Divadelní noviny > Názory – Glosy
MasoX aneb Jak šel čas s Masopustem
K hezkým věcem, které zažíváme v inscenaci Jana Friče a divadelní společnosti Masopust, přibyla na repríze 2. prosince další: křest knihy MasoX. V „kostce“, důkladně svázané v černém plátně s modrým lesklým M připomínajícím netopýra, je zaznamenáno deset let činnosti Masopustu a sedmnáct uvedených titulů „dramaturgické archeologie“, kterou si divadelní společnost vedená Terezou Marečkovou a spoluzaložená režisérem Štěpánem Páclem programově vytkla za cíl. V době, kdy i velká příspěvková divadla vydávají ke svým kulatým výročím paperbackové brožurky, vypadá fotograficky poctivě vypravený dvěstěpadesátistránkový svazek podpořený crowdfundingovou kampaní jako zázrak. Jeho editorkami byly dramaturgyně Jolana Součková a již zmíněná Tereza Marečková.
V kapitole K deseti letům Masopustu dostávají slovo oba zakladatelé. Tereza Marečková znovu pojmenovává vytčené směřování divadelní společnosti, jež by se dalo nazvat hledáním duchovnosti opřeným o slovo, a poukazuje na dramaturgické souvislosti uvedených titulů. Štěpán Pácl přispěl osobní vzpomínkou na začátky Masopustu. Teatrolog a dramaturg Michal Zahálka se, bohužel, vzdal hlubšího pohledu na práci Masopustu, zato užitečně shrnul desetiletí jeho existence a připomenul zlomový okamžik, kdy se po duchu spřízněnému společenství, jež neudržuje pohromadě angažmá, ale vzájemná blízkost, vzdálil Štěpán Pácl. Skoro nejzajímavějším textem je rozhovor s Miloslavem Königem, hereckou oporou Masopustu, který vedla Veronika Boušová. K tak precizně formulovanému pohledu zevnitř se člověk hned tak nedostane. Zbylé materiály jsou už ryze dokumentační, ale díky za ně. Při pročítání knížky si každopádně uvědomíme, kolik se toho dá s pár korunami podpory za deset let stihnout a jak soustředěnou a v souvislostech současného českého divadla výjimečnou práci má Masopust za sebou.
Komentáře k článku: MasoX aneb Jak šel čas s Masopustem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)