Mezi skutečností a snem
V teorii traumatu dospěl Sigmund Freud k závěru, že jednou z hlavních příčin neuróz jeho pacientů je, že byli v dětství sexuálně zneužíváni dospělými. Tuto myšlenku však posléze opustil a tvrdil, že jsou to pouze dětské sexuální fantazie, které se vztahují k realitě jako noční sen.
Fantasmagorie z nevěstince: zleva Vasil Fridrich, Miloslav König, Ondřej Jiráček a Vojtěch Vondráček, prostitutky hrají Kateřina Císařová, Jana Plodková a Anežka Kubátová (alternace Anna Fialová) FOTO KIVA
Teorii traumatu svérázným způsobem „prověřuje“ David Jařab ve své hře se zpěvy Freudovo pozdní odpoledne, kterou v autorově režii uvádí Divadlo Na zábradlí. Není to ovšem žádná didaktika, nýbrž obrazné jevištní balábile, v němž jsou freudovské ideje a postupy zhmotňovány s fantazií takřka bezbřehou. Hra se opírá o reálie Freudova života – i jména Freudovy ženy a sestry jsou tu reálná –, používá je však velmi volně. Jsou to jen pomocné dějotvorné prostředky – i složitý Freudův vztah k manželce slouží autonomní autorské vizi.
Jako dramatik, režisér i filmař se David Jařab často hlásí k surrealismu a také jeho nová inscenace těží z napětí mezi realitou a jejím nadreálným obrazem, z pnutí mezi skutečností a snem. Fantaskní je už úvodní zápas Lišaje (Jiří Černý) a Kudlanky (Kateřina Císařová), v obludných kostýmech, jako kdyby pocházeli z nějaké jiné planety. Přeludné je chování mužů – monstrózně oblečených do dlouhých vyztužených sukní – ve fantasmagorické sexuální scéně, zatímco v situacích z nevěstince reálně předvádějí své násilnické sklony. Jana Plodková chvíli „civilně“ hraje Freudovu ženu Martu a chvíli vystupuje „snově“ v dlouhých bílých šatech (s křídly) jako anděl. A samotný doktor Freud Václava Vašáka? Seriózní vědec v měšťanském obleku z konce 19. století, který věcně řeší trauma pacientky Vilmy (Anežka Kubátová), jíž se zjevuje jezevec vraždící jejího tatínka – a samozřejmě, nakonec se olbřímí jezevec objeví na horizontu jeviště.
Podezírám trochu Davida Jařaba, že ač surrealista, chová nostalgii k vídeňskému fin de siècle, ke světu útulných kaváren, c. a k. oficírů, dvorních radů a operetních div. Možná proto volil žánr hry se zpěvy a napsal pro ni pár jednoduchých písňových textů, na které Jakub Kudláč zkomponoval hudbu v jakémsi posunutém stylu šantánových kupletů a operetních melodií. Jařabova hra a inscenace mají ještě jednu devízu, kterou surrealistická plátna obvykle postrádají: humor. Vtipná, nebo chcete-li šokující, jsou i některá překvapení nalíčená na diváka. Při dialogu dvou lehkých ženštin o tom, jak je rodinní příslušníci pozorují při výkonu toho nestoudného řemesla, se zdá, že jsou to jejich partneři, ukáže se však, že jsou to vlastní malé děti. Ve druhém plánu patrně jde o demonstraci Freudovy teorie. Možná…
Všichni herci pracují na jevišti s maximálním nasazením svých intelektuálních a fyzických dovedností. Z celého toho – občas nepřehledného – reje však přece jen nejvíc upoutávají brutální hejtman Karl Wurm Miloslava Königa a jeho protipól, ubíjený nesmělec Franz Gross Vojtěcha Vondráčka.
Před premiérou promítly Události České televize krátký šot ze zkoušek, který reportér doprovodil slovy, že inscenace vypovídá o sexuálním obtěžování dětí a kritizuje jej. Nejsem si jist. Freudovo pozdní odpoledne v Divadle Na zábradlí má imaginaci a intenzitu Švankmajerových filmů. Jeho étos a vědomí, „o čem že to vlastně je“, jsou však nejasné.
Divadlo Na zábradlí, Praha – David Jařab: Freudovo pozdní odpoledne. Scéna a režie David Jařab, dramaturgie Barbora Šupová, hudba Jakub Kudláč, kostýmy Sylva Zimula Hanáková. Premiéra 22. října 2021.
Komentáře k článku: Mezi skutečností a snem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
