Mathias Straub
(1984) Narodil se a vyrůstal v Německu v Bavorském lese, v malém městečku Zwiesel. Absolvoval studium bohemistiky a výtvarné výchovy na Universität Regensburg. Mezi lety 2009–2015 studoval na DAMU na katedře alternativního a loutkového divadla scénografii a divadlo v netradičních prostorech. S Lindou Straub a Michalem Horáčkem spoluzaložil spolek Spielraum Kollektiv, se kterým měli v letech 2015–2017 rezidenci v Archa.labu (Divadla Archa), kde vytvořili dokumentární inscenace Busking Un/Limited, Relax Now! a Fidlovačka aneb Kdo je my?.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
V Německu, na gymplu, jsem začal v dramaťáku jako technik. Chodili tam zajímaví lidi ze školy a taky ty nejkrásnější holky. Byla to skvělá parta, ke které jsem chtěl patřit. Během studií jsem začal hrát v česko-německém ansámblu divadelní sítě Čojč, kde ještě dneska organizuju a vedu česko-německé divadelní projekty pro mládež. Tehdy jsem ale ještě vůbec neuvažoval o tom, že bych se profesně zabýval divadlem. Studoval jsem matematiku a výtvarnou výchovu. To mně nestačilo, chtěl jsem na Akademii výtvarného umění. Když jsem byl v Praze na Erasmu, mimo jiné jsem se přihlásil na scénografii na KALD a vzali mě…
Největší divadelní/umělecký zážitek
Viděl jsem spoustu skvělých představení, například Before your very Eyes od Gob Squad v Arše nebo taneční inscenaci John od DV8 v Národním divadle Londýně. Ale vlastně největšími zážitky jsou vlastní premiéry. Jen tehdy, vytvoří-li člověk představení, nebo jakoukoli akci sám, dokáže ocenit, jaký je to zázrak, když se něco dává dohromady a nakonec to funguje jako samostatný organismus.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Můj děda. Nepoznal jsem ho, ale lidi o něm mluví moc hezky. Byl prý dobrý zpěvák a sklář.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Zajímalo by mě pracovat doma v Zwieselu a vytvořit představení s místňáky, s místním sborem.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte a proč
Hmm… ničemu se nevyhýbám. Někdy si říkám, že bych se měl víc věnovat populárnějším formám umění, začíná mi vadit, v jaké bublině se pohybuji… Na druhou stranu mám ale taky zkušenost, že naše tvorba je přístupná i lidem, kteří nejsou z oboru, takže mně momentálně spíš vadí ten celý zábavní průmysl, ke kterému asi chtěj nechtěj nějak jako divadelníci patříme. Chtěl bych se vyhýbat sociálním sítím, reklamám atd. Nemyslím jenom v tvorbě, ale v životě…
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Chci se umět vcítit do každého, chci pochopit, proč jsou lidé takoví, jací jsou. Je mi úplně jedno, jestli je to pozitivní, nebo negativní osobnost. Samozřejmě Havlova slova jsou mi bližší než Zemanovy populistické, neskutečně polarizující nevhodné projevy. Nejsem Čech a už vůbec jsem nezažil, co se dělo před, během nebo těsně po revoluci, ale dost často se dojímám, když slyším nebo čtu právě Havla. Je z něho cítit velká reflektovanost a lidskost. A jako divadelník se samozřejmě logicky identifikuju s divadelníkem, který byl prezidentem…
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Stromy, protože jsou ustálené a nikam neutíkají.
Etické či jiné hranice, za které byste nešel
Zabíjení zvířat na jevišti. Je to zbytečné, divadlu stejně nikdo nevěří… Vlastně jsem se ještě nikdy nedostal do situace, ve které bych musel něco ze zásady odmítnout. Prezident Zeman mi žádnou divadelní práci nenabídl a nevím, jak bych reagoval, kdyby se mi Babiš nabídl jako mecenáš.
Umělecký/divadelní sen
Perfektní spolupráce se všemi zúčastněnými. Vytvořit skvělé představení nebo dílo, které v dobrém smyslu slova hluboce zasahuje do společnosti.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Učitelem v německé Realschule. Učil bych výtvarnou výchovu a matematiku.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritika je důležitá jak pro tvůrce, tak pro diváky. Hlavně v Praze, kde je obrovská divadelní nabídka. Zároveň by člověk kritiky měl dobře znát, vědět, jak přemýšlejí. Přes všechnu profesionalitu má každý kritik svůj vkus.
Komentáře k článku: Mathias Straub
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
