Masakr v domově pro seniory
Když Romeo a Julie v baletu, tak přece od Prokofjeva, naskočí automaticky. Na českých scénách je jeho balet stálicí; mnohem méně často byla k tanečnímu zpracování využita stejnojmenná symfonická báseň Petra Iljiče Čajkovského. Proti „zavedeným pořádkům“ se rozhodli jít v Českých Budějovicích, kde vznikla nová hudební kompozice Ivana Achera a kde příběh nahlédli z opačné perspektivy. Nesledujeme propuknutí lásky na prahu dospělosti, ale až při pomyslném podzimu života. Hlavními nositeli nenávisti jsou namísto rodičů potomci hlavních aktérů. Vzdáleně to může připomínat film Romeo a Julie na konci listopadu. Naruby je i samotný název, tedy Julie a Romeo.
Barbora Coufalová a Sebastiano Mazzia jako Julie s Romeem FOTO PAVEL HEJNÝ
Silvestr v důchoďáku
Před necelými třemi roky vzešla ze spolupráce choreografů Ondřeje Vinkláta a Tomáše Rychetského s režisérem Pavlem Šimákem v baletu Jihočeského divadla zdařilá adaptace Mechanického pomeranče. Nyní podobný inscenační tým (vedle Achera se na inscenaci znovu podílela výtvarnice Eva Jiřikovská, jako režisér se tentokrát zapojil Dodo Gombár) po svém uchopil známou shakespearovskou látku.
Ocitáme se na silvestrovském večírku v domově pro seniory. Od začátku je cítit napětí mezi dvěma partičkami obyvatel domova. Na jedné straně zapšklý Tybalt, na druhé smíšek na kolečkovém křesle Merkucio. Julie přichází do domova nově, zatímco Romeo zde bydlí už nějakou dobu. Propuká láska, které ovšem nepřeje nejen zakomplexovaný Tybalt, ale ani dcera a vnučka zamilovaných. Právě jejich pohybově nápaditě vystavěné debaty či hádky v popředí scény předznamenávají budoucí konflikt. Další shakespearovské postavy jsou včleněny do nových rolí. Paris je postarší showman, regionální mediální hvězda, která se hrou na elektronické pianino stará o zábavu. Lorenzo jako zaměstnanec domova zase řeší různé vrtochy seniorů. Specifickou funkci má ředitelka domova, jediná mluvená postava (herečka Taťána Kupcová), která stručně komentuje některé situace a dokresluje dění citacemi ze Shakespearova textu.
Silvestrovská zábava má zřejmě po léta ustálený ráz, k němuž Ivan Acher parafrázuje různé hudební motivy. Na Gottův hit Být stále mlád se promítají fotky z mládí a vzpomíná se, tančí se na přetvořený Prokofjevův Rytířský tanec z baletu Romeo a Julie (možná škoda, že se s parafrázemi na známé prokofjevovské motivy nepracovalo více), k milostnému vzplanutí zase hraje nově instrumentovaný hit z raných osmdesátek Felicita. Dlouho vše plyne převážně v odlehčené atmosféře, v níž o vtip není nouze – při odchodu ze společenské místnosti údery chodítka a holí „mimoděk“ vytvářejí rytmický podkres, do taneční zábavy se vloudí náznak Jacksonovy měsíční chůze apod. Hlavním nositelem komických situací je Merkucio, například když přelstí léčku zaměstnanců domova, kteří se mu snaží podat pravidelnou dávku léků. Komiku poněkud prvoplánovou pak přináší stylizace mladých tanečníků do postav starců, byť s patrnou nadsázkou. Všichni mají celohlavové gumové masky seniorů a imitují věkem různě limitovanou chůzi a pohyb. Z tohoto zavedeného vzorce ale vystoupí titulní hrdinové, kteří masky starců dvakrát odloží, aby mohli zatančit mladistvý milostný duet. Je to snad probuzení jejich mladého já? Tomu by nicméně neodpovídalo rovněž se vymykající mladistvé sólo Merkucia, který jej tančí stále s maskou starého muže. Nebo snad odložení masek Julie a Romea odkazuje na jejich dávné setkání?
Opuštěná Julie
Zhruba ve dvou třetinách inscenace zvážní a hraje se o život na půdorysu Shakespearova dramatu. Tybalt přichází s pistolí (jak ji do domova pro seniory propašoval?) a zastřelí Merkucia, načež mstící se Romeo v pozadí scény holí umlátí Tybalta. Julii se nad tou tragédií zamotá hlava, což krásně demonstruje rozhýbané zasněžené pozadí za okny společenské místnosti, a zděšeným personálem jsou jí aplikovány tlumicí léky.
Když už se zdá, že spějeme k obvyklému finále, začne se vše relativizovat. Romeo u bezvládné Julie rozlije červené víno, aby předstíral sebevraždu. Půjde tedy o částečný happy end, v němž milenci přežijí? Sotva přijde na mysl takovýto možný závěr, hned se rozvíjí další. Postavy vyjma Julie vstávají, sundávají masky a odcházejí, zatímco Julie je uklidňována, že už se ničeho bát nemusí. Jak tomuhle finále rozumět? Šlo jen o připomínku jejího někdejšího, ale nijak blíže nevysvětleného traumatu? Nebo symbolickým sundáním masky všichni zemřeli a ona zůstala coby nejmladší v domově pro seniory z původního osazenstva sama? Jako by se inscenátoři nemohli rozhodnout, co chtějí sdělit. Nabízí se několik výkladů, ale v žádném do sebe střípky představeného příběhu logicky nezapadají.
Choreografie obsahuje řadu originálních míst a vtipných řešení; tanečníci v čele s Barborou Coufalovou (Julie), Sebastianem Mazziou (Romeo), Františkem Vlčkem (Tybalt) a Paolem Terranovou (Merkucio) se doslova „v potu tváře“ popasovali s nezvyklou seniorní stylizací a hlavně s maskami, v nichž asi bylo těžké náročnější fyzickou akci udýchat. Funkční je civilní a až nemocničně odosobněné scénické řešení Evy Jiřikovské i Acherova hudba místy parafrázující známé hudební motivy. Jenže Julie a Romeo je příkladem zajímavého nápadu, jak přistoupit k notoricky známému příběhu, který se nepodařilo dotáhnout do srozumitelné podoby.
Jihočeské divadlo, České Budějovice – Julie a Romeo. Choreografie Ondřej Vinklát, Tomáš Rychetský, režie Dodo Gombár, hudba Ivan Acher, scéna a kostýmy Eva Jiřikovská. Premiéra 2. května 2024.
Komentáře k článku: Masakr v domově pro seniory
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
