Martina Krátká
Nebo lépe snad Co moje oči viděly v posledních dnech? U nás doma toho za poslední dva měsíce nebylo příliš. Celé léto jsem trávila v Budapešti. Většinu času stála před kamerou a ve volných dnech jsem se snažila poznat a pochytat také něco z té kultury maďarské. Budu tedy trochu pátrat v paměti.
Divadlo jsem u nás stihla navštívit pouze na počátku a ke konci prázdnin. Musím však zmínit, že ten konec divadelní sezony byl ve Švandově divadle ve znamení velké euforie. Autorská inscenace Cry baby Cry, roční projekt celé dámské šatny, která společně psala scénář a zkoušela mimo klasický divadelní provoz, tedy o víkendech a o pauzách na oběd, se konečně podařil představit divákům. Takže velká radost a hrdost byla! Před odjezdem jsem ještě stihla Sen noci svatojánské v režii Skutrů na Letních shakespearovských slavnostech, kde zazářila Eva Vrbková, jak je u žen obdařených takovým talentem ostatně dobrým zvykem, jako Hippolyta a Titánie. V MeetFactory jsem navštívila inscenaci volně inspirovanou knihou V polévce miso prozaika a filmaře Rjú Murakamiho v režii Jana Kačeny a po představení jsem odcházela tak, jak obvykle odchází spokojený divák, tedy později, než je zdrávo. Velkým zážitkem pro mě též byla generální zkouška inscenace Mileniny recepty v režii Kamily Polívkové ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci. Dvě ženy, matka a dcera, Jesenská a Krejcarová v podání Nadi Kovářové a Ivany Uhlířové. Dvě ženy, které si toho nestihly příliš mnoho říct, setkání par excellence! A když už takto s předstihem, 8. září se chystám na jedinečný projekt, který se bude odehrávat na třech barokních zámcích – Nebílovy, Dolní Lukavice, Příchovice. Tři hudební podívané pod režijní taktovkou Ctibora Turby. Už se těším!
Hudební zážitky mám opět spojeny zejména s prázdninovou Budapeští. Koncert kapely The Fellows byl v přeplněném klubu v centru Budapešti čistou krásou! Co mohu vřele doporučit, je nové album Andrejky Buršové, herečky brněnského divadla Husa na provázku, Nůž na ticho. Těžko bych to při svém pěveckém antitalentu vysvětlovala, tedy jednoduše – Buršová je prostě skvělá! Její hudba se neomrzí a neomrzí, pěkně se s ní vstává i usíná. Takže mi Buršová, prakticky řečeno, výrazně zkvalitňuje život. A když už jsem u toho doporučování hudebních pecek, nesmím samozřejmě zapomenout zmínit Čokovoko, divadelní punkovou kapelu brněnského HaDivadla Hamba nebo taky skupinu To žluté, co máte na kalhotkách, která mě letos na hudebním festivalu v Mikulově jako obvykle rozesmála. Co mi udělalo ale opravdu velkou radost, byl komentovaný koncert České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina, určený pro teenagery a uváděný Janem Budařem. Autorkou scénáře a režisérkou projektu je Alice Nellis. Tak pánové a dámy, klobouk dolů! Tak vtipné, chytré, zábavné! Nellis počítá přesně s věkem diváka. Byla jsem obklopena nadšenými teenagery, kteří na konci koncertu tleskali vstoje. To se jen tak někomu nepodaří! Projekt má ještě dva díly, které chci také určitě vidět. Tučňáci v Rudolfinu s Pavlem Liškou pro ty nejmenší a s moderátorem Markem Ebenem pro dospělé.
Kino jsem letos přes prázdniny zvládla navštívit pouze dvakrát. Akční sci-fi Elysium bylo docela dobrým výletem do budoucnosti. O tom druhém filmu bych raději pomlčela, neboť něco tak hrozného jsem dlouho neviděla. Nebo radši snad… kdybyste se nechali zlákat, šlo o film Očista. Z kina jsem si ovšem odnesla dobrý tip na další návštěvu kinosálu. V připravovaném thrilleru The Tomb (Hrob) budou Arnold Schwarzenegger a Silvester Stallone utíkat ze sci-fi vězení. Oba! Společně! Super! Budete-li se mě ptát na moje srdcové záležitosti z oblasti filmu, pak to budou filmy Charlie Chaplina, Federica Felliniho, Larse von Triera a samozřejmě všechno se Schwarzeneggerem a Stallonem. Jinak též pátrám po dalším seriálu, pro zimní večery. Ovšem po zhlédnutí všech dílů TV seriálů Luther, The Sopranos, The Office, Extras, samozřejmě taky Přátel a Futuramy se mi hledá dostatečná konkurence jen velmi těžko. Tak zatím koukám znova na Příběhy kriminalistiky a prokládám to sledováním na internetu nových dílů Komediomatu a obdivuji se znova a znova improvizačním talentům Stankova, Blumaiera, Knihy, Havlíka a Daleckého. Mimochodem Ondřej Havlík by patřil též do sekce mých hudebních zážitků. Jeho sólová vystoupení i kapela mako!mako, jejímž je tento vícenásobný mistr republiky v beatboxu členem, stojí též za to!
Výtvarné umění je dobré řešení pro bezproblémové prázdninové cestování. V Brně jsme si před třemi lety nechali na jednom hudebním festivalu posprejovat od tamního skvělého grafiťáka „Švýcara“ celé auto. Takto skvěle výtvarně pojednaný automobil odrazoval policisty a šílené řidiče, kteří byli najednou velmi opatrní, protože si svá naleštěná auta o to naše nechtěli škrábnout. Čili všem mohu jen doporučit: Pokud chcete, aby se k vám ostatní na silnici chovali ohleduplně, nasprejujte si graffity na kufr!
No a závěrem snad už jen…
Kniha pro dnešní dny? Švejk!
Komentáře k článku: Martina Krátká
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
