Met: Nepřesvědčivá Anna „Bolena“ Netrebko
Sezona přímých přenosů Live in HD dneškem začíná a jako první kus nabídne Metropolitní opera divákům operu Gaetana Donizettiho Anna Bolena, v níž roli popravené Anny Boleynové ztvárnila hvězdná Anna Netrebko. Provedení role i celkové pojetí inscenace se neobešlo bez výtek americké kritiky. Přinášíme názory Anthonyho Tommasiniho z New York Times a Anne Midgette z The Wahington Post, které jsou doplněné ještě o krátké citáty z dalších listů.
Královnin vzdor a přeludy zahajují sezonu Met
Generální ředitel Metropolitní opery Peter Gelb od svého nástupu v roce 2006 usiloval o to, aby se sopranistka Anna Netrebko stala primadonou v tradičním slova smyslu: jako první mezi rovnými. V pondělí večer musel Gelb cítit, že se jeho plán daří.
Na úvod sezóny Netrebko zpívala krajně náročnou hlavní roli v Donizettiho Anně Boleně. Jde o první inscenaci této průlomové Donizettiho opery z roku 1830 na jevišti Metropolitní opery. Vrcholem vystoupení Anny Netrebko se stala dlouhá poslední scéna, v níž se krajně rozrušená britská královna, neprávem obviněná z cizoložství, ocitá na pokraji šílenství. (Předlohou je osud Anny Boleynové, druhé ženy krále Jindřicha VIII).
Netrebko zpívala elegantně smutnou árii se zraněnou důstojnost, třpytivými, vysoko se vznášejícími tóny. Když obecenstvo odpovědělo bouřlivým potleskem a výkřiky „bravo“, Netrebko poněkud vystoupila ze své role a několikrát se usmála. Nijak zvlášť to nerušilo, protože její výraz do jisté míry odpovídal dramatické situaci: Anna ve svém blouznění vzpomíná na šťastné dny, strávené s bývalou láskou. Ku konci této „scény šílenství“ si Anna uvědomuje svou situaci a proklíná „ničemnou dvojici,“ krále a novou královnu, a odchází na popravu, prohlašujíc nepřesvědčivě, že jí nejde o boží odplatu a že odchází do hrobu se slovy odpuštění na rtech. Netrebko provedla Donizettiho cabalettu vzdorně, s výrazným frázováním a oslnivými koloraturními vrcholy, které obecenstvo přijalo s bouřlivým souhlasem.
Bohužel role Anny ve ztvárnění Anny Netrebko i celkové provedení opery nebylo takové, jaké mohlo být. Inscenace v režii Davida McVicara je bez vzrušujících okamžiků, drží se opatrně v pozadí. Scéna Roberta Jonese, jenž v Met debutuje, je pohledná a funkčně vyhovuje, je však krotká a tradiční: skládá se z matricí otočných bílých cihlových stěn a posuvných dřevěných dveří, naznačujících interiéry a okolí Jindřichova paláce.
V prvním dějství, zobrazujícím krále s družinou (včetně dvou impozantně velkých psů) na lovu, scéna dostává i abstraktní rysy v podobě obrysů šedých stromů. Kostýmy Jenny Tiraminiové jsou barvité, detailně propracované, věrné době, v níž se děj odehrává. Až příliš věrné. Tento Jindřich by mohl vystoupit téměř z jakéhokoli filmu nebo televizní hry o Tudorovcích.
Větším problémem však byla dirigentská rutina Marka Armiliata. Marco Armiliato byl přínosem k repertoáru italské sekce Met od doby svého nástupu v roce 1998. V Anně Boleně dokázal svůj cit pro styl bel canto, v němž klenuté linie potřebují patřičný prostor, aby se mohly podmanivě vznášet. Doprovod musí být pružný.
Vypadalo to, že Armiliato zpěváky podporuje, vždy jim přispěchal na pomoc, když se příliš „emancipovali“. Jenže v tom byl právě problém. Inscenace vyžadovala dirigováni, které vtisklo hudbě patřičnou naléhavost, udržující zpěváka v napětí, a to zvláště v úvodních scénách. Velká část děje se vyvíjí z krajně dramaticky nabitých recitativů. Orchestrální akordy, podporující vokální linie, byly příliš často nedůrazné. Orchestr postrádal stylovost.
Netrebko zpívala roli Anny dosud pouze jednou, a to ve Vídeňské státní opeře na letos na jaře. Na začátku představení jako by se hledala, snad se připravovala na dlouhý, nesnadný večer, který ji čekal. I tak vypadala královsky a vznešeně. Režisér měl půvabný nápad: na jeviště vešla poprvé na za doprovodu malé rusovlasé dívenky, zjevně své dcery, budoucí královny Alžběty.
Clare Cashman v roli Alžběty and Anna Netrebko coby Anna Bolena. Foto Ken Howard, Metropolitan opera.
Anně Netrebko je čtyřicet let a jako zpěvačka je v nejlepších letech. Její bohatý hlas má schopnost dojmout, zůstává však soustředěný. Tóny mají hutnost a hloubku. Její vibrata prozrazovala každý lehlý odklon od intonačního centra, obzvláště v středních polohách, ale nestěžuji si. Její hlas se prosazuje s přirozenou autoritou, spolehlivou expresivitou a skvostnými odstíny.
Belcantoví puristé už dlouho debatují, zda má Netrebko vrozené vlohy pro tento styl, zvláště pokud jde o provedení koloraturních pasáží. Snad jí schází lehkost a preciznost, jakou oplývala Beverly Sills (která byla mimochodem občas kritizována právě za tuto přesnost). Netrebko přistupuje ke zpěvu koloratury jako k lyrickému vypracování vokální linie, tuto techniku uplatnila působivě právě v roli Anny. To, že má hlasové charisma, je nepopiratelné.
Anthony Tommasini: A Queen’s Delusion and Defiance Opens the Met Season. New York Times, 27. 9. 2011
///
Netrebko nebyla schopna podržet Annu Bolenu Met opery
V roce 1987, kdy se Maria Callasová připravovala na roli Anny Boleynové (v operním slovníku Anny Boleny), pracovala celé měsíce se svým hlasovým pedagogem, s dirigentem Gianadreou Gavazzenim a s režisérem Luchinem Viscontim. Callasová byla největší sopranistkou své doby, zaručující kasovní úspěch, ale její hlavní starostí bylo, aby tuto roli ztvárnila dobře.
V roce 2011 se Anna Netrebko, sopranistka naších dnů, pustila do role Anny Boleny na vlastní pěst – nejprve v dubnu ve vídeňské Státní opeře a nyní v Metropolitní opeře /…/ Netrebko je dnes nesporně nejpopulárnější sopranistka, a podobně jako Callasová má pověst veliké pěvkyně-herečky. Avšak v její Anně Boleně jsme neviděli nic, co by se podobalo usilovné práci Callasové, která z ní vytvořila nezapomenutelnou postavu. Pondělní představení bylo plné nepřesných intonací, rozmazaného frázování a zpěvačka také hodně pobíhala po scéně a křečovitě svírala ruce, což je v představách některých divaků to, co dělá operu operou.
Netrebko má krásný hlas, a přestože se jí během dlouhého večera občas nedostávalo energie, v určitých momentech její hlas opravdu zářil. Ve finální scéně, kdy postavu zachvátí chvilkové šílenství, tryskaly ze zpěvačky průzračné, vyvážené a úchvatné tóny, jež jsou pro ni charakteristické. Diváci měli konečně důvod jásat. Odměnili sopranistku po zásluze ovacemi a ona se jim odvděčila vřelým úsměvem. Netrebko není zpěvačka, které příliš záleži na tom, aby zůstala v roli.
/…/Anna Bolena je náročné dílo, v němž se Donizetti snažil spojit drama a hudbu a oprostit se od konvence třicátých let 19. století, tj. přílišné délky a statičnosti. Tato opera vyžaduje vytrvalou a detailní práci, aby působila na jevišti přesvědčivě. Avšak Met se spíše snažila o to, aby dokázala pravdivost výroku svého někdejšího ředitele Rudolfa Binga, že tato opera je „stará, nudná záležitost.“
Pomohlo by jistě, kdyby role byly obsazeny zpěváky, kteří se pro ně hodí. Zvláště první dějství mělo povahu učednického souboru. A skutečně, nejlepší výkon podala jedna z absolventek programu Met pro mladé umělce, Tamara Mumford, která předvedla svůj hluboký hlas v kalhotkové roli pážete/hudebníka Smetona. Ani ne třicetiletý Stephen Castello v úloze Percyho (muže, kterého Anna opustila, aby si mohla vzít krále) opět ukázal, proč je jeho poddajný lyrický hlas považován za velmi nadějný. Zpíval s rostoucí sebedůvěrou v melodických pasážích, bohužel jeho hlas ještě nevystačil na celý rozsah role a ve vysokých polohách se necítil jistě. Met investovala hodně do kariéry basisty Ildara Abdrazakova, který zpíval Enrica (Jindřicha VIII), ale ten dosud naděje do něj vložené nenaplnil. V roli krále nepůsobil jako výrazný zlosyn, ale bezvýznamný mladíček bez výrazného vokálního efektu.
Ildar Abdrazakov jako Enrico a Anna Netrebko. Photo: Ken Howard/Metropolitan Opera.
Obsazení role Giovanny (Jane Seymourové – budoucí královy manželky) Jekaterinou Gubanovovou bylo nouzové řešení. Původně ji měla zpívat Elina Garanca, ale znemožnilo to její těhotenství. Role vyžaduje hlas dvojnásobného objemu, než má Gubanovová, i když nutno připustit, že dělala, co mohla, a v druhé části se uplatnila přesvědčivě, zvlášť v duetu s Annou ke konci opery.
Všem by pomohlo, kdyby dostali pořádnou lekci ve stylu bel canto, ale tu jim výpomocný dirigent Marco Armaliato neposkytl; působil nevýrazně a těžkopádně. /…/
Na papíře všechno vypadalo jako skvělý nápad, ale v praxi se to neosvědčilo. Sezónu zahájíme s přední sopranistkou! Uvedeme mladé zpěváky, abychom ukázali, že vychováváme příští hvězdy! Najmeme režiséra, který je znám smyslem pro psychologickou hloubku! Byla to přece parádní role Callasové, té veliké pěvkyně-herečky! Běda, nakonec to vedlo k tomu, co mnoho příslušníků elity, přítomných na zahajovacím představení, považují za operu: dlouhou, nudnou, nepřesvědčivou podívanou s bohatou gestikulaci, a pod tím snad trochu pěkné hudby.
I Netrebko, veliká hvězda, stále ještě působí jako horlivá debutantka, jako někdo, kdo nesplní vždycky všechna očekávání. Kdyby přistupovala k roli s takovou koncentrací a oddaností jako Maria Callasová, kdyby dnešní operní domy investovaly čas, aby zpěvaci zvládli své role, mohl to být podstatně lepší večer.
Anne Midgette: Netrebko fails to carry Met “Anna Bolena” . The Washington Post, 27. 9. 2011
Anna Netrebko v titulní roli opery Anna Bolena. Photo: Ken Howard/Metropolitan Opera
Výňatky z dalších recenzí:
Netrebko má jak temný, senzuální témbr, tak sílu a rozsah, kterou role vyžaduje. Avšak nepodařilo se ji zachytit duši Donizettiho ohrožené královny. /…/ Ani herecky, ani hlasově nesděluje její zranitelnost, a když Annu nelitujeme, drama se nekoná. Pokud zpěvačka musela prosit nebo si zoufat, podmanivost jejího pěvectví znatelně slábla.
Heidi Waleson (Wall Street Journal, 28. 9. 20110).
…Chladný, přímočarý hlas Anny Netrebko není pro Donizettiho nejvhodnější. Role Anny vyžaduje více patosu a individuality, nežli je zpěvačka schopna poskytnout. Občas se jí to však přece jen podařilo. Co mi zvláště imponovalo, bylo její „Giudici! Ad Anna!“, když se zděšená královna střetne s králem, který ji hodlá předat soudu.
Manuella Hoelterhoff (Bloomberg Businessweek, 27. 9. 2007)
….Režisér David M. Vicar zredukoval drama na vkusnou podívanou. Robert Jones vytvořil hezkou, neutrální scénu. Jenni Tiramani oblékla všechny do kostýmů, připomínajících malby Hanse Holbeina. Není zde nic zvlášť vzrušujícího, ale ani nic urážlivého. V dnešní době je to snad lichotka.
Martin Bernheimer (Financial Times. 27. 9. 2011)
Zde najdete pro srovnání ještě jednu recenzi, v původním znění.
Komentáře k článku: Met: Nepřesvědčivá Anna „Bolena“ Netrebko
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Pavel Trenský
Upozornění:
Ačkoli POD VLOŽIT KOMENTÁŘ je napsáno Jméno a přijmení povinné, můžete místo toho použít pseudonym: fiktivní jméno nebo zkratku. E-mail zůstává povinný, bez toho počítač komentář není schopen přijmout. Samozřejmě, vaše e-mailová adresa je přísně důverná. Vaše anonymita zůstvává zachována.
15.10.2011 (12.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Janka
Ta nepřesvědčivá Anna
vypadá na tomto blogu velmi přesvědčivě. Tím chci říct, že je to velmi pěkně a informativně sestavené. Opravdu skvělé fotky a video.
15.10.2011 (17.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Mishka
Nevím,
viděla jsem ji dneska v přímém přenosu a přesvědčivá mi přišla docela dost. Odcházela jsem s pocitem, že si to Anna nezasloužila, i přesto, co všechno udělala Kateřině a velmi negativními emocemi vůči Jindřichovi 😉 Pravdou je, že ohrožená mi tedy nepřišla, spíš smířená s tím, že její manželství pravděpodobně skončí její smrtí, ovšem snažící si zároveň udržet důstojnost ….. výborná byla v duetu s Janou, kdy se Jana vyzná Anně, že je to ona, kdo ji připraví o trůn… to jsem se jí chvilku i bála, když se tam tak nad Janou tyčila 🙂 Naopak závěrečná scéna se šílenstvím mi až tak věrohodná nepřipadala. Kdybych to nevěděla dopředu, tak si nejsem jistá, že bych poznala, že má být blázen. A k tomu pousmání na konci… já bych jí to nevyčítala. Pro mně osobně jako pro diváka je příjemné vědět, že ji to potěší (i když taky jsem se nad tím zarazila na chvilku) 🙂
16.10.2011 (4.49), , Trvalý odkaz komentáře,
pit
Já jsem ty kritiky četl napřed,
a soustřed’oval jsem se na některé momenty. Mně se zdálo, že se Netrebko v oné scéně vůbec neusmála, jenom stáhla rty. Potlesk byl velmi dlouhý a jako by chtěla, aby to skončilo. V žádném případě se nedalo říct, že vystoupila z role. Belcantové opery jsou příliš krásné i v situacích, které jsou temné, hrozivé a ošklivé. Scéna zešílení může být toho příkladem. Anna jde na popravu, ale hudba naznačuje málo, co se má stát. Je krásně melodická. Pravda, jsou tam momenty, kdy Anna vzpomíná na lepší časy, ale je to v rámci očekávaní smrti jak její, tak tří dalších lidí. Donizetti se o psychologii tak moc nestaral. Verdi už ano. Myslím, že jak režie, tak zpěváci zvládli tento problém velmi dobře. Grandiózní ten závěr byl, a tak bylo i celé představení.
16.10.2011 (9.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Bemka
Včerejší představení jsem neviděla,
a tak jsem uvítala detailní, profesionálně výborně udělaný i-DN blog. Žila jsem delší dobu v Německu, o opeře se hodně píše, ale na tak důkladnou reportáž o jednom představení si nepamatuji. Škoda, že to je ten jediny DN blog takového rozsahu. Zajisté by se daly sestavit podobné blogy o místních divadelních událostech. Jednoznačně schvaluji liberalizaci příspěvků. Nikdy se mi nelíbilo, když se mi někdo díval přes rameno, když jsem psala, at‘ to byl můj vlastní bratr nebo velký bratr.
Vysílání HD Met jsou v Německu velmi populární. V Berlíně, kde jsem žila, jsou 3 divadla a v celém Německu na 150. Německé opeře vládne režisér, zatímco Met a snad anglosaské opeře vůbec spíše dirigent a zpěvák. Významná část německé veřejnosti režisérskou operu neschvaluje, která podle nich jde často nejen proti textu, ale i proti partituře. Občas zpěváci v drasticky přeinterpretovaných operách odmítají zpívat. Obecenstvo tu a tam proti těmto versím bouří. Sama jsem byla přítomna, když došlo jednomu takovému skandálu v Berlínské opeře, kdy byla povolána policie. Ta sice nezasáhla, ale dala o sobě vědět. Diváci, kteří jsou proti opernímu Regietheatru, tvoří jádro návštěvníku HD Met.
16.10.2011 (13.02), , Trvalý odkaz komentáře,
J. Radimec
To, co zde Bemka popisuje,
jsme zažili před dvěma týdny v Plzni (Rigoletto). Režisér se vydával za chytřejšího nežli Verdi a jeho literární předloha, a dopadlo to mizerně. Anna Bolena není brilantní divadlo, ale poctivá, dobře odvedná práce. Naznačovala hlubkou oddanost předloze bez režisérského velikašství.
16.10.2011 (15.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Bemko,
dovolte mi otázku: píšete, že je škoda, že tento blog je jediným takovým blogem na stránkách DN. Je skvělý, souhlasím s Vámi, ale je to překlad vybraných kritik z prestižního newyorského tisku. Jak myslíte, že by se to mělo dělat o „místních divadelních událostech“?
Za všechny autory iDN Vás můžu ujistit, že své psaní pro tyto stránky nijak neflákáme. Profesor Trenský zkrátka dělá (skvěle) něco úplně jiného.
16.10.2011 (16.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Poznamenávám,
že je to výsledek kolektivní práce několika jedinců, spolupracovali Vladimír Hulec, Jana Patočková a Kateřina Kočičková.
16.10.2011 (17.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Bemko, Michale,
možná není daleko doba, kdy bychom některým vybraným českým, resp. moravským inscenacím obdobný servis, který by snad i předjímal širší diskusi, na i-DN připravili. Předstupněm budiž referáty o Bambuškově Uranu a snad i reportážní blogy z festivalů, jichž se – Michale – aktivně účastníš. Nápady, jak to dělat, by byly. Otázka zní čas-peníze-možnosti serveru a autorů.
17.10.2011 (1.21), , Trvalý odkaz komentáře,
bemka
Pane Zahálko,
neměla jsem v úmyslu vychvalovat Met blog na úkor těch, kdo pracují pro i-DN v jiných odvětvích. Mým úmyslem bylo napojit se na tematiku blogu popisem ohlasu vysílání HD v Německu. Myslím, že by v součastnosti bylo neférové debatu rozptylovat jinými problémy, nehledě jak důležitými. Na Vaše otázky se pokusím odpovědět v blizké v budoucnosti.
Přenosy Metopery mají podle údajů snad 10 tisíc českých diváku. To je podstatné číslo a očekávala bych, že se do debat zapojí kmenoví odborníci DN. V Plzni předvedli svou expertýzu, ale kde jsou teď? Pane internetový šéfredaktore Hulče, neočekávejte, že se z i-DN stane významné kulturní fórum, pokud páni DN redaktoři a jiní významní DN autoři zůstávají muži v ofsajdu. Asi „nemají čas“, ale kdo ho má?
17.10.2011 (11.49), , Trvalý odkaz komentáře,
bemka
Pan šéfredaktor OperyPlus Vít Dvořák
napsal o této produkci článek, který se naprosto liší od amerických kritiků. Zde by byl výborný výchozí bod pro odborně vedenou debatu.
17.10.2011 (12.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
„Spřáhnout“
probíhající diskuse na rozdílných serverech je a bude těžké. Je-li to vůbec možné (a vhodné). Tak jen „link“ na zmiňovaný text Víta Dvořáka: http://www.operaplus.cz/2011/10/anna-bolena-z-met-velky-triumf-anny.html
Co se týká zapojování odborné kritiky do těchto debat, mám k tomu trochu skepsi. Nejde jen o čas, i když o ten jistě taky. Ale ona jistá „laickost“ a především „fandovská“ energie a neotřelé pohledy z nich činí jedinečné prostředí (ani na filmových serverech odborná kritika do debat příliš nezasahuje). Je už pak věcí konkrétních osobností, zda se zapojí či nikoli. Nicméně v budoucnu bychom rádi přichystali u vybraných titulů širší-odbornější „panely“.
17.10.2011 (16.54), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Vladimíre,
rozhodně bude fajn, když se čas od času objeví více pohledů na věc – jako u Dealer’s Choice – ale možná i u něčeho, co není tak jednoznačně přijímané. (Psal kromě Varyše někdo o Dealer’s Choice záporně?)
Jinak s Tebou souhlasím, že přetahovat sem operní debatu, která už někde probíhá, je přinejmenším zbytečné.
To, o čem mluvíš, by mohlo být něco jako divadelní verze ČSFD – to by se mi docela zamlouvalo, i s vědomím, že bychom na tom potom nadávali podobně jako nyní většina filmových kritiků a teoretiků nadává na ČSFD. Nejsem si ale jistý, jestli je web DN pro to ta správná platforma, jestli by neměl zůstat tím „odbornějším“ (jistěže v nejširším slova smyslu), co se v internetovém psaní objevuje.
Na diváky a jejich reflexe, mám dojem, míří zejména i-divadlo, ale aby to dobře fungovalo, muselo by asi být hezčí a přehlednější – to je, myslím, velký klad ČSFD.
Všem se omlouvám, že se tvrdošíjně nezapojuju do debat o A. B. z MET – občas chodím, ale tentokrát jsem nemohl.
17.10.2011 (17.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Ano, Michale,
poukázal jste na něco zcela zásadního, co vlastně onou debatou o MET blogu a připuštěním pseudonymních příspěvků akceleruje: kterým směrem se vlastně i-DN vydává? Jde de facto o „druhé kolo“ sporu Mikulkova x Hulcova verze i-DN.
17.10.2011 (18.08), , Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil
Ale Martine,
iDN se nevydává nikam. Už je na té cestě delší dobu. A proč vlastně ne? Myslím, že není třeba zvlášť na to upozorňovat. Může nás to mrzet, ale to je asi tak všechno, co s tím naděláme.
A mimochodem idea na prolink do bibliografie DÚ je myslím nesmyslná, protože to opravdu nikdo mimo budovu (resp. vnitřní síť) neotevře.
p.s.: a té anonymitě opravdu nerozumím, psát sem pod pseudonymem z fiktivní adresy bylo možné vždy. tak v čem je teď změna?
17.10.2011 (18.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jakube,
zastával jsem a zastávám Tvůj názor – ta změna je víceméně jen deklarativní či symbolická. Nicméně zdá se, že pro některé čtenáře i autory podstatná.
17.10.2011 (18.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Pane Škorpile,
přečtěte si debatu na předchozím Met blogu na této stránce. Jak uvidíte, nebylo to s těmi pseudomy vůbec tak jasné, což potvrzuje vehementní odpor ze strany některých diskutantů formálně požadavek zrušit. Pan Švejda vystupuje proti tomu i ted‘. Že to Jméno a příjmení (povinné) se interpretuje naprosto nezávazně, jsem se sám dozvěděl až na jaře. Ten požadavek je přinejmenším zavádějící, a tedy v jistém smyslu nedůstojný. Co je myšleno „fiktivní adresou“, nerozumím. Jak je zjevné z této dvoudenní diskuse, k vulgarizaci debaty, před níž někteří varovali, nedošlo.
17.10.2011 (21.01), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml
Věci mají určitý vývoj
a argumentovat tím, že dosud (za dva dny diskuze nad nicky) nedošlo k vulgarizaci, je dost naivní. To bude možné řádně posoudit až s odstupem několika týdnů, či spíše měsíců. Jinak je svým způsobem roztomilé, že někdo, kdo píše do fóra na internetu, neví, co je míněno, když se řekne „fiktivní adresa“. To říkám bez výčitky, jen s jistým úsměvným údivem.
17.10.2011 (21.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Pane Švejdo,
myslím, že si nerozumíme v jedné věci: podle mne zahajovací sdělení by mělo vždy být na co možná nejvyšší profesionální úrovni. Debata by pak měla být otevřena co nejšíršímu čtenářstvu: odborníkům, laikům, a tím nevyhnutelně i příležitostným recesistům.To je věřím i postoj pana Hulce. Vám, jak se zdá, oba principy jsou neslučitelné. Pokud si pamatuji, „první kolo“ Mikulka-Hulec bylo o něčem zásadně jiném: šlo o kvalitu samého příspěvku, nikoli o debatě o něm.
17.10.2011 (21.18), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Pane Ermle,
fiktivní adresa by se v tomto kontextu dala vyložit jako e-mailová adresa. Ta musí být, pokud vím, autentická, či nikoli? Co se týče Vašeho argumentu, že dvoudenní lhůta není dost, s tím zajisté souhlasím. Ale podle předchozích výroků vlastně k žádné změně nedošlo. Tak jaká je vlastně oficielní posice vedení Divadelních novin?
17.10.2011 (21.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml
Jsem si měl dát pseudonym!
Co se týče Emailové adresy, můžete si jich založit kolik vás napadne. Pochopitelně však musíte mít na to žaludek a do zakládacího formuláře napsat nějakou, inspirací právě stvořenou identitu. Není to velký hřích, lidé to dělají nejen z nekalých důvodů, ale leckdy velmi praktických a smysluplných.
Oficiální pozici vedení DN neznám. 🙂
17.10.2011 (21.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Pane Ermle,
ted‘, obávám se, mluvíte z posice ignorance Vy (s odpuštěním). Je sice pravda, že si mužete otevřít jakoukoli e-mailovou adresu, avšak Váš počítač má fixní identifikační číslo, které je cosi jako domovské číslo. Administrátor internetu si může snadno ověřit, že užíváte vícero e-mailových adres. Vaš počítač má svůj vlastní podpis.
17.10.2011 (21.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml
Pane Trenský,
nic vám nebrání, pokud si chcete založit libovolný počet fiktivních adres, abyste využil jakéhokoliv volně dostupného počítače a plně uspokojil svou potřebu. Pokud by vám v tom bránila IP adresa, což pochybuji, ale zas takový znalec nejsem, stačí využít nějakého jiného počítače a vesele pokračovat dál.
Odpouštím, neboť jsem se neurazil, nebyl důvod. Vaše bezelstnost „působení na internetu“ je pro mě spíš jakýmsi naivním šťouchnutím. Tedy nikoliv ignorance nebo arogance z mé strany, jen pokus o mírný humor.
17.10.2011 (21.58), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Ano, Vladimíre,
máš pravdu: ta změna je spíš deklarativní a symbolická, ale to, že ji i-DN takto deklaruje, o něčem vypovídá.
Milý Jakube,
dost dobře nevím, proč bych nemohl být pravidelným komentátorem pozvolného vývoje i-DN, se kterým – ano – příliš nesouhlasím. Zajisté by bylo vhodnější celou záležitost shrnout do jednoho příspěvku (jedné analýzy), ale jaksi na ni nezbývá čas.
17.10.2011 (22.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Pane Ermle,
mužete užít jakéhokoli množství počítačů, ale Vaše identifikační číslo bude vždy stejné. Musel byste užít separatních zapojení na rozdílné servery. Což by asi nestálo za to. I tak by se dalo zjistit odborníky, kdo je majitelem. Anonymita na internetu je iluzorní. Z tohoto důvodu teroristé se domlouvají skrz internetové kavárny, jichž je zvláště na Středním Východu velké množství. V každém případě je nesnadnější padělat e-mailovou adresu, nežli „povinné“ jméno. Tak nevím, o co Vám vlastně jde. Myslím, že jsme internetovou otázku vyčerpali. Dixi!
17.10.2011 (22.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil
Martine,
nijak ti samozřejmě právo glosy nechci ubírat a ani jsem to nikdy neměl v úmyslu.
Myslím, že vycházíme v této konkrétní diskusi oba ze stejné pozice, tedy podivu, proč že je nutné výslovně anonymitu povolovat a ještě k ní vybízet. Je to změna opravdu velice deklarativní. Bohužel. I blbost lze soudím klidně napsat pod vlastním jménem.
17.10.2011 (22.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml
Nic ve zlém, pane Trenský,
ale myslím, že se v principu mýlíte vy. Já opravdu nejsem počítačový odborník a myslím, promiňte mi to, že vy asi také ne.
Mně jde o to
1) Popovídat si,
2) Uvést na pravou míru (či přesnější) věci, které se mi zdají zavádějící
3) Přispět názorem 🙂
Co se týče těch zpropadených emailových adres: nevím, jakých metod využívá CIA nebo mosad k hledání skutečných identit uživatelů „krycích“ nebo „anonymních“ emailových adres. Faktem je, že v praxi si můžete založit nejspíš libovolný počet emailových adres a v podstatě je nemožné (pokud tedy nejste agent z toho CIA) určit identitu na základě Emailu, pokud je člověk jen malinko rafinovanější. IDN toho rozhodně schopny nejsou. Pouze jsou možná schopny určit počítač (jeho IP adresu), na kterém jste si email založil, a to kdovíjestli. Spíše IDN dokážou najít adresu počítače, z kterého se připojujete třeba do diskuze. Pokud si email založíte v internetové kavárně (mám kolem svého bydliště tři) a odtud také povedete polemiku, nikdo v životě vaši identitu nezjistí, pokud vás nepráskne servírka. Těm však takové věci bývají většinou lhostejné, neboť samy mají deset emailů. Tedy závěr: nelze spoléhat na to, že emailová adresa je nějakým identifikačním prvkem, nebo ochranou proti vulgárním uživatelům. V podstatě není možnost, jak se účinně nějakému sprosťákovi z anonymity internetu bránit. Pokud ten „narušitel“ má dost entuziasmu a chcete mít prostor fóra veřejný. To je fakt. Věřme, že se IDN takoví lidé vyhnou.
Jinak s vámi v náhledu na jiné problémy zmíněné zde i na jiných vláknech fóra v podstatě souhlasím a myslím, že jste je i trefně vystihl.
Dobrou noc.
17.10.2011 (23.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Též nejsem počítačovým odborníkem,
ale něco málo asi tuším. iDN rozhodně nejsou schopny zjistit IP počítače, na němž byl e-mail založen, já pevně doufám, že to neumí ani ta CIA, ale bojím se, že možná ano. Jediné, co systém iDN pozná a archivuje, je IP adresa počítače, z nějž byl ten který diskuzní příspěvek odeslán. Takže problém můžete mít jen v případě, že tu vystupujete z jednoho počítače pod více různými identitami, na což před časem patrně nepomyslel jistý Petr Velek, jak si mnozí jistě vzpomenete. (Odhalit to může samozřejmě jen admin, nikoliv běžný čtenář.)
17.10.2011 (23.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
A mně jde
o pravdu a lásku, která zvítězí nad lží a nenávistí.
Ale vážně,
(omlouvám se diskutérům inscenace MET, ti už asi v děsu a hrůze odpadli – snad se to nebude opakovat) pro mne jsou tyto pře (byť je vás – aktivně vstupujících – velmi málo) dokladem formování netového prostředí jako takového. Jasná pravidla ještě neexistují, mnohý z účastníků je vnímá různě, a je tedy ohromně vzrušující se této dynamické hry účastnit. Jsem ten, který spíš váhá a pochybuje, naslouchá a experimentuje. Nemám dopředu jasný názor, že i-DN mají vypadat tak či jinak. Snad jen základní koncepce otevřeného prostředí jak pro odbornou a oborovou, tak i laickou a obecně kulturní veřejnost, vedle recenzního i zpravodajský a vůbec kulturně publicistický charakter těchto stránek je jakousi horizontální ideou, kterou sleduju. Odtud i odpovídám na dotaz páně Trenského na „oficiální posici vedení DN“: nechť si samo médium vytváří a deklaruje formy a způsoby diskusí a identifikací. Jsme tu pro divadelníky a jejich diváky, nikoli abychom sami exhibovali či prosazovali jeden pohled, jeden názor, jeden typ psaní. Asi se budu opakovat, když „deklarativně“ uvedu, že nám/mně jde především o aktuálnost, pestrost, kulturnost, kvalitu, (dů)vtip a taky onu – prof. Trenským zdůrazňovanou – důstojnost. A je mi jasné, že se učím(e) za pochodu.
17.10.2011 (23.36), , Trvalý odkaz komentáře,
bemka
Pane Zahálko,
včera jsem odložila odpověd‘ na Vaši otázku, protože jsem nechtěla přerušovat chod diskuse o Anně Boleně. Jak se ukázalo, jsem hloupá naivka. Následoval vodopád nějakých dvaceti příspěvku, které neměly s tématem vůbec co dělat. Co je obzvlášt‘ zarmucující, že šlo vesměs o kmenové členy i-DN včetně jeho šéfredaktora, ba i autora blogu, který se dal pošetile vtáhnout do debaty provokací člověka, který se sám přiznal, že i-DN je pro něj především zdrojem zábavy. Všichni vystupovali pod plnými jmény, opovrhovaní anonymové se ukázali rozumnější. Tedy jako slíbenou odpověd‘ navrhuji, aby i-DN založil speciální blog, třeba pod titulem Hádky a pře, kde by se mohli pravidelně jeho kmenoví členi vyřádit bez inhibicí na šéfredaktorem předem stanovené téma, anebo snad lépe na žádné téma. S estetickými problémy to samozřejmě nemusí a snad i nemá co dělat. Co se mne týče, je to naposled co do i-DN dívám, takže se, pane Zahálko, nemusíte obtěžovat s odpovědí.
Jaroslava Komárková (Bemka)
18.10.2011 (12.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Jaroslavo či Bohumilo Komárková (Bemko),
do jisté míry máte zajisté pravdu, i když jste sama projevila v minulosti smysl pro podobný humor. Doufám, že si to ještě rozmyslíte a zúčastníte se naších „diskusí“, třeba pod jiným pseudonymem.
18.10.2011 (13.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
S tím vtahováním…
Fakt nevím. Občas mám dojem, že jsem přímo či nepřímo oslovován a bylo by neslušné či přehlíživé mlčet.
S tím speciálním blogem…
Jakmile to půjde, první krok bude vytvořit samostatnou sekci Hyde Park/Ring volný/Volný styl či tak nějak, kde by se mohlo diskutovat na jakékoli téma prostředky každému libými. Jak jinak odstranit šumy, které posouvají Komentáře nad – třeba – inscenací jinam, to (zatím) nevím. Vstoupit a „umravňovat“? To by bylo ještě pitomější, ne? Vytvořit nový diskusní panel? Chytil by se? A kdy a jak jej zahájit? A tak nechávám věcem volný průchod. Net je trochu jako hospoda – někdy V., většinou III., občas I. kategorie. Diskuse se chovají jak lavina, kterou když se utrhne, musíte nechat dopadnout/doznít. Pak teprv můžete jít a vytahovat mrtvé a zraněné. Anebo je mám nechat být?
Asi jo…
18.10.2011 (13.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Trenský
Zřejmě
se jí to dotklo, mělo se to spíše dotknout mě, ale já neberu svou práci tak strašně vážně. Přiznávám se, že se mi její výstupy líbily, i když do mne i rejpla. Byla v nich kultivovanost a jistá moudrost. A zvláštní humor.
18.10.2011 (13.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml
Bože,
tím ďáblem stahujícím i-DN do pekel jsem já?
18.10.2011 (15.39), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
chtěl bych se ohradit, o Dealer´s Choice jsem nepsal záporně.
jinak myslím, že jakési medley z recenzí je spíše pomůcka pro lenochy, co nechtějí sledovat více novin a časopisů nebo serverů: tím se sami ochuzují o více pohledů.
jinak jsem pořád nepochopil, proč se tady všichni neustále točí na těch pseudonymech, nicky k internetovému prostředí patří. a hádky také, mimochodem.
25.10.2011 (17.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Vojto,
v tom je přece princip jakýchkoli novin a časopisů: přinášet informace a vybírat z nich. Jinak by mohl čtenář „nebýt lenoch“ a jít si na fotbal, do Parlamentu, na tiskovku či do divadla sám a s autory se scházet soukromě. A ty noviny, které přinášejí fundované, co nejúplnější a pokud možno přehledně zpracované informace a komentáře či recenze, jsou – myslím – nejcennější. Netové prostředí umožňuje oproti minulosti „proklikávat“ na další média a odkazy, a pokud to v textu čtenáři nabídne, je to pro něj především praktické. Zda je, či není lenoch s tím nemá moc co společného. Může jít tak jedině o prachy, ale ty net v „boji“ s tištěnými médii nezohledňuje a pokud ty „linky“ budeme dodávat, nedopustíme se žádných svatokrádeží, jsou to veřejně přístupné informace. Jak teď víc sleduju zahraniční recenzenty, někteří to už ve svých textech dělají.
25.10.2011 (18.07), , Trvalý odkaz komentáře,
Myšpulín a Fifinka
Tak to se asi budeme muset brzy naučit i maďarsky…
25.10.2011 (18.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Milá zvířátka,
máte vlastně pravdu – v rámci obohacování možností i-DN uvažujeme o propojování na všechny dostupné (i zahraniční) ohlasy pro každý text či téma, tedy v jistém případě třeba i na maďarské servery. Proč ne? Ostatně anglicky psané (z US tisku) již byly zde.
26.10.2011 (1.01), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
myslím, že odkaz v textu má smysl, pokud se k něčemu přímo vztahuješ.
26.10.2011 (10.51), , Trvalý odkaz komentáře,