Métský salám jako česká mana
Neutuchající iniciativa v oblasti tvorby nových dramatických textů a jejich následného inscenování provází Divadlo LETÍ od jeho počátků. Novinkou jeho repertoáru je divadelní debut zkušené prozaičky, scenáristky a autorky několika rozhlasových her Kláry Vlasákové Lhářky, který napsala v rámci rezidenčního programu LETÍ. Vychází v něm ze skutečného přátelství normalizační hvězdy Jiřiny Švorcové s někdejší hlasatelkou Československého rozhlasu, později jednou z prvních signatářek Charty 77 Kamilou Moučkovou, na které dokázaly navzdory odlišným politickým názorům na sklonku svého života krátce navázat.
Přítelkyně s odlišnými politickými názory hrají Natália Drabiščáková (uprostřed) a Pavla Tomicová (vpravo), těhotnou Elišku Simona Lewandowska FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ
Dvě stárnoucí ženy, dva demagogické pohledy dávno neodpovídající reálnému rozložení sil, navíc uzavřené v jedné místnosti ve starém domě, který bude muset ustoupit nové výstavbě. Obě zůstávají hluboce přesvědčené o svých pravdách, zakořeněné kdesi v minulosti, jako memento mori světa určeného na odstřel. Jiřina (Natália Drabiščáková) navštěvuje místní konzum, kde s vášní vzpomíná na svoji seriálovou kariéru Ženy za pultem, ale především nakupuje métský salám, jehož konzumace jí v úvodním obraze způsobuje stav absolutní euforie. Kamila (Pavla Tomicová) naproti tomu žije zdravě, kontroluje svůj tep a další životní funkce a až hystericky se brání kontaktu s vnějším světem představujícím virové a bakteriální nebezpečí. Pravý důvod její izolace ovšem tkví v obavě ze střetu se společností rezignující na revoluční hodnoty.
Dokonale budovanou síť lží, po níž se obě ženy pohybují jako zkušené pavoučice, proděraví náhlá návštěva Jiřininy neteře Elišky (Simona Lewandowska). Ta je těhotná, avšak přesvědčená, že bude i jako novopečená matka součástí trhu práce. Telefonát přítele, který se s ní zničehonic rozejde, nakonec rozrušuje i její lživý konstrukt neoliberálního systému, který není ani v nejmenším ochoten pomoci potřebným, pro něj ale nevýkonným, a tudíž bezcenným součástkám. Vlasáková tu navazuje na své romány zabývající se kritikou konzumní kapitalistické společnosti, mateřstvím, emancipací, a to na pomezí několika žánrů. Ve Lhářkách uplatňuje groteskní vykloubenost až jistou formu absurdity, v níž se nesou dialogy mezi trojicí postav. Výchozí situace je v podstatě téměř fantasmagorická, ale přitom ne tak vzdálená životní perspektivě mnohých dnešních seniorů, ať už těch z levého, či pravého spektra. Podobně hyperbolizovaně může zpočátku působit též postava nejmladší Elišky, avšak i ona zastupuje mnohačetný dav jí podobných osob. Životní mizerii autorka nakonec láme do opět s trochou nadsázky biblické parafráze rodícího se dítěte jako vykupitele starého světa, doprovozené konstatováním: Bourání… A stavění. Zase. A znova. Nikdy se to nezastaví. Život si proráží cestu.
Příbytek, v němž Jiřina s Kamilou žijí, je scénografem Pavlem Svobodou naznačen jako podivné „umělé“ provizorium. Vstupuje se do něj skrze plachtu s otvorem na zip, dotvářejí jej i neomítnuté zdi VILY Štvanice. Z nich se tu a tam samovolně uvolňují kusy omítky, takže závěrečná evokace demolice domu je o to autentičtější. Přechodnost celku kontrastuje s detailním zařízením interiéru, ten je pomyslně rozdělen na dva plány / dva názorově opoziční tábory. Každá obyvatelka tu má lednici, stolek s židlí, televizi a otoman. Ženy se nejprve úpěnlivě drží v nábytkem vymezených místech, vlivy zvnějšku ovšem zapříčiní porušení rovnoměrného rozdělení místnosti a jejich ústup z ideových pozic. Režisérka Natália Deáková jde intuitivně po smyslu sdělovaného a dbá na dílčí mikrosituace, které všechny tři herečky naplňují s bravurní přesností. Každá má v sólových „etudách“ prostor pro rozehrání specifik své postavy, Natália Drabiščáková hned na začátku při porcování métského salámu, Pavla Tomicová při vzrušivých cvicích způsobujících pípání tepovky a Simona Lewandowska po fatálním telefonátu, který zapříčiní Eliščinu náladovou proměnu.
Lhářkami získává Divadlo LETÍ další výrazný titul, který může v mnohém navázat na úspěch Olgy Anny Saavedra či Zpovědi masochisty Romana Sikory.
Divadlo LETÍ, Praha – Klára Vlasáková: Lhářky. Režie Natália Deáková, dramaturgie Marie Špalová, scénografie Pavel Svoboda, hudba Jakub Kudláč, kostýmy Jana Smetanová. Premiéra 30. listopadu 2024, Divadlo VILA Štvanice, Praha (psáno z druhé premiéry 2. prosince).
Komentáře k článku: Métský salám jako česká mana
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
