Městské divadlo Slaný

Divadlo ve Slaném bylo postaveno v letech 1881–1883 podle návrhu architekta Jindřicha Fialky. Klasická novorenesanční budova slouží po většinu své existence jako stagiona. Pouze po druhé světové válce zde došlo k pokusu o zavedení stálého souboru (krátce se po slánských divadelních prknech kupříkladu pohybovala Olga Scheinpflugová).

Za komunistického režimu bylo divadlo oblíbeným místem televizních štábů, které zde měly mnohem lepší parkovací možnosti než v hlavním městě. Točila se zde například show Karla Gotta nebo populární estráda Možná přijde i kouzelník. I přes mediální slávu se divadlo na konci osmdesátých let ocitlo v technicky dezolátním stavu. V následující dekádě tedy došlo ke generální rekonstrukci, kterou vedl architekt Jaromír Pizinger ve spolupráci s Helenou Tůmovou. Pizinger zbavil interiér divadla komunistických „dekorativních“ nánosů a vrátil mu původní podobu z devatenáctého století. Mimo jiné zmizely „Kouzelníkem“ proslavené lóže při bocích jeviště.

Pizinger se soustředil na každý detail. Má to ale drobný problém v tom, že aby výzdoba divadla byla skutečně krásná, vybíral předměty všude možně po Evropě, takže sehnat na ně náhradní díly tady v republice bývá někdy dost problém, říká provozní divadla Luboš Krtil.

Někdejší kotelnu v suterénu budovy Pizinger proměnil na divadelní klub. Před představením sem chodí posedět i herci, takže divačky mohou při odchodu domů zasněně vzdychat: Dneska jsem seděla vedle Lukáše Vaculíka!

Divadlo s kapacitou 275 míst rozhodně nemůže žehrat na nezájem diváků. S nadsázkou říkám, že divadelní permanentku získáte, jenom když někdo umře, upozorňuje Krtil. Slánští diváci chtějí kvalitu a neuspokojíte je něčím průměrným. Programový pracovník divadla poctivě objíždí republiku a vybírá špičková představení, a to nejen komedie, ale i poměrně náročná dramata.