Divadelní noviny > Názory – Glosy
Marta Ljubková: Sejdeme se na Pražských křižovatkách
Loňský začátek sezony pražského Národního divadla nabídl několik zajímavých zahraničních inscenací, zaměřených na různé typy politického divadla. Letos se tedy uskuteční další ročník. Diváci mohou ve dnech 29. září – 7. října 2018 viděl nejen představení, ale mohou se zúčastnit také debat s tvůrci, přednášek a diskusí. Na festival zve jeho ředitelka Marta Ljubková.
Festival Pražské křižovatky se letos bude konat podruhé. Jak vznikla myšlenka k jeho realizaci? Pro koho je určen?
Založení Pražských křižovatek inicioval Michal Dočekal – nultý ročník se konal v roce 2016 a byl primárně poctou Václavu Havlovi. V tehdejší podobě jsme ho nemohli a ani nechtěli zachovávat, ale výrazné politické či „aktivistické“ – špatně se pro to hledají slova – směřování jsme ponechali. Cílíme na všechny, kteří chtějí čas od času vidět zahraniční divadlo a trochu o něm přemýšlet v souvislostech, a snažíme se, aby sem přijeli tvůrci, o nichž se v Evropě mluví, ale u nás k vidění ještě nebyli nebo jen okrajově. Jde nám o běžné inteligentní diváky, ale taky o studenty a divadelníky.
Jakým způsobem koncipujete dramaturgii festivalu? Má letošní festival nějaké sjednocující motto?
Proměnných při výběru je moc – od těch banálních (finanční a provozní podmínky, termíny) po „vznešené“. Chceme, aby sem přijela ta divadla, která hrají jinak a jiné věci, než lze vidět u nás doma, a zároveň divadla, která jsou sice činoherní, ale chápou tento pojem specificky. No a někdy nám to „ujede“ a přivezeme tanec… Vždy jde ale o to, aby inscenace měla silnou společenskou výpověď.
Festival se bude odehrávat na několika místech – Nová scéna, provozní budova Nové scény, Stavovské divadlo. Jakým způsobem rozhodujete o tom, jaké představení se hodí do jakého prostoru? Mají zahraniční hosté možnost si vybrat, kde budou hrát?
Festival byl zamýšlen primárně pro Novou scénu. Pokud tam soubor dva dny staví, vznikne časová prodleva, proto jsme expandovali do provozní budovy, která je ovšem vhodná jen pro opravdu omezený typ inscenací. Na NS máme navíc pevně daný čas, podzim je čas intenzivního zkoušení a premiér, nemůžeme se „roztahovat“ do běžného provozu tolik, kolik by si mezinárodní festival zasloužil. Tentokrát jsme pro filmovou projekci obsadili zkušebnu, na videoinstalaci máme podestu na NS. Letošní expanze do Stavovského divadla je zcela výjimečná, Baryšnikova inscenace by se na NS nevešla, navíc má velký potenciál přilákat i diváky, kteří by se na Pražské křižovatky normálně nedostali, ale takových jmen najdeme jenom velmi málo. Češi o zahraničních divadelních tvůrcích moc nevědí.
Součástí festivalu jsou kromě představení také další akce. Jaké?
Jsme rádi, že k nám přijíždějí samotní tvůrci, režiséři atd., takže s každým z nich se diváci mohou setkat na debatě po představení, to považuju za důležitou součást Pražských křižovatek. Letos stejně jako v loni vezeme na neformální přednášky dva odborníky: Sigrid Merx promluví o politických trendech nizozemského divadla a Stephen Duncombe, profesor mediálních a kulturních studií na Newyorské univerzitě, bude hovořit o aktivismu v umění a umění v aktivismu. Navíc vystavíme videoinstalaci v Čechách už známého Wojtka Ziemilského a z Národního divadla v Londýně vezeme film My Country o brexitu – o něm se pak bude taky diskutovat.
Existují ve spřátelených zemích festivaly podobného typu jako tento?
Řada. Já osobně se ráda jezdím inspirovat na berlínský festival FIND, který se koná v dubnu. Tendence svážet z Evropy, nebo dokonce ze světa inscenace vyjadřující se explicitně k naší současné situaci jsou velmi zřetelné napříč celým kontinentem, myslím, že tyhle trendy jsou vidět i u nás. Bohatší státy mají samozřejmě opulentnější nabídku.
Komentáře k článku: Marta Ljubková: Sejdeme se na Pražských křižovatkách
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
