy mě baví televizní zkratka. Nepřekvapuje mě, je příliš povrchní a nudná.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Je spousta osobností, které mám ráda a obdivuji je. Namátkou:
C. S. Lewis. Je mi blízký pro svůj zájem o duchovní svět. Hledání toho, co je pod povrchem. Co je za hmotným světem, který nás obklopuje.
Patti Smith. Její schopnost reflektovat skutečnost ve zkratce, které velmi dobře rozumím. Cit všímat si zdánlivě banálních bezvýznamných věcí. Taky její hlas a její originální hudba vůbec.
Podobně i Björk. Přitahuje a zajímá mě její otevřenost, její zlomený hlas. Baví mě i maska, kterou si nasadila, aby publikum nemohlo odhalit všechno. Jsem na ni stále zvědavá…
A Tim Burton. Pro jeho smysl pro humor a nádherné filmy, které se člověka dotýkají, ale zároveň je v nich cítit postmoderní pohled na umění. Také ctím jeho řemeslo.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Ta otázka je trochu legrační. Nevím, co mám odpovědět.
Fascinuje mě příroda, její křehkost, krása a zároveň její schopnost regenerace. Mám ráda ptáky. Závidím jim schopnost létat. Podobně ryby, protože žijí ve vodě. Taky všechny květiny pro jejich vůni. Kameny mě nadchnou. Moře. Dokážu každý den znovu obdivovat mraky, západy slunce…
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Hnusí se mi zvrácené věci, pornografie, násilí. Nebavilo by mě pracovat na protikřesťanském nebo protižidovském tématu. Určitě bych nespolupracovala s politickou stranou ani bych nedělala provládní propagaci.
Divadelní/umělecký sen
Toužím mít svoje divadlo, kde bych spolu s mně blízkými umělci mohla hrát pro děti i pro dospělé. Ráda bych hrála s loutkami a dala jim prostor na kulturní scéně v Praze nějak nově.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu
Jsem někde na pomezí stále. Někdy se věnuji divadlu (pokud dostanu nabídku na hostování), někdy píšu, někdy tvořím doma, hraju představení pro děti. Nebo hraju v kapele a píšu pro ni. Asi bych souhlasila s Naďou Bilincovou: Žít život je to největší umění a tomu se věnuji.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Určitě. Uměleckou kritiku považuji za velmi důležitou. Nastavuje zrcadlo. A pokud je psána poctivě, vyučuje, provokuje, posouvá tvůrce kupředu. Kéž by jí bylo více.
Komentáře k článku: Marka Míková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jaňuli Amálka Zahradníčková
Jsi úžasná, barevná a kypříš nadějí, sestřičko moje nejmilejší a já Ti ve všem držím palce:-). Januli
03.04.2017 (16.16), , Trvalý odkaz komentáře,