Život má začátek, střed… a konec
Česká premiéra muzikálu Chaplin odpovídá jedné z dlouhodobých strategií Městského divadla Brno: vyhledávat co nejčerstvější světové novinky, které odpovídají poetice brněnské scény, především obsahují silný, pokud možno dojímavý, příběh. A také se s nimi dá podnikat v zahraničí, předpokládám nějaký export titulu nebo inscenace i v tomto případě.
Marco Salvadori jako Tulák Charlie FOTO JEFF KRATOCHVIL
Životopisný muzikál o Charliem Chaplinovi (1889–1977) se zrodil v roce 2006 v New Yorku pod názvem Limelight: The Story of Charlie Chaplin, prošel, jak tomu bývá, úpravami a v roce 2012 se v současné podobě dostal pod názvem Chaplin: The Musical na Broadway (Ethel Barrymore Theatre). Zábavní divadlo odjakživa rádo hraje své vlastní příběhy. Chaplinův životopis je také vyprávěný v logice hollywoodského a broadwayského showbyznysu: přímočaře vykresluje situace, charaktery postav, neohlíží se na možné pochyby, jestli to tak opravdu bylo. Scény komické jsou třeskutě k smíchu, vážné se snaží dohnat diváky k slzám – nakonec právě pro tuto porci emocí diváci přišli. A mohou se dobře zasmát i zaplakat si nad scénami z Chaplinova života: složitý vztah k matce alkoholičce, konfliktní přátelství až za hrob s bratrem Sydneym, jenž bdí nad jeho životem a marně se ho snaží chránit před milostnými karamboly, rozvody atd. Dětský začátek, bouřlivý dospělý život a moudré stáří v náruči Oony O’Neillové, dcery známého dramatika. Zloduchem příběhu je investigativní novinářka Hedda Hopperová, která významně přispěla k vyhoštění Chaplina pro „neamerickou činnost“ v roce 1953 – lze v těch pasážích vycítit něco z nástupu Donalda Trumpa. Nicméně končit se musí happy endem ve světlech ramp, když starý komik (sotva je co dojemnějšího!) v Los Angeles v roce 1972 přebírá Oscara za celoživotní dílo a smí se vrátit do USA. A diváci si popláčou nad vítězstvím spravedlnosti a lásky. Muzikál mohl dobře skončit už několikrát, tím spíš tady, nicméně přijde ještě sborové oslavné finále.
Stanislava Mošu však hlavně zajímá složitý životní osud velkého malého muže. Sám (s dcerou) muzikál přeložil, každá promluva je na jevišti nejen přesně vyslovená, ale často doprovozená konkrétním nasvícením, pohybem a gestem, každá píseň, každá scéna je vypointovaná, celek přesně načasovaný, což trochu eliminuje nastavovaný konec. Technika podporuje vyprávění a umožňuje pěknou podívanou.
Zhlédl jsem druhé obsazení a v Mošově divadle prostě platí, že alternace jsou rovnocenné. Titulní postava je rozdělená mezi dítě (skvělý Rostislav Jatel), seniora (Tomáš Sagher, postrádal chaplinovské charisma) – a dospělého Chaplina odehrál Marco Salvadori perfektně v pasážích mluvených, pantomimických (scénu, v níž vzniká postava Tuláka) i zpívaných. Pěknou fúrii učinila z novinářky Hopperové Viktória Matušovová. Jak tu bývá zvykem, i nejmenší figurky mají svůj osud, svou podobu, jednání, logiku existence. Jevištní kouzla obsáhla i citaci filmů, dotáčky, kinetiku a samozřejmě hru světel. Soudě podle šotů z jiných nastudování muzikálu, včetně broadwayského, v Brně mají špičkovou inscenaci.
Městské divadlo Brno – Thomas Meehan, Christopher Curtis: Chaplin. Překlad Stanislav Moša a Zuzana Čtveráčková, režie a úprava Stanislav Moša, dirigent Tomáš Küfhaber, scéna Christoph Weyers, kostýmy Andrea Kučerová, choreografie Michal Matěj, scénické projekce Petr Hloušek, světelná režie David Kachlíř, zvuková režie Milan Vorlíček, dramaturgie Klára Latzková. Česká premiéra 21. ledna 2017 na Hudební scéně (zhlédnuto 22. ledna).
Komentáře k článku: Život má začátek, střed… a konec
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
