Mezidruhový kontakt na dně Rubínu
Hledáte-li originální zpracování příběhu tragické lásky, zapomeňte na x-tou verzi milenců z Verony. V A studiu Rubín servírují jinačí chuťovku – story o mezidruhovém kontaktu, jehož se účastní výzkumem posedlá badatelka Margaret Lovattová a Peter, mladý delfíní samec v plné síle. Hořkosladkou příchuť jí dodává ingredience od Timothyho Learyho, pikantní říz bulvární Radio Hustler. A přestože to zní neuvěřitelně, vychází hra Zvrhlá Margaret Tomáše Dianišky ze skutečné historie jednoho amerického vědeckého experimentu z 60. let, financovaného NASA.
Zvrhlá Margaret vypráví o jednom experimetu s delfíny FOTO PATRIK BORECKÝ
Retrospektivní děj odstartuje potápěčský kurz. Dekompresí opojené babičce Margaret se začíná před očima odvíjet zásadní úsek jejího života a sjetý profesor Lilly na dně navodí atmosféru tripu, v němž nic není nemožné. Útržkovitost některých výstupů, střídání epizodních postav v podání Tomáše Kobra a neustálé zcizování budí dojem, že se pohybujete v několika dimenzích najednou, nebo že to nebyl jen delfín, komu tu byl aplikován LSD. Kafkovským pocitům nahrává neměnná scéna. Představuje současně bazén, vilu, pláž i prostor pod hladinou, aktuální místo děje konkretizují herecké akce a použité rekvizity (potápěčské vybavení, nafukovací zvířata apod.) Od diváků dělí scénu průsvitný závěs, na který je promítána Margaretina iniciační vzpomínka nebo podmořský svět. Občas ho někdo z herců rozhrne jako blánu a předstoupí před diváky. Kromě monologů Lenky Krobotové v roli Margaret ale tyto výstupy postrádají hlubší smysl, snad kromě toho, že zintenzivňují dojem jakési bizarní šou.
Krobotová v neoprenu a potápěčských brýlích připomíná ošklivé káčátko, žijící víc zbožnými přáními než realitou, a ve své snaze naučit delfína lidské řeči směšné a výsostně trapné. Věří teoriím o paralelních světech a svou vědeckou činnost staví na principu přenosu myšlenek, jehož platnost dokazuje plasticitou žvýkačky. Inu, doba květinových dětí. Krobotová sice dodává postavě jistý psychologický aspekt, ale na otázky typu proč je jeden vědec uctívaným géniem a jiný vysmívaným cvokem, není v odlehčené rubínovské dramaturgii místo. Režisérka Anna Petrželková se jí přizpůsobila a sáhla i k prvoplánovému humoru.
Veškeré psychologizující momenty tak převálcovává stylizace postav, především delfína Petera s pubertálními manýrami. Co na tom, že má neodolatelné štíhlé stvoření v šedém roláku s dlouhými umělými řasami, prosebnýma očima a plavnými pohyby hadího muže blíž k lachtanovi. Když koutkem úst střídavě vtahuje a vypouští gumovou rybku, když se stydí, když se tváří roztouženě, nebo naopak napodobuje klackovité chování, strhává na sebe veškerou pozornost. Scéna nezadržitelného fyzického sblížení, odehraná jednou z pohledu Margaret a podruhé z pohledu delfíního samce, tak patří k vrcholu inscenace a přebije tragickou pointu, k níž děj posléze doklopýtá. Tvůrci se vůbec pokouší – i když třeba krátkými výstupy – říci mnoho a ve druhé polovině už tenhle styl přináší spíš hluchá místa než užitek.
Rehabilitovat „zvrhlou Margaret“, jako to nedávno udělala BBC ve svém dokumentu, na jevišti nelze, nedovoluje to už samo ztvárnění postavy Petera. A tak si v Rubínu můžete zpestřit večer se sklenkou v ruce sledováním páru outsiderů, jejichž absurdní mezidruhový kontakt doprovází hymna osamělých, „Mr. Lonely“ od Boba Wintona. Nic méně, nic více.
A studio Rubín – Tomáš Dianiška: Zvrhlá Margaret. Režie Anna Petrželková, scénografie Lenka Odvárková. Premiéra 16. září 2015.
Komentáře k článku: Mezidruhový kontakt na dně Rubínu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
