Divadelní noviny > Názory – Glosy
Matěj Samec: Chtěl bych MeetFactory profilovat spíše apoliticky
Pražská alternativní scéna MeetFactory nepřestává hrát ani v létě, ale podobně jako loni zavede diváky do neobvyklého prostředí, na loď Altenburg 1964, kotvící u Libeňského mostu. O inscenaci Psí dny jsme si povídali s uměleckým šéfem, dramatikem a dramaturgem této pražské alternativní scény Matějem Samcem.
Jak jste přišli na prostor lodi Altenburg 1964, který dovoluje vytvořit velmi originální site-specific produkci, jako jsou Psí dny?
Navazujeme na naši dřívější snahu obohatit letní divadelní nabídku v Praze o divácky náročnější kusy. Začali jsme v roce 2014 Autoatlasem Ukrajiny, v dalších letech jsme připravili projekty v galerii a na dvorku MeetFactory pod dálnicí. Loni to vypadalo, že na léto dostaneme k dispozici varnu starého lihovaru, který je přes koleje kousek od MeetFactory. Je to částečně památkově chráněný objekt a probíhají diskuse, že by tam měl vzniknout kulturní prostor. Kvůli majetkovým problémům z toho zatím sešlo, a tak jsme hledali náhradní místo. V té době otevřel Altenburg 1964, majitelem je Martin Kontra, jehož Bajkazyl má u nás základnu. Původně jsme Psí dny chtěli na podzim přesunout do interiéru, ale loď nakonec hraje příliš fatální roli. A tak jsme se po loňské dobré zkušenosti rozhodli zůstat na Altenburgu, a to v blocích – v červnu, v srpnu a v září.
Z mého pohledu vybočuje z vašich dost politicky laděných inscenací. Je to příběh s až mytickými kořeny, hodně pocitová záležitost.
Přiznám se, že ve vztahových a psychologicky laděných tématech se cítím nejlíp. Dokumentární politické divadlo mi není moc blízké a to, že u nás vznikly inscenace jako Strážci občanského dobra II., byla vždycky spíše shoda okolností. MeetFactory chci profilovat spíše apolitickým směrem: apolitickým na první pohled. Zabývat se člověkem jako hlubinou, v níž se lze topit a trápit, ale také třeba něco objevit. Domnívám se, že právě tím může divadlo dosáhnout nejsilnějších výsledků. Má možnost pracovat s intimitou, pustit se například i do velice problematických a nejednoznačných témat. Své místo mezi ostatními lidmi, potažmo vztahy s nimi, řeší každý člověk. Každá individuální neuróza, je-li umělecky ohledána, má potenciál říct něco obecně lidského a srozumitelného. Vztahy, které považujeme za důležité, jsou vždy složité, ambivalentní a aspoň částečně toxické. O tom mě baví přemýšlet. I proto, že skrze lepší pochopení své osobní neurózy lze, řekl bych, lépe chápat onu politiku.
Zaujal mě text Psích dnů, který obsahuje tajemství a nejednoznačnost, ale i práce s prostorem na lodi. Diváci v průběhu představení mění stanoviště a využívají se detailní i hodně vzdálené pohledy na herce. Jak inscenace vznikala?
Pomalu. Na počátku šlo o to, najít zajímavou hereckou příležitost pro Zuzku Ščerbovou, s níž chtěla Natália Deáková pracovat. Já jsem hodně obklopen literaturou všeho druhu, mám pořád rozečteno několik knih. Stále se vracím k textům své oblíbené německé autorky Judith Hermannové. A v její knížce Nic než přízraky jsem našel jednu povídku, jak dvojice sedí ve vedru někde na ostrově a jejich vztah i situace, která se mezi nimi odehrává, jsou velice divné. Ta atmosféra mě zaujala natolik, že jsem si díky ní začal vytvářet příběh o tom, jak žena jede na ostrov, kde chce domluvit rozvod s manželem, a zjistí, že je mrtvý. Nakonec jsem využil pro inspiraci i dalších zdrojů, především Odloučení od Katie Kitamury. V určité fázi jsem to přinesl Natálii a nakonec jsme společně vymysleli základní klíč: jde o to, že ti dva spolu hrají nějakou hru, která je velmi nejednoznačná.
Ano, do konce není jisté, co je pravda a co jen hra.
Pro mě je důležitá právě atmosféra, ta mě vzrušuje a mám radost, když herci a herečky, kteří se toho účastní, mají na výsledném tvaru velký podíl. Bylo to psané pro Zuzanu, ostatní jsme doobsadili později a já měl radost, že pro někoho je podstatný i Jamie (Pavel Neškudla) i jeho matka (Lucie Domesová).
Pro atmosféru je hodně důležitá i scéna.
Tu samozřejmě dodala samotná loď Altenburg 1964. Konají se tu zajímavé koncerty a večírky, mladí Pražané si tento prostor velice oblíbili. Scénu Psích dnů vytvořil Pavel Svoboda, jehož podíl na konečném výsledku bych rád zdůraznil. V prostorech letních radovánek vytvořil specifický mikrosvět jakési zapomenuté pláže v Řecku, kde mohou postavy krásně halucinovat.
Komentáře k článku: Matěj Samec: Chtěl bych MeetFactory profilovat spíše apoliticky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
DN
Kvůli uzavření Altenburgu 1964
se inscenace Psí dny přesouvá do jiného atypického prostoru, unikátního bazénu Barrandovských teras, který Divadlu MeetFactory zpřístupnila Dagmar Havlová. „Před deseti lety jsme připravovali projekt Na Barrandov!, který se odehrával mimo jiné právě v prostorech bazénu,” říká Matěj Samec.„Když jsme nyní hledali náhradní místo pro Psí dny, vzpomněl jsem si na něj. Zmizelá sláva vypuštěného plaveckého bazénu se výborně hodí jako kulisa k prostředí dříve slavného, dnes neobývaného řeckého ostrova Gavdos.”
Obnovené premiéry se konaly v pondělí 24.6. a v úterý 25. 6.. Reprízy se chystají na 19. 8., 20. 8., 21. 8., 2. 9., 3. 9. a 13. 9.
27.06.2019 (11.59), , Trvalý odkaz komentáře,