Martina Balážová
(*1982) Herečka, divadelní produkční a autorka. Pochází z Popradu, vystudovala slovenský jazyk a literaturu, estetiku a dějiny umění se zaměřením na divadlo na Prešovské univerzitě a poté studovala na DAMU obor herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku. Už během studií začala hrát s několika zájezdovými společnostmi a v roce 2014 spoluzaložila spolek ArtWay, kde realizovala svoje autorské hry Bujón pro Chopina a Ženskou epopej a organizovala mezinárodní multižánrový festival v Praze. Jako herečka na volné noze spolupracuje nejen s ArtWay, ale i s dalšími pražskými zájezdovými soubory. Od roku 2018 vede Divadlo Kolowrat, kde spolek ArtWay realizuje a uvádí svá představení. Žije v Praze.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
Moje dětská touha, sen. Poté divadelní, výtvarný a taneční kroužek v Popradu. V návaznosti na to představení Divadla Alexandra Duchnoviče v Prešově a pan profesor Karol Horák. A nakonec profesorka Jana Pilátová, profesor Ivan Vyskočil, Ada Fryntová a mnoho dalších tvůrčích a inspirativních osobností, které jsem potkala během studií na DAMU.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Polské soubory a jejich inscenace, které byly na programu festivalu Akademický Prešov. Autorské monodrama Martina H. Fryse Vy tomu nevěříte? aneb Don Quijote de la Mancha. Viděla jsem několikrát a vždy to byl silný zážitek.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Těch by bylo… Nepřekvapivě jako první mne napadá Shakespeare – jaký to byl člověk, který napsal takové dílo, které je stále s námi a nestárne. Ráda bych si povídala i s Alžbětou I. – asi bych se neubránila otázkám, které zajímají ženy. No a pak je to plejáda velkých osobností, jejichž dílo mne stále fascinuje a zajímá – Vittorio de Sica, Cesare Zavattini, Federico Fellini, Frida Kahlo, Pablo Picasso, Camille Claudel, Salvador Dalí, Honoré de Balzac, Fryderyk Chopin, Sarah Bernhardt, Sergej Rachmaninov, Mata Hari… Třeba by se při sklence dobrého vína rozpovídali… Zajímalo by mě všechno.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Vždy mne zajímaly životy uměleckých osobností přelomu 19. a 20. století. Žily své fascinující osudy ve výjimečné době. Kde se zrodila ta tvůrčí energie ve všech uměleckých směrech? Co ovlivnilo jejich lidské osudy? V čem byla doba i tito lidé jiní než my a výjimeční? A lze něco zopakovat?
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Zajímá mě umění jako celek a hlavně možnosti žánrového propojování. Vyhýbám se komerční tvorbě, jejímž cílem je jednoduše zachytit přízeň davu. Mám ráda tvorbu malých komorních divadel. Zajímám se o tvorbu art brut. Líbí se mi solitérnost těch umělců a to, že kašlou na mainstream. Čtu klasiku, ale ještě raději objevuji současné autory (Gibová, Pankovčín, Brycz, Straka, Micenková).
Film mám nejradši italský a francouzský od padesátých po osmdesátá léta minulého století.
Poslouchám vážnou hudbu a vedle toho Tinu Turner, Edith Piaf, Jacquesa Brela, Pascala Comeladeho, Ennia Morriconeho. A vyhýbám se elektronické a heavymetalové.
Historická či současná osobnost / divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Z oblasti umění nezatracuju žádné postavy, v reálném životě ano. Všechny postavy, které jsem hrála, mi byly buď hodně blízké, nebo jsem se snažila je citově pochopit. V současné době hraju ve hře britského spisovatele a dramatika Davida Lodge Bez zábran a moje postava, bulvární novinářka Fanny Tarrantová, mne moc baví. Je citová, upřímná, tvrdě realistická.
Na hony vzdálené jsou mi politické „persony“ jako například Andrej Babiš a Miloš Zeman.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Orchidej – i po dlouhé době bez květů opět rozkvete.
Slon – je monumentální, ale vždy z něj jde klid, symbol štěstí.
Růženín – je kamenem nesobecké lásky, vnímavosti k umění.
Země – naše půda pod nohama, o kterou ale málo pečujeme.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
V životě bych se nechtěla „zaprodat“ v jakémkoli smyslu a doufám, že doba, kdy to lidé museli životně a kariérně řešit, je už pryč. Doufám, že vždy odmítnu nabídku divadelního projektu, který slibuje prodejný úspěch, ale už ne tvůrčí kreativitu.
Umělecký/divadelní sen
Mám sen a týká se Divadla Kolowrat. Přála bych si, abychom tuto scénu mohli věnovat současné francouzské komorní dramatice. Mám k Francii blízko a vím, kolik skvělých autorů a her nabízí. Ale zároveň dobře vím, že k jejich uvádění divadlo potřebuje stabilní budget, což znamená finanční podporu města, ministerstva i vstřícného mecenáše. Nevzdávám se a věřím, že se v budoucnu dostane větší finanční podpory i menším scénám a jejich projektům.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Kriminálním detektivem.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Zajímá. Čtu především tu na činoherní představení. Porovnávám svůj dojem a pocit z daného představení s názorem kritické obce. Mrzí mě, že pro menší uskupení nebo divadla mimo tzv. mainstream je těžké získat pozornost kritiků. Zveme je často a většinou bez odpovědi. Chápu, že představení a projektů je hodně a kritiků málo, ale přesto si myslím, že by šanci na kritický pohled, který může soubor, herce, režiséra posunout dál nebo inspirovat, mělo mít mnohem více souborů. Pražských i mimopražských.
Komentáře k článku: Martina Balážová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
