Divadelní noviny > Zprávy

Maryša brněnského HaDivadla Inscenací roku

Mendělejevova tabulka prvků

Loňský rok jako by v českém divadle navazoval na ten předloňský. Žádná z inscenací se nijak nevyčlenila a vítězná má méně než deset bodů (každý z tipujících má jeden hlas/bod, uvede-li víc projektů, vydělíme jej jejich počtem), přičemž počet tipujících se nijak výrazně nemění.

Hlasování se v naší anketě (uzávěrka byla před Vánoci, ale tipy jsem dostávali – a začlenili je – až do Silvestra) letos účastnilo 106 osobností. Své tipy rozdělily mezi 65 inscenací či inscenačních projektů, z nichž více než polovina jsou pražské (37), osm brněnských a pět vzniklo v Ostravě. Toto „rozpoložení“ bývá každoročně zhruba stejné, letoš ročník je lehce výjimečný rovnoměrnějším rozložením hlasů do více divadel a regionů. Hlasy dostaly inscenace a divadla ve Zlíně, Uherském Hradišti, Hradci Králové, Liberci, Uherském Hradišti, Olomouci či Kladně, byť kromě Naivního divadla Liberec a Slováckého divadla Uherské Hradiště šlo vždy o maximálně dva či – spíš – jeden hlas. I když je toto spektrum dáno jistě širokým okruhem tipujících, vypovídá i o stále výraznějším vstupu progresivních divadelníků do regionálních divadel a mimo centra. O tom svědčí i první místa v naší anketě, kdy podruhé za sebou nezvítězila pražská inscenace (loni to byla Ruská zavařenina KS Aréna se 7 1/2 bodem) a letos je dokonce nepražská inscenace i na druhém místě a další na třetím až pátém.

První se umístila inscenace Maryša brněnského HaDivadla v režii mladého Slováka Lukáše Brutovského. Získala 8 bodů (10 tipujících), což sice není tolik jako v dávných ročnících ankety, nicméně se od ostatních oddělila poměrně výrazně. Druhá s počtem 5 5/6 bodu (7 tipujících) je dramatizace Havlíčkových Petrolejových lamp, kterou připravil v ostravském Divadle Petra Bezruče režisér Martin Františák. Na 3—5. místě jsou pak s 5 body inscenace Velvet Havel režiséra Jana Friče (Divadlo Na zábradlí Praha, 7 tipujících), Hamlet Daniela Špinara (Švandovo divadlo Praha, 6 tipujících) a pohádka pro předškolní děti O beránkovi, který spadl z nebe Michaely Homolové (Naivní divadlo Liberec, 5 tipujících). Šestá je s 4 1/2 body první „ryze nezávislá“ inscenace – Pustina režiséra Miroslava Bambuška uvádějící na jeviště Studia Hrdinů legendu českého undergroundu, básníka Pavla Zajíčka, jeho poezii a hudbu jeho skupiny DG 307. Následují Mrtvé duše režisérky Hany Burešové v Městském divadle Brno (4 1/3 bodu) a první operní inscenace – Fibichův Pád Arkuna režiséra Jiřího Heřmana a dirigenta Johna Fioreho v pražském Národním divadle s 3 5/6 body. Na devátém místě je Steigerwaldova Cena facky aneb Gottwaldovy boty v režii Břetislava Rychlíka ve Slováckém divadle Uherské Hradiště (3 1/3 bodu) a desáté jsou Báby podle Daniila Charmse režisérky Anny Petrželkové, které v Divadle Na zábradlí měly premiéru v půli prosince (!) a mohou tedy – teoreticky – bodovat v naší anketě i příští rok (prosincové premiéry by jinak měly minimální čí žádnou šanci).

Je lákavé zobecňovat anketní výsledky, zkušenost mě však učí být obezřetný. Například letos – kdyby to bylo možné – by velmi pravděpodobně výrazně v anketě bodovaly dvě inscenace Jiřího Havelky – Dechovka připravená se skupinou Vosto5 a Poslední trik Gerogese Meliése v Divadle Drak. Uspěly na mnoha festivalech a hostováních a staly se téměř fenomény sezony. Nicméně jejich předprosincové premiéry v roce 2013 je z ankety vylučují.

Přesto se o jisté zobecnění snad mohu pokusit. V Praze výrazně boduje tým Jana Mikuláška v Divadle Na zábradlí (v anketě měl 5 inscenací a byly uváděny i starší, které jsme nezapočítávali, navíc by se mohl připočítat i Orlando skupiny Masopust, která vystupuje ve studiové scéně DNz – Eliadově knihovně), a nestane-li se něco nepředvídaného, je jen otázkou času, kdy některá z jeho inscenací se „utrhne“ tak jako kdysi Léblovy či Mikuláškovy brněnské. Výraznou stopu již několik let v anketě zanechává mladší režisérská generace, především – vedle Jana Mikuláška – Daniel Špinar (jeho vstup na Národní divadlo je tedy logický), Martin Františák (totéž v rámci Národního divadla Brno), Jiří Havelka, Jan Frič, Anna Petrželková či Jiří Adámek. Vítězem se dokonce stal předloni ještě (doktorandský) student režie bratislavské VŠMU Lukáš Brutovský. Výrazný byl ústup v minulých letech stálých „účastníků“ ankety Vladimíra Morávka, Davida Drábka, J. A. Pitínského a Jana Nebeského (ten aspoň částečně uspěl inscenací Tartuffe Impromtu! s 2 1/2 hlasem), nicméně z jejich, kritikou i diváky stále sledovaných aktivit a z pozvání na prestižní scény soudím, že poslední slovo ještě zdaleka neřekli.

Zajímavý je i ústup z předních příček ankety pražských inscenací. Ten je ale myslím dán historicky nevídanou šíří pražského divadelního provozu a čím dál větší zaměřeností mnoha pražských scén a souborů na konkrétní – někdy velmi specifické – divácké skupiny. Mimopražská divadla (včetně nezavislého Continua) si uchovávají daleko větší přístupnost, spoléhají na široké divácké spektrum. K jejich uměleckému „oživení“ a většímu sledování ze strany kritiky v posledních letech přispívá generační obměna uměleckých šéfů a mnohde i ředitelů těchto scén. Ledaskde se konečně otevírají i mladým a intelektuálně náročnějším divákům, přičemž si vesměs uchovávají i zájem starší divácké obce. Nedochází tedy k „vyhnání“ maloměstských diváků, jako se to dělo v devadesátých letech v Německu. Přesto jsou regionální scény dnes čím dál odvážnější v používání nekonvenčního divadelního jazyka a myšlení, v hledání nových textů a aktuálních témat, často rezonujících s daným regionem a jeho historií. Inscenace připravují dramaturgové a režiséři, kteří k těmto divadelním formám a postupům mají dlouhodobý vztah, nejsou pro ně jen „povinnou“ či módní tvorbou, což diváci – i kritika – cení.

Jako přívržence nezávislé a taneční scény mě mrzí menší letošní zastoupení těchto těles a projektů. Některé z důvodů jsem již uvedl. Kdybychom se ale zeptali na divadelní události loňského roku, bezpochyby by výrazně uspěl projekt Jatka 78 v holešovické tržnici, obsazení divadlem Vily Štvanice, vznik Venuše ve Švehlovce, klubu Pilot, akce Café v lese, site-specific projekty festivalu 4+4 dny, skupina Spitfire Company a projekty jejích členů či další oživování divadlem různých nedivadelních míst, vznik a existence netradičních divadelních sálů a projektů. Ostatně vždyť jeden hudebně-vizuálně-performanční projekt v anketě výrazně uspěl: Pustina Miroslava Bambuška! Pro něj – a snad i pro Pavla Zajíčka – je to potvrzení, že jejich vyhraněná estetika s osobním ručením může mít a má i silný divácký a kritický dopad. Je úspěchem jejich dlouholetého neústupného směrování k syrovému, industriálnímu, autentickému umění vytvářenému a interpretovanému s absolutním nasazením.

Česká divadelní krajina dnes tvoří jakousi Mendělejovovu tabulku různě těžkých a lehkých, různě stálých, přechodných a těkavých prvků a je jen na divákovi (a kritikovi), jaký prvek si vybere a jaký mu je blízký. K této úvaze mě inspirovalo původních 104 jejích účastníků. Vždyť přesně tolik prvků měla původní Mendělejevova tabulka. Dnes je jich ale známo již 118. Právě tolik respondentů měla loňská anketa. Těch čtrnáct „navíc“ je však – jak každý chemik ví – „velmi těkavých“… Asi proto nám některé hlasy dorazily až po uzávěrce a ty nejtěkavější letos vůbec. Některé jsme stačili zařadit, pár již ne. Výsledky (by) však výrazně nezměnily.

Vladimír Hulec

/Nezkrácená verze komentáře, jehož podstatná část vyšla v DN 1/2015/

///

Výsledky (1.-10. místo)

Inscenace
1. A. a V. Mrštíkové: Maryša, r. Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno – 8 bodů (10 tipujících)
2. J. Havlíček, M. Velíšek, I. Rajmont: Petrolejové lampy, r. Martin Františák, Divadlo Petra Bezruče Ostrava – 5 5/6 bodu (7 tipujících)
3.-5. M. O. Štědroň: Velvet Havel, r. Jan Frič, Divadlo Na zábradlí Praha – 5 bodů (7 tipujících)
W. Shakespeare: Hamlet, r. Daniel Špinar, Švandovo divadlo Praha – 5 bodů (6 tipujících)
V. Peřina a kol.: O beránkovi, který spadl z nebe, r. Michaela Homolová, Naivní divadlo Liberec – 5 bodů (5 tipujících)
6. P. Zajíček: Pustina, r. Miroslav Bambušek, Studio Hrdinů Praha – 4 1/2 bodu (5 tipujících)
7. N. V. Gogol, Š. Otčenášek, H. Burešová: Mrtvé duše, r. Hana Burešová, Městské divadlo Brno – 4 1/3 bodu (5 tipujících)
8. Z. Fibich, A. Schulzová: Pád Arkuna, r. Jiří Heřman, dir. John Fiore, Národní divadlo Praha – 3 5/6 bodu (5 tipujících)
9. K. Steigerwald: Cena facky aneb Gottwaldovy boty, r. Břetislav Rychlík, Slovácké divadlo Uherské Hradiště – 3 1/3 bodu (4 tipující)
10. D. Charms: Báby, r. Anna Petrželková, Divadlo Na zábradlí Praha – 3 body (4 tipující)

Divadla
1. Národní divadlo Praha – 12 1/2 bodů pro 7 inscenací (4 činoherní + 3 operní)
2. Divadlo Na zábradlí Praha – 11 1/2 bodů pro 5 inscenací (plus 1 1/2 bodu pro Masopust o. s. hrající v Eliadově knihovně)
3. HaDivadlo Brno – 9 bodů pro 2 inscenace

Města
Praha – 54 bodů pro 26 divadel či souborů a 37 inscenací
Brno – 18 1/3 bodů pro 6 divadel či souborů a 8 inscenací či inscenačních projektů
Ostrava – 9 2/3 bodů pro 3 divadla a 5 inscenací
Ostatní – 21 bodů pro 13 inscenací

/3 z účastníků ankety neuvedli žádnou divadelní inscenaci/

///

Všech 106 hlasů včetně komentářů jednotlivých autorů najdete v aktuálních DN 1/2015

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 7. ledna 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Maryša brněnského HaDivadla Inscenací roku

1. Jiří Ort

   

   Uvítal bych,
   kdyby každý účastník ankety ve svém hlášení uvedl, kolik inscenací vůbec viděl, možná by i nějaká spodní hranice, coby podmínka účasti, nebyla od věci…

   15.01.2015 (10.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Vladimír Hulec

     

     Pane Orte,
     žádná anketa – ani ta naše – není soutěž, což se snažím zdůrazňovat každý rok v jejím komentáři. Neexistuje žádná komise či výběr oslovených, kteří by měli za úkol vidět co nejvíc inscenací a pak je posoudit. Jde o výroční anketu českých divadelních kritiků, autorů Divadelních novin a jim blízkých osobností. Nestanovujeme a doufám nikdy nebudeme žádnou „spodní“ hranici. Hranicí je pouze naše oslovení oněch osobností a jejich rozhodnutí, zda a jak odpovědí, či nikoli. Jsme přesvědčeni, že jde o tak divadelně a kulturně zkušené osobnosti, které když nějakou inscenaci či projekt označí, vědí, že ta či ten si to zaslouží. A to – čistě hypoteticky – i kdyby v daný rok viděly jen jednu produkci. Navíc mají možnost svůj tip krátce zdůvodnit. A naopak neodpovědí, neb žádnou takovou práci nenašli, a to i když – čistě hypoteticky – byly v divadle po celý rok každý den dvakrát.
     Že nakonec pro čtenáře uvedeme i statistické výsledky, je pouze čtenáři a dalšími médii vyžadované shrnutí. V prvních letech jsme toto nedělali, právě z důvodů, že jsme nechtěli a stále nechceme z ankety dělat soutěž s přísnými pravidly. Je třeba ji brát jako svým způsobem divadelně-společenskou hru na konci roku, jako jeden z možných způsobů, jak se ohlédnout za celým rokem v českém divadle. Je to – doufáme – zajímavé a o mnohém vypovídající, ale stále je to především hra. Ani náhodou nechceme vytvářet touto anketou soutěžní prostředí a konkurovat Cenám Thálie či anketě SaDu.
     Ke kriticky nahlíženým a na hodnoty upozorňujícím inscenačním výsledkům a publikačním činům v oboru divadla se věnujeme v Cenách Divadelních novin na začátku každé divadelní sezony.

     16.01.2015 (2.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Jiří Ort

       

       Vážený pane Hulci,
       děkuji za obšírnou odpověď – netušil jsem, že “inscenace roku“ je výsledkem divadelně-společenské hry.
       Srdečně J.O.

       16.01.2015 (11.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ