Nechť tě síla provází
Tobě se to líbit bude – vyslal mě kolega, jenž píše svou „proti recenzi“, na reprízu Masa do Rubínu. Tentokrát měl přesný odhad. Klimáčkův text napsaný přímo pro toto pididivadlo a snad nevědomky i pro skvostně poťouchlého režiséra Jana Friče přetéká všemožnými odkazy na „hříchy“ naivního mládí a přehnanou zemitost stáří. Na jedné straně barikády stojí například neupřímné vegetariánství a nejšílenější náboženství současnosti – pastafariáni versus Jediové, a na druhé „starobylost“, jež si uvědomuje, že umění požírá své děti a bylo by tedy revoluční, kdyby tomu alespoň jednou bylo jinak – tedy, kdyby umělce požrali jeho následovníci. A to doslova.
Půvabná klavíristka Klára (Julie Goetzová) a hororový Maestro (Rudol Stärz) FOTO MARTIN ŠPELDA
Maso se mi ovšem nelíbilo proto, že mi ho starší kolega vnutil, ani proto, že občas také zatoužím, aby zasloužilí kolegové dostali infarkt. Maso je vtipná, aktuální (i když aktuálnost je nadsazená a dovedená do absurdních sfér) inscenace, která některé z nás donutila další tři hodiny v kavárně rozebírat uplatnění doktoranda historie na trhu práce nebo poslední sčítání lidu, z něhož vyplývá, že je u nás více Jediů než Romů. Možná jsme vypouštěli pouze „hospodské“ banality, ale tak dlouho jsem se v duchu viděného už nějakou dobu nebavila.
Během představení jsem několikrát neodolala a pozorovala dva diváky, jež by (kdyby se samozřejmě ocitli v této inscenaci) měli zakázáno vycházet ven po devatenácté hodině – tedy občany nad šedesát, které vyzývá Halina Pawlowská v rádiu, aby chránili své zdraví před rozvášněnými lynčaři neuznávajícími kult stáří. Tvářili se vstřícně. Nebude to tedy asi generační spor o tuto inscenaci (navíc Viliam Klimáček je ročník 1958). Nenadržuje se zde totiž zelenáčům, ani gerontům.
Divní jsou všichni. Hororově opelichaný dirigent filharmonie (Rudolf Stärz) neloudí po mladých adeptkách o místo sex, ale chce mnohem více (bylo by však ode mne zvrhlé prozradit pointu). Dvě nadějné, avšak nezaměstnané absolventky vysokých škol – Klára a Jana (fyzicky i herecky nespravedlivě hojně talentované dívky – Julie Goetzová a Eva Josefíková) umí být nejen roztomilé, ale taky vypočítavé, pokrytecké a ambiciózní až za hrob. Hlavní proti této inscenaci vidím ve smyslu pro žert, satiru, ironii i hlubší význam. Či spíše v jeho absenci některých vnímatelů.
Hodnocení: 4
Viz takké recenze Vladimíra Hulce Směj se, paňáco! (hodnocení 3,5)
A studio Rubín – Viliam Klimáček: Maso. Překlad Jan Tošovský. Režie Jan Frič, scéna Jan Frič a Michal David Oupor, kostýmy Tereza Kopecká. Premiéra 28. ledna 2014. Psáno z reprízy 6. února 2014.
Komentáře k článku: Nechť tě síla provází
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
