Městské divadlo Kladno
Městské divadlo Kladno vstoupilo letos do jubilejní, sté sezony. Profesionálně se tu hraje od roku 1915, divadlo bylo dokonce čtvrtým takovým v Čechách a na Moravě. Jenomže v budově, v níž kladenský soubor začínal, se momentálně – už přes tři roky – nehraje, soubor hostuje u loutkového Lampionu, s nímž je ostatně zdejší činohra od roku 2006 spojena do zastřešujícího Divadla Kladno, s. r. o. „Kombinace“ tohoto typu se v dějinách souboru opakují, mnozí si jistě vzpomenou, že před listopadem 1989 existoval společný soubor pro zdejší a mladoboleslavskou scénu a jmenoval se Divadlo Jaroslava Průchy. Nestandardní provozní situace dovolí činohře hrát jenom 12 až 15 představení v měsíci, po návratu do „své“ budovy se počítá s dvacítkou odehraných produkcí. Přes ztížené provozní podmínky se v minulé sezoně návštěvnost pohybovala kolem solidních 75 procent. Kladenské publikum je namícháno s diváky ze spádových oblastí (a to těch na západ od města, blízko na východě se vlastně už rozprostírá Praha, v tomto ohledu je situace Kladna jako regionu v naší republice zcela ojedinělá).
Snímek z inscenace Racek (režie Daniel Špinar) FOTO PATRIK BORECKÝ
S divadlem v blízkosti hlavního města jsou spjaty profesionální začátky některých známých herců (třeba Michal Pavlata, Václav Vydra), o kvalitní inscenace tu nebývala nouze a také v poslední době se o mnohých oprávněně hovoří s úctou. Za plodnou je považována tvůrčí etapa režiséra Petra Svojtky, který tu byl uměleckým šéfem v letech 2002–2006, svěží vítr vnesli do zdejšího divadelního dění sympatičtí provokatéři Tomáš Svoboda a Petr Kolečko (působili tu v období let 2010–2012), od loňského ledna je uměleckým lodivodem Daniel Přibyl (od března 2013 též uměleckým šéfem Lampionu) a podle dosavadních tvůrčích výsledků se jeví, že jeho výběr do funkce byl šťastný. Musím připomenout některé zdejší umělecké úspěchy dosavadního tisíciletí (jmenuji ty, které potěšily také mě): jsou to Shakespearova klasika Jak se vám líbí, nastudovaná Karlem Křížem (2002), Hanušova jevištní verze muzikálu Šakalí léta (2003), česká premiéra McDonaghovy Krásky z Leenane v režii Ondřeje Zajíce (2004), Kolečkův a Svobodův Jaromír Jágr, Kladeňák (2009), z poslední doby oba tvůrčí úspěchy Daniela Špinara, Racek (2010) a Miláček (2013), tedy kusy, které ozdobily prestižní mezinárodní festival Divadlo v Plzni, nejnověji pak Fričova režie Ibsenových Přízraků (ty mají vročení letošní). Kvalitní soubor v inscenacích občas doplní známí pražští herci (König, Matásek, Mejzlík, Pavelka, v novince podle Agathy Christie Vražda na Nilu pak Zdena Hadrbolcová). Ambiciózní náročný repertoár prokládá Daniel Přibyl diváckými tituly, kterým nechybí osobitý nadhled (letos se chystá kupříkladu Kuchařka M. D. Rettigové či jevištní verze slavného filmu pro pamětníky Noční motýl).
Rozhovor s ředitelkou Blankou Bendlovou
Jak se chystá Městské divadlo Kladno slavit svoji stou sezonu?
Příští rok uplyne sto let od okamžiku, kdy byl v Kladně ustaven stálý herecký soubor. Ten současný je tedy nositelem úctyhodné divadelní tradice, což v nás vzbuzuje patřičnou hrdost i odpovědnost. Také náš druhý umělecký soubor, Divadlo Lampion, si v letošní sezoně připomíná významné výročí, vstupuje do pětašedesáté sezony, je tedy jedním z našich nejstarších profesionálních loutkových divadel. Tuto jubilejní sezonu jsme chtěli v Kladně zahájit otevřením zrekonstruované historické budovy divadla, nakonec ji ale musíme celou přečkat v azylu sálu Divadla Lampion. Přesto uvedeme původně plánovaný počet premiér, celkem jich oba soubory připraví jedenáct. Pokračujeme v dramaturgické profilaci činoherního souboru směrem ke kultivované žánrové tvorbě doplněné o progresivnější výběr současných komorních textů, přizvali jsme režiséry Amslera, Špinara, Nvotu, Františáka, Cabana, Štindla, Mazúcha. Divadlo Lampion pak pokračuje v linii divadla akcentujícího výtvarnou a hudební metaforu, cíleného na nejmenší diváky a na rodinnou zábavu.
Je obtížné skloubit provoz činohry a loutkové scény Lampion?
Pracujeme v třísměnném provozu, ráno hrajeme pro děti, odpoledne zkoušíme, večer hraje činohra, nebo se opět zkouší. Pracujeme v tomto provizoriu už čtvrtým rokem a je to značně vysilující. Zaměstnanci divadla, umělecké soubory i diváci vyhlížejí komfortnější prostředí, které by umožňovalo – a umocňovalo – zážitek z představení. Dobré umělecké výsledky divadla v poslední době nás ale motivují k houževnatosti a neskonalé trpělivosti.
Můžete už dnes s jistotou říci, kdy bude zahájen provoz v „hlavní“ budově?
Termínů otevření zrekonstruované budovy už zaznělo mnoho, žádné další, nově vygenerované, už nebereme vážně. Firma, která divadlo opravovala a dostavovala podle projektu Davida Vávry, pracovala liknavě, neplnila termíny, nakonec letos na jaře skončila v insolvenci, stavba byla zastavena. Investor stavby a majitel objektu, tedy kladenská radnice, opravdu moc velkou empatii k specifickým potřebám provozu velkého dvousouborového divadla neprojevuje. Usilovali jsme mnoho let o důstojný průběh opravy budovy divadla, nyní už bojujeme za její záchranu. Zdevastovaná památkově chráněná stavba se stala za uplynulé čtyři roky smutným mementem stavu správy veřejných věcí v naší zemi. Nyní se údajně připravuje nové výběrové řízení na novou stavební firmu, která má „dostavit dostavbu“. Optimisté hovoří o konci stavebních prací v létě 2015.
Jaká je vaše nejoblíbenější inscenace z repertoáru kladenského divadla?
Vážím si toho, že u nás vznikla tak náročná inscenace, jakou jsou Ibsenovy Přízraky v režii Jan Friče. A také jsem pyšná na naši loňskou inscenaci světového divadelního hitu Podivný případ se psem, který jsme uvedli v české premiéře a diváci si tento titul velice rychle oblíbili.
Komentáře k článku: Městské divadlo Kladno
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
