Apoteóza věčného přátelství
Italský autor Alessandro Baricco o své hře Novecento řekl, že je něco mezi opravdovým dramatem a příběhem čteným nahlas. Jeho hlavní hrdina, průměrný trumpetista Tim Tooney vypráví o osudu geniálního jazzového pianisty Dannyho Boodmanna T. D. Lemona Novecenta, s nímž brázdil oceány. Zámořská loď byla jediným Novecentovým domovem, z něhož nikdy nevystoupil a kde našel dobrovolně i svou smrt.
Novecento je krásnou vzpomínkou, oslavou jazzu i věčného přátelství FOTO PETR VESELÝ
V typické one-man show by měl být Tooney jediným hrdinou, ale Baricco sem navíc přidal i „skutečného“ Novecenta. Představuje ho pianista, který svou hudbou nejen dokresluje příběh, ale také vytváří – byť beze slov – svérázný dialog. Tíha inscenace tak nespočívá pouze na herci, který ztělesňuje Tima. Na Malé scéně mladoboleslavského divadla je jazzový a swingový pianista Jakub Šafr Timovi Radima Madeji skutečným partnerem. Oba se pohybují na scéně, která některými atributy připomíná loď, jíž vévodí klavír. Pak už stačí jen několik beden, minimum rekvizit a převleků. Jejich pomocí rozehrává Madeja Novecentův příběh, v němž představuje všechny postavy. Nikdy se v nich neuchyluje k nějaké komediální karikatuře, charakterizuje je střídmě hlasovými prostředky, pomůže si i loutkou.
Režisér Pavel Khek text výrazně zdivadelňuje, ale zároveň přesně zachovává vyprávěcí polohu monologu. Inscenaci staví především na blízkém kontaktu s divákem a právě tady se pohybuje Madeja naprosto suverénně. Obecenstvo vtahuje do hry, aniž by je nějak atakoval – diváci nejsou jen posluchači, stávají se i spoluúčastníky toho, co zažil. Vrcholná je scéna, kdy rozdává lodní lístky do různých destinací. I když se některé cílové stanice opakují, Madeja se nikdy nesplete a vždy lístek doručí tomu správnému divákovi.
Inscenace má i přes svou epickou polohu strhující spád. Na tom má zásluhu jak Madeja, tak Šafr. Ten první širokou škálou hereckých prostředků, které ale nejsou pouhým výkladem herecké sebeprezentace. Vždycky se vážou k dané situaci, pokud Madeja zastepuje, není to proto, aby divákovi ukázal, že to také umí. Například působivé stepařské číslo s Šafrem vypovídá o jejich vztahu víc, než by zvládl nejdelší dialog. A Šafr dokazuje nejen to, že patří k naší jazzové špičce, ale velmi citlivě reaguje na všechno, co Madeja promítne do slov. Jejich vzájemné parťáctví má v sobě sílu i něhu, humor i smutek.
Novecento v Mladé Boleslavi tak není jen krásnou vzpomínkou na zmizelý svět zaoceánských cest ani velkolepou oslavou jazzu, ale především nepatetickou apoteózou věčného přátelství, které ani smrt nemůže přerušit.
Městské divadlo Mladá Boleslav – Alessandro Baricco: Novecento. Překlad Karina I. Havlů. Úprava Pavel Khek a Lenka Smrčková, režie Pavel Khek, scéna a kostýmy Michal Syrový, hudba Jakub Šafr, dramaturgie Lenka Smrčková. Premiéra 23. ledna 2015.
Komentáře k článku: Apoteóza věčného přátelství
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
